Méně soli, více pluhů: Zimní údržba silnic negativně dopadá na zvířata i celé ekosystémy
V zimě nám posolené vozovky zajišťují bezpečnější jízdu, jenže z hlediska přírody se o příliš šťastné řešení nejedná. Řada vědeckých studií potvrzuje, že sůl spláchnutá do ekosystému má dalekosáhlý dopad na zvířata, rostliny i celé životní prostředí.
„Od 70. let minulého století dramaticky zvyšujeme množství soli na kilometr, a to i v místech, kde nedochází k výraznému nárůstu počtu kilometrů silnic,“ upozorňuje Rick Relyea z amerického Rensselaer Polytechnic Institute, který zkoumal, jak sůl ovlivňuje život v jezerech v okolí vozovek.
Z jeho práce například vyplynulo, že pstruzi duhoví kladou v zasažených oblastech méně jiker a jejich potěr se líhne až o třetinu menší. Vyšší množství soli v půdě může také měnit poměr pohlaví u skokanů lesních. Pitvy žab odchovaných v nádržích ukázaly, že zhruba o 10 % přibylo samčích pulců, což by mohlo v budoucnu znamenat méně nakladených vajíček a narušení populační rovnováhy. Navíc je sůl toxická pro řadu drobných živočichů, zejména pro zooplankton tvořící důležitou součást jídelníčku ryb, hmyzu i měkkýšů.
Studie z roku 2014 provedená na University of Minnesota se pro změnu zaměřila na klejichy z čeledi toješťovitých a odhalila, že byliny rostoucí v bezprostřední blízkosti silnic obsahovaly až trojnásobek sodíku oproti stejné zeleni v jiném prostředí. Zdánlivá maličkost pak zasahuje do potravního řetězce a například v případě zmíněných rostlin ovlivňuje osud motýlů, kteří na nich existenčně závisejí. Ne vždy se však jedná o negativní důsledky: Samci monarchů stěhovavých totiž získali mohutnější létací svaly, zatímco samicím se zvětšily oči. Platilo to ovšem jen do určité míry – příliš vysoké množství soli mělo za následek zvýšený úhyn.
Silnice místo krmelce
Změna v biodiverzitě činí daný ekosystém náchylnějším k šíření invazních organismů, nemluvě o tom, že odstranění soli z jezer znamená zvýšené náklady pro obce, jež z nich čerpají pitnou vodu. Především však sůl vábí některé druhy zvířat k okrajům vozovek, kde je mohou ohrozit projíždějící automobily. V Severní Americe se jedná třeba o losy, kteří si chodí pro zdroj minerálů k silnici namísto do krmelce.
„Samice vyžadují zvýšený příjem soli, aby mohly produkovat kvalitní mléko pro mláďata, a samci zas k tvorbě paroží,“ vysvětluje Roy Rea z kanadské University of Northern British Columbia. Srážky se zvěří tak v zemi představují běžnou dopravní komplikaci, zvlášť proto, že tmavě zbarvení paroháči o hmotnosti až 700 kilogramů bývají nejaktivnější v noci. Kolize přitom mohou být smrtelné nejen pro zvíře, ale v řadě případů i pro člověka.
Méně je více
K potenciálním řešením patří použití alternativních materiálů: V současnosti se experimentuje kupříkladu se šťávou z cukrové řepy nebo s vedlejšími produkty destilace. Potíž tkví v tom, že zmíněné látky znamenají živnou půdu pro vodní řasy, které se pak přemnoží a rovněž neblaze ovlivňují biologickou rovnováhu – podle jedné ze studií dokonce ještě hůř než sůl. Vědci proto radí solit zkrátka méně a používat prohrnovací pluhy.
