Lichtenštejnsko: Absolutní centrum financí
Lichtenštejnské knížectví je nevelká horská země, která za své bohatství vděčí tradiční roli daňového ráje, i když se této nálepky snažila v nedávné době usilovně zbavit. Zároveň jde o poslední absolutní monarchii v Evropě
Druhou světovou válku Lichtenštejnsko přestálo jako neutrální stát, ale po finanční stránce na tom bylo nevalně. Vládnoucí rod Lichtenštejnů dokonce musel často prodávat své umělecké dědictví, včetně portrétu Ginevry de‘ Benci od Leonarda da Vinci. Obraz v roce 1967 koupila Národní galerie USA za tehdy rekordních pět milionů dolarů. Na konci 70. let však země zavedla nízké daně z příjmu, aby přilákala zahraniční společnosti, a rychle se tak vyhoupla mezi nejbohatší státy světa.
Vysoký standard
Navzdory minimální rozloze a zanedbatelným přírodním zdrojům se z Lichtenštejnska stala vysoce industrializovaná země, kde je registrováno víc firem (asi 73 700) než obyvatel (zhruba 37 600). Díky tomu si životní standard Lichtenštejnců ani v nejmenším nezadá s úrovní v nejbohatších státech Evropy.
Pro tamní ekonomiku je důležitá výroba elektroniky, zpracování kovů, léků či potravin. Spíš coby kuriozita se uvádí, že v Lichtenštejnsku vzniká nejvíc zubních protéz na světě. Za plnou třetinu zdrojů však státní pokladna vděčí příjmům z daní, nad nimiž visel v posledních letech velký otazník.
Na šedé listině
Firmy, které mají v Lichtenštejnsku sídlo, platí ze svých příjmů daň ve výši 12,5 % – bez ohledu na to, jak velké zisky vykazují. Status daňového ráje se dostal do centra pozornosti kolem roku 2000, kdy dvě mezinárodní zprávy zemi nezávisle na sobě kritizovaly za chabou finanční kontrolu: Mimo jiné uváděly, že tamní bankovní systém umožňuje gangům z Ruska, Itálie a Kolumbie prát špinavé peníze z kriminálních aktivit.
Situace se zostřila při krizi v letech 2007–2008, kdy vlády nejrůznějších států bojovaly s poklesem daňových příjmů a zaměřily se na způsoby, jakými se jejich vlastní občané placení daní vyhýbají. Daňové ráje zalila vlna kritiky, jíž čelilo – zejména ze strany Německa a USA – i Lichtenštejnsko. Muselo tak změnit bankovní politiku, například zrušit běžnou praxi anonymního ukládání peněz na úcty a jejich vybírání. Stát rovněž podepsal na třicet oboustranných dohod s jinými zeměmi, v nichž se zavázal poskytovat informace v daňových záležitostech. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) jej proto v říjnu 2009 vyškrtla z „šedé listiny“ daňových rájů.
Ať žije náš kníže!
Bohatý stát má i bohatého vládce. Majetek Jana Adama II. se v roce 2011 odhadoval na 3,5 miliardy dolarů, což knížete řadí na šesté místo mezi všemi panovníky světa. Hlava Lichtenštejnska má navíc v zemi neotřesitelnou pozici, jak se ukázalo i v roce 2003: Jan Adam II. tehdy sám navrhl změnu ústavy, která mu měla zajistit nebývalé pravomoci. Návrh čelil kritice z mnoha stran, mimo jiné od Rady Evropy. Kníže mel už dřív právo vetovat jakýkoliv zákon a k tomu mela přibýt možnost zbavit funkce kteréhokoliv z ministrů, či dokonce celou vládu.
Panovník pohrozil, že pokud nebude nová ústava schválena, prodá podstatnou část svého majetku soukromým subjektům a přestěhuje se do Rakouska. V následném referendu získal 64 % hlasu a de facto se stal jediným absolutistickým vládcem v Evropě. Dnes už zemi fakticky spravuje jeho syn, korunní princ Alois, ale formálně zůstává vláda v rukou Jana Adama II. V roce 2012 padl návrh, aby mu bylo odebráno právo veta, ale tento záměr v referendu zamítlo 76 % oprávněných voličů.
Lichtenštejnský majetek v Česku
V roce 1919 vlastnili Lichtenštejnové v ČSR 160 000 ha půdy a mnoho nemovitostí. K tradičním sídlům rodu patřily především Lednice a Valtice, dále Břeclav, Bučovice, Šternberk či Plumlov. Na základě pozemkových reforem stát velkou část majetku zabavil a po první pozemkové reformě zůstalo rodu 3 000 hektarů polností a 45 000 hektarů lesa. Po druhé světové válce podlehl zbylý majetek konfiskaci na základě Benešových dekretů. Československé úřady totiž tehdejšího knížete Františka Josefa II. označily za zrádce, jenž podporoval německé okupanty.
Současný kníže Jan Adam II. takový výklad odmítá a nejednoznačné jsou i závěry historiků. Kvůli dosud neujasněným majetkovým nárokům se po roce 1945 diplomatické styky Československa a Lichtenštejnska neobnovily a oba státy je resuscitovaly až v roce 2009. Jan Adam II. několikrát prohlásil, že Lichtenštejnové nestojí o finanční kompenzace, ale o navrácení nemovitostí, do nichž by chtěli následně investovat.
Stručné dějiny
Lichtenštejnsko bylo kdysi součástí římské provincie Raetie. Lichtenštejnci dnes tvoří zhruba dvě třetiny obyvatel země a jsou potomky západogermánského kmene Alemanů, kteří do lokality přišli po roce 500.
Země mnoha pánů
Zhruba od 13. století se země členila na nezávislá panství. Koncem 17. století získal území rod Lichtenštejnů, který v roce 1719 jednotlivá panství sloučil a vyhlásil jejich samostatnost v rámci Svaté říše římské národa německého. Poté co impérium padlo roku 1806 do rukou francouzského císaře Napoleona I., přestaly všechny správní mechanismy Lichtenštejnska fungovat.
Po několik let zůstávala země samostatným knížectvím v rámci Rýnského spolku, po porážce Napoleona se roku 1815 začlenila do Německého spolku, a když se v roce 1866 rozpadl, získala úplnou samostatnost. Rovněž rozpustila svoji malou armádu čítající 80 mužů a vyhlásila neutralitu. Do první světové války hrály pro Lichtenštejnsko zásadní roli vztahy s Rakousko-Uherskem.
Neutralita a evropské vztahy
Po prvním světovém konfliktu zaznamenala ekonomika státu velký propad, a proto v roce 1923 vstoupilo Lichtenštejnsko do celní unie se Švýcarskem. Rovněž přijalo švýcarskou měnu, která nahradila rakouskou korunu. V obou světových válkách zůstala země neutrální a po roce 1945 vzrostl její význam coby důležitého finančního centra; roku 1978 se stala členem Rady Evropy.
V roce 1989 nastoupil na trůn Jan Adam II. a o sedm let později zahájil vleklý spor s Ruskem o lichtenštejnské rodinné archivy, které byly zkonfiskovány během sovětské okupace Vídně v roce 1945 a poté převezeny do Moskvy. Roku 1991 se země zapojila do Evropského sdružení volného obchodu a od roku 2011 také do schengenského prostoru; není však členem EU ani eurozóny.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: zhruba 37 600; očekávaná doba dožití: 81,77 roku; prům. počet dětí: 1,69 na ženu; věková struktura: 15,54 % dětí do 15 let, 16,49 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. starších 42,7 roku; městské obyv.: 14,3 %; etnické složení: Lichtenštejnci 66,3 %, ostatní 33,7 %; náboženství: katolíci 75,9 %, kalvinisté 6,5 %, muslimové 5,4 %, luteráni 1,3 %, ostatní 2,9 %, bez vyznání 5,4 %, neurčeno 2,6 %; jazyky: oficiálním jazykem je němčina (94,5 %), italsky mluví 1,1 % obyvatel.
Politika
Typ vlády: konstituční a dědičná monarchie; samostatnost: 23. 1. 1719 založeno Lichtenštejnské knížectví, 12. 7. 1806 osamostatnění od Svaté říše římské, 24. 8. 1866 nezávislost na Německém spolku; hlava státu: kníže Jan Adam II. od 15. 8. 2004 delegoval všechny oficiální pravomoci na svého syna, korunního prince Aloise; šéf vlády: premiér Adrian Hasler; volby: monarchie je dědičná, po legislativních volbách obvykle kníže jmenuje lídra vítězné strany premiérem a lídra druhé nejsilnější strany vicepremiérem.
Ekonomika
HDP na hlavu: 157 040 USD (odhad z roku 2014; ČR – 31 500 USD), jeden z nejbohatších států světa; měna: švýcarský frank (CHF), 1 CHF = cca 24,75 CZK.
Geografie
Rozloha: 160 km², tedy zhruba stejně jako Klatovy a Pardubice dohromady; hranice: 75 km (se Švýcarskem a Rakouskem); charakter území: převážně hornaté (Alpy) s údolím Rýna v západní třetině; podnebí: kontinentální – chladné zimy s velkou oblačností a častým sněhem či deštěm, chladná až mírně teplá a vlhká léta; min. noční / max. denní teploty (°C) ve Vaduzu: leden–březen −1 až 4 / 4–12, duben– červen 5–13/13–22, červenec–září 10–14/17–24, říjen–prosinec 0–9/4–16; nejnižší a nejvyšší bod: Ruggeller Riet (430 m) / Vorder-Grauspitz (2 599 m).