Lidé s vrozenou ztrátou čichu dýchají odlišným způsobem
Podle nové studie izraelských vědců dýchají lidé s vrozenou ztrátou čichu jiným způsobem, než lidé s funkčním čichem.
Během pandemie covid-19 se řada lidí důvěrně seznámila s anosmií – ztrátou čichu, ve většině případů snad nikoliv trvalou. Pro vědce a lékaře je ale anosmie už mnoho let důležitým tématem výzkumu. Dřívější studie prokázaly, že anosmie může snižovat kvalitu života a může souviset s depresí, vážnými zdravotními problémy nebo i úmrtím v nižším věku.
Čerstvý experiment týmu vědců z izraelského Weizmannova institutu věd, který vedl Lior Gorodisky, také ukázal, že čich těsně souvisí dýcháním. Vědci vybavili 52 dobrovolníků zařízením které nepřetržitě měřilo průchod vzduchu nosem. 21 z nich trpělo vrozenou anosmií, zbylou část tvořili lidé s fungujícím čichem.
„Jde o převratný výzkum, při kterém jsme mohli sledovat dýchání dobrovolníků 24 hodin,“ pochvaluje si Gorodisky. „Dobrovolníci si po pár minutách na zařízení zvykli a chovali se zcela přirozeně. Je to ohromný rozdíl proti minulým experimentům, při nichž lidé celou dobu seděli v laboratoři, ve zcela nepřirozené situaci.“
Čichová mapa
A co izraelští vědci zjistili? Obě skupiny spotřebovali zhruba stejné celkové množství vzduchu. U dobrovolníků s fungujícím čichem ale vědci zaznamenali při každém nádechu i malé mikronádechy, zatímco u lidí s anosmií je nepozorovali.
Podle Gorodiskyho je pravděpodobné, že tyto mikronádechy slouží k detekci pachů. V okamžiku, kdy badatelé umístili dobrovolníky do izolované místnosti bez pachů, mikronádechy z křivky jako mávnutím kouzelného proutku zmizely. Podle neurobiologa Noama Sobela by mohlo jít o nějaký druh probíhajícího čichového zkoumání světa.
Studie také odhalila nepatrný, ale statisticky významný rozdíl v celkovém tvaru dechových křivek účastníků. Podle vědců by z ní bylo možné diagnostikovat anosmii s 83% přesností. Výsledky výzkumu publikoval vědecký časopis Nature Communications.
Přestože výzkum přinesl zajímavé výsledky, trpí i určitými omezeními. Počet dobrovolníků nebyl příliš velký a monitoring jejich dýchání probíhal jen relativně krátkou dobu. Náš čich se přitom během života prokazatelně proměňuje.
Podle Erica Holbrooka, ředitele rinologického oddělení Massachusettské oční a ušní kliniky, který se na studii nepodílel, by bylo vhodné zařadit do studie i ty, kteří netrpí anosmií vrozenou. Lidé podle něj totiž ztrácí čich mnohem častěji v důsledku nejrůznějších virových onemocnění, úrazy nebo v souvislosti s některými neurodegenerativními onemocněními – například Parkinsonovy nebo Alzheimerovy choroby.
