Mistři převleků: Nejlepší napodobitelé zvířecí říše
Vydávat se za někoho, kým nejsem, může mít v říši zvířat velké výhody. Napodobovatelé tak mohou získat ochranu plynoucí z jejich záměny, nebo nějaké to sousto navíc
Neškodný had s varovnými barvami
Jedovatí hadi bývají nejobávanějšími obyvateli živočišné říše. To dobře „vědí“ i jejich nejedovatí příbuzní a někteří toho dokážou dobře využít. Mezi nejlepší příklady patří korálovka sedlatá (Lampropeltis triangulum) z čeledi užovkovitých. Dosahuje délky kolem jednoho metru a svým červeno-černo-žlutým (někdy červeno-černo-bílým) zbarvením napodobuje smrtelně jedovatého hada korálovce (čeleď Elapidae). Zatímco ale tropičtí korálovci mohou být člověku skutečně smrtelně nebezpeční, korálovky pouze v průběhu evoluce využily mocné síly jejich varovného zbarvení a přisvojili si jej.
Význam schopnosti odlišit od sebe oba hady vedl již dávno k vytvoření rýmovánek a básniček, které měly v tomto směru pomoci – známé je například pořekadlo: „Red next to black, venom I lack; red next to yellow, run away fellow.“ („Červená, hned vedle černá, jed pro tebe nemám; červená vedle žluté, nebezpečí kruté“). (foto: Shutterstock)
Slizký podvodník
Jeden z nejzáludnějších způsobů klamání v živočišné říši předvádí ostnoploutvá ryba slizoun podvodník (Plagiotremus phenax). Tato drobná rybka o délce kolem osmi centimetrů obývá zejména korálové útesy v Indickém oceánu a na první pohled rozhodně nepůsobí nijak děsivě. Zdání ale v tomto případě klame. Slizoun totiž velmi věrně napodobuje pyskounovité ryby, které čistí povrch těla jiným rybám. Nápodoba neškodných „čističů“ je tak dokonalá, že mnozí obyvatelé útesů nechají slizouna připlout až těsně k sobě. Jenže namísto jemného odkusování parazitů a zbytků pokožky následuje razantní zakousnutí a vytrhnutí kousku masa z těla nebohé ryby! Slizoun pak i se soustem rychle mizí.
Etologové zaznamenali, že ryby, které již ke své smůle měli možnost se s útokem slizouna seznámit, bývají následně mnohem méně ochotné k ošetřování ze strany neškodných pyskounů. (foto: Shutterstock)
Motýl se sovíma očima
V říši hmyzu lze nalézt nespočet případů takřka dokonalých napodobitelů. Jedním z nich je i obří babočkovitý motýl rodu Caligo, který obývá zejména tropické lesy Střední a Jižní Ameriky a přezdívá se mu „soví motýl“. Rozpětí křídel jednotlivých druhů dosahuje 6,5 až 20 cm a jejich charakteristickým znakem jsou velké kulaté skvrny na spodní části křídel. Ty nápadně připomínají velké soví oči! Vzhledem k velikosti motýla a dokonalosti vícebarevných skvrn proto stačí jen ve vhodnou chvíli roztáhnout křídla a potenciální ptačí predátor má najednou přímo před sebou dokonalou vizi soví hlavy! Iluze je natolik dokonalá, že se takto v šeru nechali napálit i mnozí lidé, přírodovědce nevyjímaje.
„Soví motýli“ najednou neulétnou nikdy víc než několik metrů. Obvykle jsou aktivní hlavně za soumraku, což jim zřejmě vysloužilo i jejich latinský název (Caligo znamená „temnota“). (foto: Shutterstock)
Pár nohou navíc
Jeden z nejdokonalejších způsobů infiltrace si osvojil pavouk ze skupiny skákavkovitých, Myrmarachne plataleoides. Tento až 12 mm dlouhý hmyz žije v jihovýchodní Asii a tvarem, velikostí i zbarvením takřka dokonale napodobuje mravence krejčíka (Oecophylla smaragdina). Úžasnou podobu s mravenci vykazují zejména samičky tohoto pavouka. Složené oko mravence pak napodobují dvěma černými body na hlavě. Skákavky mravencům nijak neškodí, pouze zůstávají v blízkosti jejich kolonií a využívají tak ochranu před predátory. Krejčíci totiž nechutnají zrovna dobře a naopak se do útočníka dokážou bolestivě zakousnout. Proto nejsou jako kořist zrovna oblíbení.
Navzdory svému názvu neskáčou tyto skákavky nijak často – obvykle jen v případě hrozícího nebezpečí. Dosud také nejsou známy případy kousnutí člověka tímto pavoukem. (foto: Shutterstock)
Mistr falešného poplachu
Drongo africký (Dicrurus adsimilis) je mimořádným případem občasného zloděje, který se vydává za poctivého strážce. Černý pták s výrazně vidlicovitě rozeklanými ocasními pery obývá oblasti subsaharské Afriky a je známý tím, že dokáže varovat před blížícími se predátory. Jenže ne vždy je jeho varovné volání spolehlivé. Občas si nebezpečí „vymyslí“ a odežene tak svým alarmem od kořisti například timáliovité ptáky nebo dokonce surikaty. V pohodlí si pak pochutná na jejich obědě.
Drongové nejsou jen podvodníky, ale i odvážnými bojovníky, kteří se nebojí útočit i na podstatně větší soupeře. (foto: Shutterstock)
