Madeira, ostrov věčné zeleně a zahrada uprostřed Atlantiku

Madeira byla na mapách uváděna již v polovině 14. století, ale o její skutečné objevení pro Evropu se postaral až známý portugalský princ Jindřich Mořeplavec (1394–1460). Ten chtěl rozšířit znalosti o západní části afrického pobřeží a proto vyslal na cesty několik zkušených lodivodů. Mezi nimi byli i João Gonçalves Zarco a Tristão Vaz Teixeira, které v roce 1419 zahnala bouře k neobydlenému ostrůvku Porto Santo, jenž je součástí Madeirského souostroví.

O rok později sem byla vyslána další portugalská výprava s úkolem důkladně zmapovat okolí, a tak byla Madeira „znovuobjevena“. V té době šlo o ostrov plný zeleně a především vavřínových pralesů s velmi špatnou přístupností a velkou zásobou vody. Od roku 1420 se datuje zdejší osidlování. Ačkoli původní objevitelé by dnes ostrov stěží poznali, stále jde o úžasné místo s bohatou přírodou.

Stále zelený ostrov

Název Madeira v překladu znamená dřevo a vyjadřuje fakt, že ostrov byl vždy pověstný svou bohatou zelení. Není divu, protože rostliny mají na většině ostrova ideální podmínky. Oblačnost nad Atlantikem je poměrně nízká a jednotlivé části ostrova jsou denně ponořeny v mracích. Je zde proto dostatek vláhy, která zeleni přeje.

Díky rozmanitosti ostrova a někdy i extrémním rozdílům ovšem není rostlinstvem pokryta celá Madeira. Západ je hustě zalesněn, východ je sopečnou polopouští, a jih s hlavním městem Funchal má příjemné subtropické podnebí. Klima je v období roku téměř stejné, průměrná teplota dosahuje v létě 21˚C, v zimě 16 ˚C. Podnebí se řadí mezi jedno z nejpříznivějších na světě, a proto je na Madeiře zastoupena bohatá vegetační škála.

Můžete se zde setkat s přibližně pěti vegetačními pásmy, s vegetací subtropickou, středomořským klimatem či dokonce třetihorním pralesem. V nadmořské výšce do 200 metrů se pěstují banány, avokádo, cukrová třtina. Do výšky 400 set metrů uvidíte fíky, pomeranče či ananasy a pak až do 700 metrů hrušky, akáty či borovice. Až do 1 000 metrů lze obdivovat eukalypty, buky, vavříny a nad touto hranicí rostou už jen mechy a vřesovce. V záplavě rozmanitých rostlin si každý botanik či milovník přírody jistě přijde na své.

Po hřebenu a tunely

Neuvěřitelně krásné hory jsou poznávacím znamením Madeiry. Ohromné prudké stěny pokryté zelení, hluboká údolí, pohledy z vrcholků hor, jež se vypínají nad valícími se mraky, propasti a tunely … to jsou místa, na něž se nezapomíná.
Abyste si mohli osahat to nejlepší ze zdejších hor, doporučuji místní nejkrásnější hřebenovou túru, která i zdatným jedincům zabere podstatnou část dne. Výchozím bodem může být vrchol Pico do Arieiro (1 818 m n.m.), kam se až téměř pod špici dá dojet pronajatým autem nebo taxíkem. Už cesta od hladiny oceánu vzhůru je opravdu silný zážitek. Čeká vás prudké stoupání a samozřejmě velké převýšení. Uprostřed cesty se pravděpodobně ponoříte do hustých mraků a když už budete mít pocit, že tentokrát jste si pro výlet nezvolili nejvhodnější dobu, vynoříte se z mlhavé oblačnosti a otevře se vám fantastický pohled.

TIP: Na pouštích Maroka aneb Živá poušť Erg Chebbi

Samotný trek vede na nejvyšší vrchol Madeiry – Pico Ruivo (1 862 m n.m.), což v překladu znamená „červený kopec“. Barva vrcholu plně odpovídá názvu a jsou zde umístěny dřevěné zabezpečené vyhlídkové plošiny a chodníky. Nenechte se ale zmást minimálním rozdílem nadmořských výšek obou kopců – po cestě zdoláte velké převýšení, projdete nespočet schodů, čekají vás i téměř dlážděné nebo zajištěné chodníky. Cesta tam a zpět trvá pět až sedm hodin, pro návrat můžete v části cesty zvolit jinou, dobrodružnější trasu, která vede i přes tunely a úzkými cestami vytesanými do skály.

Procházka podél lavád

Jak už bylo řečeno, Madeira má dostatek vláhy, díky níž se daří bohaté místní flóře. Aby se voda dostala i na všechna pole, byla zde v minulosti zbudována síť zavlažovacích kanálů, kterým se říká levády. Jejich původními budovateli byli první portugalští osadníci a jejich otroci a prodlužování a opravování samozřejmě pokračovalo i v dalších staletích. Dnes dosahuje celková délka levád úctyhodných 2 000 km.

Kanály jsou stále funkční a stezky kolem nich tvoří hlavní základ ostrovní turistiky. Na ostrově není téměř žádné rovné místo, i letiště muselo být pro nedostatek souvislé rovné plochy nadstaveno a podepřeno betonovými sloupy, aby letadla mohla bezpečně startovat a přistávat. I při budování levád bylo třeba překonat hodně překážek. Mimo jiné tak vznikly četné tunely, jichž je v současnosti vybudováno asi čtyřicet kilometrů. Nejdelší z nich je kolem pěti kilometrů dlouhý.

Procházka levádami je opravdu nezapomenutelný zážitek a vzhledem k nízkému sklonu jde o pohodlné procházky. Při nich si určitě všimnete rostliny, která většinu levád doslova lemuje. Jde o kalokvět (Agapanthus praecox), který se zde šíří téměř invazně. Vás ale určitě upoutá nádhernými modrými či bílými květy v ohromných trsech. V některých úsecích jsou kanály zase obsypány květy rozkvetlých hortenzií, jimž se daří převážně v zastíněných úsecích. Madeira je sopečný ostrov, tudíž je půda kyselého charakteru a hortenzie mají díky tomu nádhernou modrou barvu.

Botanické zahrady

Jestliže se někdy na Madeiru dostanete, určitě byste neměli minout tamější botanické zahrady. Naleznete v nich celou plejádu rostlin a to nejen původních, ale rovněž importovaných z Afriky, Brazílie či jiných končin světa. Opravdové skvosty jsou ke spatření v některé ze tří botanických zahrad poměrně snadno dostupných z centra Funchalu. Za návštěvu stojí především nádherná zahrada Jardim botânico da Madeira. Na rozloze asi 80 000 m² zde najdete kolem 2 500 druhů rostlin. Zahrada se pyšní sbírkou kaktusů a sukulentů, místních rostlin, arboretem, nádhernou kolekcí palem a dalších rostlin. Její součástí je i rozsáhlý park exotických papoušků.

Druhá zahrada je umístěna o několik set metrů níže, je rozlohou mnohem menší a je věnována výhradně orchidejím. Spatříte tady druhy jinak známé pouze z atlasů rostlin, jež obvykle není možné spatřit ani na výstavách. Zahrada se pyšní například nádhernou kolekcí Paphiopedií, Pragmipedií či Cattlejí. Některé druhy orchidejí si můžete i zakoupit.

O Madeiře se dá říct, že je to ostrov na koukání, nikoli na koupání. Pláže vhodné ke koupání tady nejsou téměř žádné, pobřeží tvoří převážně vysoké skály a nádherné útesy. Dokonce je tu druhý nejvyšší útes na světě Cabo Girão s výškou 580 metrů. Při pohledu dolů se vám určitě zatočí hlava a rozhodně to nebude jediný silný zážitek, který si z Madeiry odvezete.

Rady do batohu

Jak se tam dostat

Je možné využít služeb některé naší cestovní kanceláře. Pokud chcete cestovat po vlastní ose, můžete letět do portugalského Lisabonu, odtud na Madeiru létají pravidelné linky. Levně se taktéž na Madeiru dostanete se zahraničními cestovkami. Velmi se osvědčil pobyt s polopenzí, kdy se ráno nasnídáte, můžete vyrazit na výlet a večer vás čeká večeře, nezřídka i o pěti chodech.

Měna a ceny

Ceny na Madeiře jsou spíše vyšší kategorie, měnou je euro. Příklady cen: doprava – kratší trasa meziměsto 2,20–3,85 eur, nejdelší jízda jedním směrem 4,90 eur, lodí na Porto Santo a zpět od 50 eur, lanovka jeden směr/zpáteční 10/15 eur; vstupné do zahrad: Jardim Botanico 3 eura, Jardim Orquidea 5 eur; jídlo: průměrně cca 13–25 eur; nápoje: neznačkové nealko 1,5l – 0,49 eur, minerální voda 0,40 l – 1,60 eur, víno Madeira - nejlevnější 4,50, pětileté od 8,99 eur, desetileté od 15 eur.

Jak tam cestovat

Můžete využít půjčovny aut, přičemž půjčení auta vás vyjde od cca 35 euro/den. Natankujte však ve Funchalu, v jiných částech ostrova jsou benzínky spíše raritou. Cesty jsou zde velmi úzké, v zatáčkách se troubí, řidiči jezdí jak šílení. Překvapivě je zde málo dopravních nehod. K cestování lze využít poměrně rozvinuté sítě autobusové dopravy, ale autobusy nejezdí do všech částí ostrova. Ovšem pozor, jízdní řád je pouze ve výchozí stanici a vy si musíte přibližně spočítat, kdy autobus dorazí na zastávku, ze které chcete odjíždět. Na zastávce pak musíte na řidiče zamávat, aby vám zastavil. Jinak vám ujede. Pro cestování autobusy je ideální výchozí místo Funchal nebo blízké okolí, vše totiž začíná a končí právě zde. Linky mají svou barvu – městské jsou žluté, meziměstské červené a dálkové například zelené.

Doporučená doba návštěvy

Návštěva ostrova je možná celoročně, nejideálnější je asi období od února do května, kdy vše nádherně kvete. Pro vysokohorské túry je lepší letní až podzimní období, v zimě je totiž na vrcholcích hor chladněji, protože fouká studený vítr od Atlantiku.

Co byste měli vědět

Madeira je bezpečný a civilizovaný ostrov, nežijí zde žádná nebezpečná zvířata, potkáte pouze spousty ještěrek.
Madeira žije slavnostmi, nejkrásnější je zřejmě dubnová přehlídka květin, světoznámý je Silvestrovský ohňostroj nebo říjnové slavnosti vína.
Pokud se rozhodnete pro procházku tunelem, nezapomeňte na svítilny, pokud možno silnější.

Další zajímavosti Madeiry

V žádném případě si nenechte ujít alespoň malou degustaci vína, jež nese příznačný název „Madeira“. Když námořníci v minulosti dělali zastávky na ostrově, aby si odpočali a nabrali zásoby, brávali si vína velké množství. Při cestě rovníkovými oblastmi kdysi nespotřebovali jeden sud a ten se na slunci zahříval až na teplotu 45 ˚C. Díky tomu, že do vína byla přidávána pálenka, se ovšem nápoj nezkazil, ale naopak tímto procesem dostal mnohem lepší chuťové vlastnosti. Dnešní madeirské víno je vyhlášenou specialitou a chuťově je podobné portskému.

Dalším zážitkem je jízda proutěnými sáněmi. Pokud vyjedete na horu Monte lanovkou, můžete využít služeb zdejších mládenců, kteří vás na nich svezou po asfaltové cestě dolů.

V centru Funchalu navštivte proslulé trhy, objevíte zde spousty ovoce a zeleniny, vyhlášený je také rybí trh, kterému dominuje jedna nevzhledná asi metr a půl dlouhá ryba Espada. V okolí Madeiry je oceán hluboký až tři kilometry a tato ryba žije v hloubce cca dvou kilometrů. Když ji rybáři vytáhnou nad hladinu, změnou tlaku se jí vypoulí oči a kůže zčerná, vypadá tudíž jak ďábel, chuťově je to ale lahůdka.