Losi patřili před mnoha sty lety na území dnešního Česka k poměrně běžným, i když ne příliš hojným, zástupcům fauny. Od druhé poloviny 20. století, po několik století trvající přestávce, se k nám opět začínají vracet.
Na území našeho státu žili losi, pravděpodobně ne příliš hojně, do první poloviny minulého tisíciletí. Poslední archeologické nálezy zbytků losích kostí pocházejí ze slovanských sídlišť 14. století a příčinou jejich vymizení byl bezpochyby lov. To ovšem nebylo naposledy, co se na našem území objevil zástupce tohoto pozoruhodného zvířecího druhu.
Losi se vracejí
Losi se u nás začali znovu ukazovat ve druhé polovině dvacátého století, po několik set let trvající přestávce. Konkrétně v roce 1957 k nám doputovalo několik migrujících zvířat z rezervací v Polsku, kde předtím byli úspěšně vysazeni. Frekvence výskytu se postupně zvyšovala, losi přes české území nejen migrovali, ale začali se na vhodných lokalitách zdržovat stabilně. V konečné fázi se zde začali i rozmnožovat. Prvé narození mláděte bylo prokázáno v roce 1974, a to na Jindřichohradecku. Centrem výskytu zde byla severovýchodní část CHKO Třeboňsko a k ní přilehlé lesní komplexy, především polesí Vojířov. Další lokalitou pravidelného výskytu se stalo okolí Lipna a Nymbursko.
Útěk za dráty
Počátkem osmdesátých let, v době prvních roků činnosti Správy CHKO Třeboňsko, kdy početnost losů zřejmě dosahovala maxima, byla „třeboňská losí mikropopulace“ odhadována na 20 kusů. Losi se zdržovali především v prostoru přírodní rezervace Stará řeka a Novořecké močály a dále směrem k severovýchodu, k lesnímu komplexu Vojířov. Spatřit v té době známky pobytu – tj. stopy, trus či okousané dřeviny – bylo běžné. Pravidelně byli pozorováni i samotní losi, včetně samic s mláďaty.
TIP: Vyčerpávající daňčí vábení aneb Chraptět mohou i zvířata
Po revoluci v roce 1989 a odstranění hraničních „drátů“ losi bohužel migrovali na území Rakouska, kde byli z velké části postupně vystříleni. Několik jedinců bylo také zraněno či zabito po srážce s vozidly při přechodu silnic. Početnost na Třeboňsku se výrazně snížila, v následujících letech se tady objevovaly pouze náhodně jednotlivé kusy, některé roky nebylo registrováno jediné pozorování.
Naděje do budoucna
V průběhu jara tohoto roku jsme byli upozorněni na výskyt losa u Lásenice, obce ležící za hranicí CHKO Třeboňsko, ale v prostoru, který byl součástí jejich dřívějšího teritoria. Los se zde údajně víceméně pravidelně zdržoval na jednom místě už několik měsíců. Při jedné z kontrol se nám ho podařilo najít a dokonce z poměrně malé vzdálenosti fotograficky zdokumentovat. Na cvakání závěrky nijak nereagoval, takže se nám k němu pomalým pohybem podařilo přiblížit asi na dvacet metrů. Jednalo se o mladého samce. „Krotkost“ u tohoto losa nebyla projevem nějakého handicapu apod. S podobnou, tj. minimální reakcí na bezprostřední přítomnost člověka se v minulých letech setkala řada pozorovatelů.
Zbývá jenom doufat, že výskyt losa není ojedinělý, že se přece jenom stane stabilní součástí naší fauny. Situace vypadá příznivě, podle informací několika náhodných pozorovatelů se jich zřejmě v třeboňských lesích a močálech po delší přestávce zdržuje víc.
Fakta o losech
Los je největším zástupcem naší fauny. Dospělí samci mohou dosáhnout hmotnosti až 600 kg a výšky „v kohoutku“ až 2,2 metrů, což je přibližně velikost normálního koně. Los preferuje vlhké a bažinaté lesy, kde mu široká kopyta usnadňují pohyb v podmáčeném terénu.
Kromě samic vodících mláďata vede samotářský způsob života, pouze na podzim se sdružuje do menších skupin. Říje neprobíhá tak, jako u ostatních jelenovitých, samec se obvykle páří jen s jednou samicí, která většinou mívá jedno, méně často i dvě mláďata.
Potravou losů jsou především listy a větve měkkých dřevin, v menší míře i vlhkomilné a vodní rostliny. S oblibou požírá i vrcholové letorosty mladých jehličnanů a pokud se v porostu zdržuje delší dobu, dokáže ho značně poškodit. Náš los na snímku s chutí spásal souvislé porosty netýkavky žlaznaté rostoucí kolem rybníka.
