Měsíce na jiných planetách: Jakou podívanou skýtají Mars, Jupiter, Uran nebo třeba Pluto?
Měsíc Pandora z filmového Avatara, planeta Arrakis z Duny nebo planeta Endor z Hvězdných válek. Co mají všechny tyto sci-fi světy společného? Přece obrovské měsíční srpky dokreslující jejich fantastické oblohy. Naskytl by se nám podobný pohled někde v naší Sluneční soustavě?
Při pohledu z Merkuru nebo z Venuše bychom žádný měsíc nezahlédli jednoduše proto, že ani jedna z těchto planet nemá přirozený satelit. To Země se může pochlobit pořádným Měsícem – dokonce pátým největším v celé Sluneční soustavě. Na pozemské obloze se jeho průměr mění od zhruba 29 do 33 úhlových minut v závislosti na tom, zda je v odzemí (apogeu) nebo v přízemí (perigeu). Mezi „mikroúplňkem“ a „superúplňkem“ je tak ve velikosti rozdíl asi 14 %. Je to jako sledovat desetikorunovou a padesátikorunovou minci ze vzdálenosti tří metrů. Přiznejme si, že to žádná sláva není. Pozemský úplněk totiž hravě zakryjete i malíčkem natažené ruky.
Mars a Phobos
Další planeta v pořadí má měsíce Phobos a Deimos, které jsou ale zhruba 150× menší než náš Měsíc. Menší měsíc Deimos obíhá kolem Marsu podstatně dál než Phobos, proto se při pohledu z červené planety jeví jen jako drobný kotouček o průměru zhruba 2 úhlové minuty. O něco větší Phobos, který obíhá ve výšce necelých šesti tisíc kilometrů nad povrchem Marsu, je na zažloutlém nebi červené planety o poznání větší. Záleží však, jak daleko od vás Phobos zrovna je. Při jeho východu nad obzor má průměr jen asi 8 úhlových minut, ale v nadhlavníku se zvětší až na 12 úhlových minut čili na třetinu pozemského úplňku.
Jupiter a Io
U Jupiteru známe už přes 90 satelitů. Je mezi nimi i největší měsíc Sluneční soustavy – Ganymed s průměrem 5 268 km. Ten však svou planetu obíhá ve vzdálenosti přes milion kilometrů, takže i přes své obří rozměry se při pohledu z Jupiteru jeví jen jako kotouček o průměru nanejvýš 18 úhlových minut.
Jupiterovým rekordmanem je proto jeho třetí největší měsíc Io, který dosahuje průměru téměř 36 úhlových minut a je tak o 9 % větší než největší úplněk na pozemském nebi. Jupiterův měsíc Io je tak úhlově největším satelitem, jaký bychom mohli z jakékoli planety v naší Sluneční soustavě sledovat. Vzhledem k tomu, že se tento satelit pohybuje kolem Jupiteru ve zhruba stejné vzdálenosti jako Měsíc kolem Země, je slapovými silami ohromné planety natolik namáhán, že na něm probíhá silná vulkanická aktivita.
Saturn a Titan
Z oblačné přikrývky Saturnu by se nám naskytl omračující pohled na jeho prstence. Kromě nich se ale tento plynný obr může pochlubit více než 80 satelity. Mnoho Saturnových měsíců má ale malé rozměry a mnohé z nich obíhají svou mateřskou planetu nesmírně daleko. Nejblíže Saturnu se dostává jen zhruba 300metrový měsíček s označením S/2009 S 1 a to na vzdálenost asi 100 tisíc kilometrů. Naopak nejdále se pohybuje zhruba čtyřkilometrový měsíc s provizorním označením S/2004 S 26 ve vzdálenosti téměř 27 milionů kilometrů!
Největší na Saturnově nebi je pak jeho zároveň fyzicky největší Titan s průměrem nanejvýš 14 úhlových minut. Tento obr mezi měsíci (druhý největší ve Sluneční soustavě) proto dosahuje jen poloviny našeho měsíčního úplňku.
Uran a Ariel
U ledového obra Uranu známe 27 satelitů. Největšími jsou Titania a Oberon, oba s průměry kolem 1 500 kilometrů. Svými rozměry tedy nedosahují ani poloviny skutečného rozměru našeho pozemského Měsíce. Mnohem zajímavějším je čtvrtý největší měsíc Uranu – Ariel, s průměrem 1 158 kilometrů, který se při pohledu od nazelenalé planety jeví jako kotouček o průměru nejvýš 24 úhlových minut. Svou velikostí by se tedy pomalu blížil velikosti našeho Měsíce pozorovaného ze Země.
Neptun a Triton
U Neptunu krouží dosud 14 objevených satelitů. Žádný z jeho měsíců nedosahuje průměru alespoň 500 kilometrů až na jednu výjimku. Tou je jeho největší a také jeho jediný satelit sférického tvaru Triton s průměrem 2 705 kilometrů. Je pochopitelné, že tím pádem bude i největším satelitem na modrém nebi Neptunu, kde dosahuje průměru až 28 úhlových minut. Jeho průměr je tedy prakticky totožný s našim úplňkem na pozemské obloze. Zajímavé je, že Triton se pohybuje kolem Neptunu proti směru rotace planety, a navíc po dráze se sklonem vůči planetárnímu rovníku o 156,9 °. To naznačuje, že Triton je nejspíš tělesem zachyceným z Kuiperova pásu.
Trpasličí planeta Pluto a Charon
Prohlídka Sluneční soustavy nám ukázala, že náš Měsíc není na pozemském nebi ve srovnání s pohledy z ostatních planet rozhodně žádným trpaslíkem. Naopak, po Jupiterově měsíci Io, který je jen o málo větší než náš Měsíc sledovaný ze Země, se řadí mezi skutečnou elitu!
TIP: Návštěva po 21 letech: Sonda Juno pořídila detailní snímky Jupiterova měsíce
Pokud ovšem nebudeme putovat jen po planetách, čekají nás zajímavější výhledy. Při pohledu z trpasličí planety Pluto by se nám jeho největší satelit Charon jevil jako kotouč o průměru 3,8 úhlového stupně! Znamená to, že by byl větší než 7 pozemských úplňků!