Jak asi vypadaly starodávné rituály Slovanů? Jak si naklonit mocné bohy a zajistit si tak hojnou úrodu pro příští roky jsme se pokusili nastínit v předchozí části. Diskutovanou a z křesťanského hlediska vysoce kontroverzní složkou slovanského života ale byly především lidské oběti. Nedostávaly se „na pořad dne“ zase tak často, záznamy o obětích ale existují a jistě k nim docházelo. Pojďme trochu popustit uzdu fantazii a představme si, jak takové obětní rituály asi vypadaly...
Nepřátelé pro Peruna
Když se ryk davu trochu utišil, vzal si kníže Svatopluk pokynem ruky opět slovo: „Před pár týdny v časech sklizně zaútočili Avaři. Přepadli naše bratry na jihu u Dunaje, kteří měli zrovna plné sýpky, ale nestihli si užít plodů své práce. Odporní nepřátelé najížděli na koních ve velkém počtu a vraždili naše nevinné bratry, jejich ženy i děti, starce i stařeny. Můj synovec, který spravuje tamější kraje, vyslal trestnou výpravu, ale ta chytila jen pár opozdilců. Několik z nich mu padlo do ruky živých i s koňmi.“
V té chvíli po třech cestách přiváděli slovanští bojovníci tři zajaté Avary na koních. Ruce i nohy měly svázané a oči většinou zavřené. Každého postavili u jedné sochy.
„Rozhodl jsem se dnes,“ řečnil kníže, „že za týden vyhlásím velkou výpravu na jih k Dunaji. S vaší podporou pomůžu svému synovci jednou provždy avarskou hrozbu ukončit. Nyní si však musíme naklonit bohy a zejména nejslavnějšího ze všech, Peruna Hromovládce, aby nám dodal štěstí a nám už stačilo mít jen pevnou ruku a neohroženého ducha. Tuto krev přinášíme tobě, Perune!“
Během jeho řeči se blížilo několik statných chlapů do půli těla svlečených a vlekli s sebou svázaného velikého býka. Avary mezitím svalili jejich strážci z koní, rozvázali jim nohy a nechali spoutané pouze ruce. Když zůstali uvnitř jen oni, jejich koně a býk přivázaný u jednoho z kůlů, přiběhli muži s připravenými zašpičatělými kůly a začali je zatloukat do prostoru bran. Ani býk, ani koně, ani Avaři se svázanýma rukama se nyní nemohli dostat ven. Slované z venku přesekli provaz, jímž byl dosud býk přivázaný. Ten se chvíli zmateně rozhlížel, popobíhal a srovnával si v hlavě, že je opravdu volný.
Rozzlobený býk
Nasupené černé zvíře začalo pobíhat v ohradě a nejprve nabodlo na své rohy všechna zvířata. Divocí lidé měli dost rozumu, aby dokázali nějakou dobu uhýbat. Trvalo docela dlouho, než z malých avarských stepních koníků zbyly tři hromádky masa a chlupů s vyhřezlými vnitřnostmi a lezoucími kostmi. Avaři si mezitím vzájemně uvolnili ruce a chtěli se zachránit přelezením hradby. Tam je však Slované s dlouhými oštěpy shazovali zpátky dolů. Nutno přiznat, že se bránili statečně, a jednomu z nich se dokonce podařilo vyhoupnout až na býčí šíji, když bestii zrovna zaměstnával jeho soukmenovec přitisknutý zády na kůlové ohradě. Býčí rohy mu zrovna páraly žaludek.
Ale ani statečnému Avarovi na býčích zádech se nevedlo lépe. Chytil sice býka za rohy, ale to mu nepomohlo, když zvíře vyhodilo zadníma nohama a Avar přeletěl přes býčí hlavu. Rohy přitom ještě rád pustil během letu, aby nedopadl přímo na býčí čumák. Letěl docela daleko, narazil při tom do ohrady a sesul se k zemi. Tam se přestal hýbat – zřejmě si zlomil vaz. Poslední, nejhubenější Avar se pokoušel protáhnout mezerou mezi kůly nedbaje píchání slovanských oštěpů zvenku, ale býk ho přitom natolik „poškádlil“ rohem i kopyty, že dotyčný Avar už se živý z téhle mezery mezi kůly nedostal.
Pak přišla řada na býka. Slované do něj nastříleli pár šípů, pak odstranili kůly a ze tří stran k němu přišli s dlouhými kopími, jimiž ho ubodali. Býk a ostatky všech tří jezdců i s koňmi byli pak položeni k soše Peruna, který jistě rád přijme tak slavnou oběť...
Rituály v české kotlině
U nás známe z archeologických průzkumů sakrální prostor ze Staré Kouřimi u malého jezírka příznačně pojmenovaného Libuše. V 9. století obyvatelé zdejšího hradiště jezírko výrazně upravili – rozšířili je na 40 × 70 m, zpevnili břeh kůly a na severozápadní stranu umístili své obětiště. Vymezoval ho příkop, ohně hořely v několika jámách a stálo zde několik idolů. Další obětiště v Hradsku u Mšena, kde možná došlo roku 805 ke střetu vojsk Karla Velikého se Slovany (ve franských análech bylo toto místo nazváno Canburg), obklopoval prstencovitý žleb ze severu a z jihu kůlová hradba. Místo pro modlu tady nebylo nalezeno, ale množství kostí svědčí o obětním místě.
TIP: Na slovanském Olympu: Kterým bohům se klaněli staří Čechové?
Sakrální prostory nalezli archeologové i na velkomoravských hradištích, kde už se sice v 9. století začalo prosazovat křesťanství, ale místa původních pohanských obětišť jsou tam pořád patrná. Například v Mikulčicích se náboženský a kultovní význam přisuzuje obdélníkovému prostoru dnes zvanému Klášteřisko ohrazenému kůly s nezvykle tvarovaným úzkým vchodem v jihovýchodním rohu. V tomto prostoru se nacházela pouze dvě ohniště a mělké kruhovité jámy naznačují nějaké posvátné stromy.
Realita nebo fikce?
Na závěr si trochu rozlišíme čistě fiktivní prvky od reálných základů. Rituál s koláčem (z předchozí části) symbolizující dostatečnou úrodu je doložený u jiných Slovanů, ale můžeme ho předpokládat i v české kotlině. Nic konkrétního o narození knížete Mojmíra neznáme, ale že staré pohanské národy nechaly na novorozeňata stékat krev (většinou zvířecí, ale výjimečně možná i lidskou), aby do nich přešla síla, to se předpokládá.
Obřad s býky je čistě fiktivní, ale podobné krvavé obětování nepřátelských zajatců se jistě dělo relativně často. Pokud bylo v možnostech knížete udělat z obětního rituálu „show“ pro lidi, pak to jistě rád udělal, protože tím nabýval na vážnosti a lidé tak získávali k víře bližší vztah, protože je bavila.
