Který den je považován za nejdepresivnější a který je naopak dnem štěstí?

Kdo by neznal široce rozšířenou pověru o pátku třináctého? Den, který dává jedna z teorií do souvislosti s likvidací templářského řádu v roce 1307, tvoří neopomenutelnou součást portfolia lidových pověr. A existují i jiné nešťastné dny: Například 14. února, na svatého Valentýna, prý hrozí škody na hospodářství. 

Připomeňme si ale příběh tzv. modrého pondělí neboli Blue Monday: Obvykle připadá na třetí pondělí v lednu a bývá označováno jako nejdepresivnější den v roce. Původně přitom šlo o marketingovou akci britské cestovní kanceláře Sky Travel, která se na podporu lednových prodejů snažila zákazníky motivovat ke zlepšení nálady tím, že vyrazí na dovolenou. Pojem však začal žít vlastním životem, mimo jiné i díky tomu, že ho svým jménem zaštítil Cliff Arnall. 

Britský psycholog prý k určení Blue Monday použil vlastní výpočet, kde uvažoval takové veličiny jako dobu jízdy na dovolenou, čas strávený balením a podobně. Nicméně publikovaný vzorec v sobě skrýval paradox, který odhalil anglický lékař a spisovatel Ben Goldacre. Výpočtem mu totiž vyšlo, že „můžete mít nekonečně dobrý víkend, když zůstanete doma a zkrátíte dobu cestování na nulu“… Není divu, že se Cardiffská univerzita od práce svého zaměstnance doktora Arnalla distancovala a on sám později školu opustil.

S požehnáním úřadů

Pozitivní zpráva zní, že zmíněný psycholog stanovil kromě nejdepresivnějšího dne v roce i jeho protipól. Jelikož ovšem Arnallův další výpočet vznikl na objednávku zmrzlinářské společnosti Wall’s, asi nijak nepřekvapí, že se nejšťastnější den v roce pohybuje kolem letního slunovratu, obvykle mezi 21. až 24. červnem.

Oficiální nejšťastnější den však nebyl určen astrology, vědci ani na základě lidových pověr – nýbrž administrativně: V roce 2012 totiž Valné shromáždění OSN prohlásilo 20. březen Mezinárodním dnem štěstí. Všech 193 členských států přijalo rezoluci, jež uznala štěstí jako základní lidský cíl, přičemž vyzývá, aby se jeho dosažení stalo nejvyšší prioritou. Jen tedy ve vzduchu dál visí ona známá otázka klasika: „Štěstí, co je štěstí?“