Lovci a marný boj jejich kořisti o život: Tvrdá rána z milosti
Pozorovat lvy lovící kaferského buvola se člověku nepoštěstí každý den. Podívejte se na drama, které se od napadení osamělého kusu odvíjí ke snaze stáda o jeho záchranu, přes opakované návraty lví smečky až po překvapivé vyvrcholení celého dramatu
Nedávno se mi v tanzanském kráteru Ngorongoro poštěstilo pozorovat organizovaný lví lov kaferského buvola. Jde o velmi vzácný okamžik, protože lvi jinak loví hlavně za soumraku nebo v noci. V Africe už jsem strávil nějaký ten pátek, ale tohle bylo to poprvé, co jsem viděl lov buvola v přímém přenosu!
Respekt před ostrými rohy
V kráteru Ngorongoro žijí početná stáda buvolů, a tak není divu, že se zdejší lvi na jejich lov specializují. Jeden buvol představuje až 800 kg masa a spolehlivě nasytí i početnou smečku lvů. Buvoli se ale jen tak nevzdávají a jsou pro lvy těžkým soupeřem. Vážné nebezpečí představují především jejich masivní rohy ovládané mohutným svalnatým krkem. Pokud jimi buvol neopatrného lva nabere, letí šelma jako hadrový panák několik metrů vysoko. Nebezpečí, které síla a výzbroj kořisti představuje, je podřízena celá taktika lovu.
V první fází lovu vyplaší lvi stádo. Následuje krátká honička, při níž se ukáže, který kus je zraněný, nemocný nebo starý. Základem úspěchu je oddělit tento slabší kus od stáda. Pokud se to podaří, zahájí lvi systematické výpady. Část smečky atakuje buvola zepředu, přičemž se od jeho hrozivých rohů drží v bezpečné vzdálenosti. Snaží se tím upoutat jeho pozornost a unavit ho neustálými útoky. Druhá část lvích útočníků se zaměřuje na buvolovu zadní část těla, protože buvol není schopen kopat dozadu, jako třeba žirafa.
Hlavně zůstat na nohou
Lovu se účastní převážně lvice a mladí samci. Dospělý lev – vůdce početné smečky – buď po celou dobu zůstává opodál, nebo zasáhne až v závěrečné fázi lovu, aby svojí váhou srazil buvola k zemi. Lvice se znovu a znovu zakusují do buvolova zadku v okolí ocasu, do varlat a šlach na zadních končetinách. Jednotliví lvi opakovaně vyskakují na hřbet oběti a koušou ji do páteře. Nejodvážnější lvice se snaží buvolovi zakousnout do krkavice nebo mu dát tzv. „polibek smrti“ – tlamu a nozdry překryje svou mordou a buvola udusí. Neustálé útoky a ztráta krve buvola oslabují. Postupně je stále víc netečný, a pokud smečce podaří složit jej na zem, vše končí. V případě, že zůstane stát na nohou, jiskřička naděje zůstává.
Nečekané rozuzlení
Podle výše popsaného modelu se odvíjela i akce v kráteru Ngorongoro. Zraněný buvol zoufalým bučením přivolal zpět vzdalující se stádo, které mohutným výpadem odehnalo všechny lvy pryč. Zdálo se, že je raněný buvol zachráněn. Druhové jej vzali do svého středu a olizovali mu krvácející rány. Z okolostojících safari aut se z úst přihlížejících dam ozvaly výkřiky úlevy. Jenže po nějaké době se stádo dalo do pohybu a zraněný kulhající buvol zůstal stát na místě.
TIP: Ochránce lvů Pieter Kat říká: Lvy musíme zachránit teď!
Jakmile se stádo vzdálilo, lvi znovu zaútočili. Celá rošáda se několikrát opakovala. Při posledním návratu stáda, jako kdyby pochopil, že už není šance na záchranu, přiskočil ke zraněnému kamarádovi vůdce stáda a mohutným úderem rohů mu zasadil „ránu z milosti“. Buvol padl k zemi. Mateřské stádo definitivně odešlo, aniž by jediným pohledem zpět věnovalo umírajícímu kusu pozornost. Na umírajícího buvola se vrhla smečka lvů a zaživa z něj trhala maso a vnitřnosti. Dokonce i vůdce smečky, mohutný lví samec, který takticky vyčkával opodál, si přišel pro svůj „lví podíl“.
