Madagaskarský Národní park Tsingy: Podmanivost kamenných jehel
Tsingy – tmavě šedé vápencové ostré jehly vysoké až sedmdesát metrů. Park, který je přístupný pouze v suchém období. V prosinci na několik měsíců zatopí kaňony, koridory a jeskyně voda. Vzduch je zamořený dotěrným hmyzem. V tuto dobu mají lemuři své kamenné rejdiště čistě jenom pro sebe
Předešlé dny jsme strávili v madagaskarském národním parku Kirindy. Kolem nás se to hemžilo lemury, spatřili jsme podivnou šelmu fosu a velmi vzácný druh skákajícího potkana. Teď už šlapeme na plyn a pokračujeme na sever do těžko přístupné oblasti Tsingy de Bemaraha. Ve skalnatém labyrintu je určitě méně života než v Kirindy, ale prý jde o naprostý unikát, který je dokonce zapsán na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Jsme zvědaví, zda je skutečnost stejně ohromující jako pověst, jež lokalitu předchází.
Nejistým terénem
Celý den se drkotáme po prašné červené cestě plné děr a náš vůz co chvíli rozkývou hluboké vyjeté koleje. Od zpevněné silnice máme takto absolvovat celých dvě stě kilometrů. K cíli nás sice veze terénní auto, ale dost brzy zjišťujeme, že pro terén Madagaskaru bychom přece jen potřebovali vyšší podvozek. Tempem třínohé želvy však zdoláváme jeden kilometr za druhým.
Najednou se před námi rýsuje břeh široké řeky. Pod prudkým náspem vidíme přívoz v podobě několika sbitých prken. Notnou chvíli váháme, zda se odvážit nájezdu. Rozhodování nám moc neusnadňuje před námi najíždějící auto, které o břeh trhá zadní nárazník. Nepřevrhneme se do vody? A když řeku zdoláme, jak vypadá zbylých sto kilometrů? Navíc máme v půjčovní smlouvě napsáno, že je pro nás právě tato trasa zapovězena. Nakonec Miloš startuje…
Pocit nejistoty při pohybu dolů svahem dobarvuje můj splašený povyk. Pak Miloš opatrně najíždí na kovové pláty. Centimetry po centimetru. Konečně jsme na prknech a najíždí další auto. Za chvíli jsme plní, motory se rozběhnou a brzy jsme na druhém břehu.
Jen pro vytrvalce
Za celý další den se nám daří zdolat zbylých sto kilometrů. Je období sucha, a tak se nakonec jede kupodivu celkem dobře. Za měsíc už bude cesta vypadat úplně jinak. Období dešťů jí dá pěkně zabrat a nikdo tudy neprojede. V té době ale bude park stejně zatopený, nepřístupný a plný dotěrného hmyzu.
Čeká na nás ještě jeden, tentokrát ovšem mnohem novější a bezproblémový přívoz. Pak už rychle hledáme nocleh, abychom nabrali síly. Zítra a pozítří nás totiž čeká Národní park Tsingy de Bemaraha, který má rozlohu 723 km², zatímco celá rozloha oblasti Tsingy činí 1 577 km². I když je pro běžného cestovatele přístupná jen malá část této unikátní skalnaté krajiny, přece jen půjde o celkem velký výšlap.
Tsingy je veřejnosti přístupné teprve od nedávna. Ještě před pár lety byl park dosažitelný jen pro ty, kdo byli ochotni absolvovat 200 kilometrů dlouhou několikadenní cestu na povozu taženém zebím spřežením. Na místě pak čekal neznačený, velmi spletitý, náročný a téměř neprobádaný terén. Přes všechnu náročnost je dnešní návštěva parku přece jen mnohem pohodlnější.
Jehly malé i ty větší
První ze dvou prohlídkových dní nás čeká plavba dřevěnou pirogou po řece Manambolo. Náš průvodce Charles je velice tichý a příjemný člověk. Nejenže nás upozorňuje na krásy krajiny, ale také nás zasvěcuje do tajů malgašské víry. Na posvátná místa, jako například různé jeskyně, staré hroby kmene Vazimba, posvátná zvířata a jiné věci, které jsou „fady“ (tabu) ukazuje ohnutým prstem. Prohlubuje v nás respekt k úžasné přírodě a kultuře kolem nás. Nahlížíme do dvou jeskyní vymodelovaných ve vápencových skalách a pak šplháme vysoko vzhůru až k vrcholkům Malých Tsingy. Po ostrých kamenných špičkách se drápeme vzhůru jako horolezci. Mezi šedými skalisky obdivujeme neznámé rostliny – pachypodie, euphorbie, aloe, suchou i vlhkomilnou vegetaci.
Na druhý den se s Charlesem vydáváme do Velkých Tsingy. Pozvolna stoupáme mezi úzkými skalisky a koridory vzhůru. Poslední úsek je náročný – prudký, s malými stupačkami a železnými žebříky. Raději se jistíme karabinkami. Konečně jsme nahoře, odkud je opravdu znamenitý pohled na krajinu. Před námi se daleko do dálky rozkládají monumentální ostré špičky a viklany, o kus dál vede stezka přes visutý most nad hlubokým kaňonem. Skalnaté jehly dosahují ve Velkých Tsingy výšky až 70 metrů.
Tsingy ze všech stran
Přecházíme přes most a šlapeme dolů do úzkého kaňonu. Pak se proplétáme divokými jeskyněmi. Soukáme se mezi těsnými stěnami a dírami, šplháme se nebo spouštíme po laně. Charles na nás trpělivě čeká, až se za svitu čelovky s celou naší výstrojí všemi těmi překážkami probojujeme. Místy padá otvorem do jeskyně sluneční světlo a vytváří dokonale tajuplnou atmosféru. Kromě nás dnes tuto trasu nikdo nevolí a tak si úžasný podzemní svět užíváme o to víc. Tsingy de Bemaraha vidíme zespodu, seshora i zevnitř a je to opravdu jedinečný kamenný svět!
TIP: Madagaskar: Na návštěvě u lemurů
O pár hodin později se už pomalu vracíme zpět na zpevněnou silnici. Opět cesta přes přívoz, sto kilometrů terénní cesty a velký přívoz. Miloš při výjezdu chvíli hrabe, ještě trošku postrčit a já si můžu konečně oddechnout. Šťastný přejezd zapíjíme čerstvou šťávou z kokosu a pak nás čeká dalších sto kilometrů nezpevněné cesty. V Belo sur Tsihibilina se malý svatostánek otřásá zpěvem, zuřivě tlučou bicí, lidé se modlí tak, že tančí a radostně tleskají. Další pozoruhodný rys stále divokého Madagaskaru!
