Milovaná Francouzka na českém dvoře: Blanku z Valois zbožňoval Karel i šlechta

První svatba sice na rozdíl od dalších tří nebyla jeho volbou, ale ukázala se jednoznačně nejvýhodnější. Blanka z Valois představovala z politického hlediska ideální nevěstu. Posílila spříznění s francouzským vládnoucím rodem, a hlavně si dokázala získat srdce svých českých poddaných i šlechty. Svou roli jistě hrálo i to, že se po příchodu do Čech rychle naučila česky a také německy.

Náhlé rozhodnutí

Píše se duben 1323. Václav, prvorozený syn Jana Lucemburského, je už čtyři roky internován jen se svými chůvami na hradě Křivoklát. Daleko od své matky Elišky Přemyslovny, s níž se už nikdy nesetká. Tehdy si na něj náhle rozpomene jeho otec a přikáže, aby byl přivezen na francouzský dvůr, kde se mu má dostat kvalitního vzdělání. A to není zdaleka všechno! Po příjezdu do metropole nad Seinou se chlapec nestačí ani pořádně rozkoukat, když ho den po jeho narozeninách 15. května ožení se stejně starou Markétou z Valois, které se říkalo Blanka. V katedrále zazní z dětských úst nesmělé „oui“, ale jinak je svatba vzhledem k věku snoubenců pouze symbolická. Vždyť oběma bylo teprve sedm let! 

V týž den se koná i korunovace Karlovy tety královny Marie. A protože byl právě Hod boží svatodušní, kdy se udělovala svátost biřmování, podrobí se princ i tomuto rituálu. Jeho kmotrem se stal sám francouzský král Karel IV. Sličný, švagr jeho otce Jana. Po něm získal Václav biřmovací jméno Karel, které už pak používal trvale.

Šťastná léta na královském dvoře

S Blankou si malý Karel vlastně ani nestihne pohrát. Dívenka, pocházející z vedlejší královské větve, se s ním brzy po svatbě rozloučí a vrací se ke své mamince, paní Mahaut de Châtillon-Saint Pol. Z této doby o Blance nemáme žádné další zprávy. A Václav, teď už vlastně Karel, žije v Paříži na dvoře svého strýce a tety, kteří si ho oblíbí jako vlastního. Karel u nich zapomíná na příkoří, která prožíval před odjezdem do Paříže v Čechách. Prvotřídní učitelé poskytnou bystrému chlapci, který udivuje svou pílí i inteligencí, opravdu dokonalou výchovu i všestranné vzdělání.

Karel strávil v Paříži nezapomenutelných sedm let, které později pokládal za nejšťastnější ve svém životě. Jeho milovaná teta Marie sice po dvou letech po porodu umírá, strýc Karel se mu však snaží vše vynahradit. Ač sám negramotný - nebo možná právě proto, snaží se, aby synovec získal opravdu komplexní vzdělání. I on však v roce 1328 náhle umírá a na trůn nastupuje Filip VI. z rodu Valois, nevlastní Blančin bratr. Karlovi končí zlaté časy a krátí se i pobyt v Paříži.

Na prahu dospělosti

Je čas na shledání s manželkou Blankou. Stane se tak v roce 1330, kdy je oběma právě čtrnáct. Blíží se dospělost, za kterou se ve středověku pokládalo dovršení patnáctého roku života. Nedočkavý Karel prý tehdy Blanku romanticky unesl… Jenže moc dlouho si spolu radovánek neužijí. Karla totiž jeho otec odvolává na tažení do severní Itálie. To se protáhne na další tři roky. Karel si tam údajně náležitě užívá! Po všech stránkách. Blanka je opět sama…Teď už ale zůstává u Karlových příbuzných v Lucembursku. I o tomto období chybí jakékoli záznamy.

Když se Karel po téměř jedenácti letech strávených v cizině vrací do Čech, okamžitě si na Blanku, kterou skutečně miluje, vzpomene. Žádá ji, aby přijela do Prahy. Její příjezd v červnu 1334 vzbudí velký zájem. Blanku vítají davy poddaných. Šlechta je uchvácena její jemnou krásou. Všichni obdivují francouzskou módu, kterou Blanka se svým početným doprovodem v Praze představuje. Blanka však svou družinu překvapivě po měsíci posílá zpět do Lucemburska. Karlovy finanční možnosti jsou totiž omezené a Blanka to chápe!

Chybí dědic

Jinak šťastné manželství Blanky a Karla kalil fakt, že se v něm narodily „pouze“ dvě dcery. A Karel tolik potřeboval syna a dědice! První dceru Markétu přivedla Blanka na svět rok po příjezdu do Prahy, druhá Kateřina se narodila až po dlouhých sedmi letech. Když bylo Kateřině pět let, konala se 2. září 1347 ve Svatovítské katedrále slavnostní královská korunovace jejích rodičů. Rok předtím se po smrti svého otce v nešťastné bitvě u Kresčaku Karel stal králem. 

Blanka z Valois si ale titulu české královny příliš neužila. Za necelý rok ve věku dvaatřiceti let náhle zemřela. Příčina jejího skonu vzbudila dohady a nikdy nebyla spolehlivě vysvětlena. Hovořilo se o morové epidemii. Tato hypotéza už ale byla spolehlivě vyvrácena. Mor, který řádil v letech 1347 až 1351 v téměř celé Evropě, se totiž Čechám vyhnul. 

TIP: Věrný manžel, nebo záletný proutník? Jaký byl vztah Karla IV. k ženám?

Dnešní historikové se spíše přiklánějí k tuberkulóze. Nicméně objevují se dokonce i teorie, že si psychicky labilní Blanka vzala život. Bála se prý zavržení kvůli tomu, že Karlovi neporodila syna. Tyto spekulace ovšem znějí vysoce nepravděpodobně… Manželství bylo považováno za šťastné. Po milované královně truchlil celý národ, truchlil i Karel. Ale ne dlouho. Potřeboval nutně dědice. Brzy se musel znovu oženit…