Město staronového jména: Kazachstánská Astana je opět Astanou
Nursultan Nazarbajev vládl Kazachstánu bez přestávky téměř tři dekády a za tu dobu dorostlo uctívání jeho osoby takřka do absurdních rozměrů. Nyní, když byl odstaven od moci, se vše pomalu vrací k normálu – včetně názvu hlavního města
Ještě nedávno se Kazachstánci z legrace ptali: „Může si Nursultan Nazarbajev v hlavním městě Nur-Sultanu na Nazarbajevově univerzitě, která stojí na Nazarbajevově třídě, udělit Nazarbajevovo vyznamenání podložené Nazarbajevovou chryzantémou?“ Vtipkovali samozřejmě doma a potichu, protože ani podobně nevinné žerty na účet hlavy státu rozhodně nebyly v Kazachstánu úplně bezpečné.
Otcové diktátoři
Nicméně všechno, co v oné větě zaznělo, se ještě loni mohlo stát. Nursultan Nazarbajev, první prezident a architekt nezávislého Kazachstánu, byl všudypřítomný. Pojmenovávaly se po něm ulice, nemocnice, muzea a vlastně každá státní instituce. Ve svém velikášství pochopitelně nezůstával sám – sousední státy si v kultu silných vůdců libovaly neméně. Dlouholetá hlava Ázerbájdžánu Hejdar Alijev má v zemi na padesát muzeí, která se dopodrobna zabývají každým aspektem jeho života. Co na tom, že byste ani v největším z nich nenašli jediný prezidentův osobní předmět? Není divu, že tam neproudí zrovna davy návštěvníků, ale nezájem občanů se alespoň vyvažuje povinnými školními výlety.
Ještě excentričtěji působí bývalý turkmenský prezident Saparmurat Nijazov, který si sám udělil titul „Turkmenbaši“, tedy „otec všech Turkmenů“. Coby spravedlivý rodič dohlížel na své „děti“ a velmi moudře jim zakázal poslouchat rádio v autě, veřejně pouštět hudbu, chovat psy, mužům nosit dlouhé vlasy a vousy a také navštěvovat balet i operu. Navíc oficiálně přejmenoval měsíc duben na „gurbansolta“ podle své matky a zrušil turkmenský výraz pro chléb, aby ho nahradil... opět gurbansoltou. Věznění a mučení politických odpůrců bylo přitom ve zmíněných zemích na denním pořádku.
Všude stejná tvář
Nazarbajevovy výstřednosti se tak nacházely v dobré společnosti. Ačkoliv z postu prezidenta odstoupil už v roce 2019, podržel si kontrolu nad celou zemí nejen silou vlastní autority, ale také přidělováním klíčových úřadů příbuzným a přátelům. Aby jeho nástupce Kasym-Žomart Tokajev svého dobrodince „v důchodu“ potěšil, nechal téhož roku přejmenovat hlavní město Astanu na Nur-Sultan. Podobné hrátky s názvy mají však v Kazachstánu dlouhou tradici: Metropole v minulosti nesla pojmenování Akmolinsk, Celinograd či Akmola (viz Panenská půda, bílý hrob).
Velebení někdejší hlavy státu nicméně dosáhlo vrcholu právě v posledních třech letech a jeho portréty pokryly v hlavním městě prakticky každý roh. Jak poznamenal jistý turista pro britský deník The Guardian: „Když jsem přijel, nevěděl jsem, kdo Nazarbajev je. Po čtrnácti dnech strávených v Kazachstánu už nechci jeho tvář nikdy vidět.“
Nové staré jméno
Zlom nastal letos v lednu. Lidé, frustrovaní nízkou životní úrovní a ohromnou mírou korupce vládnoucích elit, vyšli do ulic a při násilných protestech strhli řadu Nazarbajevových soch. S potlačením pouličních bouří přitom pomáhala i ruská armáda. Rozkolísanou situaci využil právě Tokajev a provedl dokonalý palácový převrat. Muž, všemi vnímaný coby nevýrazný úředník, který má pouze na chvilku ohřívat židli Nazarbajevově dceři Darize, se ukázal jako jestřáb. Odstavil od moci staré oblíbence a začal bořit nejen ustálené mocenské vazby, ale především Nazarbajevův kult.
TIP: Za používání novin místo toaletního papíru hrozí v Turkmenistánu tvrdé tresty
Nicméně jednou z prvních obětí čistky se stalo pojmenování Nur-Sultanu, který se tak 16. září opět vrátil k názvu Astana. Nyní čas ukáže, zda cedule na ulicích vydrží, nebo se za několik let opět dočkáme „nového“ kazašského hlavního města. Přinejmenším by se Kasym-Žomart vyslovovalo lépe než Nur-Sultan.
Panenská půda, bílý hrob
Kořeny dnešní Astany sahají do roku 1830, ke kozácké pevnosti Akmolinsk. Od roku 1961 pak město neslo název Celinograd, podle místních celin čili neobdělávané panenské půdy. V roce 1994, po rozpadu SSSR, se vrátilo tradiční kazašské pojmenování Akmola neboli „bílý hrob“, jež se ovšem prezidentu Nazarbajevovi pro své pesimistické vyznění vůbec nezamlouvalo. Když se potom rozhodl přesunout metropoli z Alma-Aty do centrálnější části země, představovala Akmola jasnou volbu, nicméně jméno muselo zmizet. Stala se z ní tedy Astana a od roku 2019 pak nesla název Nur-Sultan, který však vydržel pouhé tři roky.