Království vodního jaguára: Vydry obrovské se nezaleknou ani velkých šelem

Vydra obrovská (Pteronura brasiliensis) je mimořádně společenský živočich, který blaho své rodiny staví nade vše ostatní. Tito vodní dravci jsou nesmírně rychlí a hbití a pro jejich lovecké schopnosti je dokonce některá původní jihoamerická etnika překřtila na „vodní jaguáry“. A ačkoli jsou pro skutečné jaguáry (Panthera onca) občasnou kořistí, i tato třetí největší kočkovitá šelma světa (po tygru a lvovi) si v případě možností raději hledá jinou, méně nebezpečnou kořist. 

Obr mezi vydrami

Jak jméno napovídá, žádná z širokého vydřího příbuzenstva nemůže vydře obrovské velikostí konkurovat, i když vydra mořská (Enhydra lutris) může být o něco těžší. Abyste měli konkrétnější představu, můžete ji porovnat s naší vydrou říční (Lutra lutra), která dorůstá maximální délky kolem 80 až 90 cm a k tomu má přibližně 40 cm dlouhý ocas. Už to není málo. 

Samci vydry obrovské ovšem mohou být 1,5 až 1,7 metrů dlouzí, přičemž historické záznamy a trofeje v podobě vydřích kůží nasvědčují, že v minulosti bylo možné vídat i exempláře, které o několik desítek centimetrů přesahovaly délku dvou metrů. Svalnatý ocas k tomu přidává dalších 60–70 cm. To znamená, že dospělá vydra říční by vedle vydry obrovské působila jako nedávno narozené mládě. 

Mimořádné lovecké výkony

Vydra obrovská má spíše podsadité tělo s tmavší, hnědou srstí, která na hrudi přechází ve světlejší béžovou skvrnu. Prsty na tlapkách vyder jsou spojeny plovací blánou a jsou zakončené drápy. První znak napomáhá při plavání, ten druhý k pevnějšímu uchopení kluzké vodní kořisti. Ocas se směrem ke špičce mírně zplošťuje a představuje hlavní vodní „motor“. Velmi důležitou funkci mají hmatové vousky nad čenichem, které citlivě reagují na jakékoliv zvíření vody a pomáhají s rychlejším hledáním potravy.

Dospělá vydra obrovská si pro sebe každý den naloví kolem čtyř kilogramů ryb, korýšů nebo žab. Velmi oblíbenou pochoutkou jsou pro ni menší druhy sumečků. Ti se většinou spoléhají na dokonalé maskování a nehnutě vyčkávají u dna. V období dešťů se ale vydávají třít do zatopených oblastí a když po několika měsících hladina vody opadne, vracejí se již s vydrami „v patách“. Svou kořist vydra usmrcuje překvapivě velkými a ostrými špičáky a když ji požírá, pohodlně si ji přidržuje oběma tlapkami.

Kdo je kořist a kdo lovec?

Prakticky celý životní cyklus těchto vyder je v úzkém svazku se stoupáním a poklesem vodní hladiny v důsledku tropického období dešťů. Za sucha zůstává vydrám kalná voda řek a potoků, zatímco při hojnosti vody se vydávají i dál do hlubin pralesů. Mají v oblibě pomalu tekoucí toky s břehem zarostlým bujnou vegetací. Je zde většinou dostatek ryb a také množství vhodných úkrytů před možným nepřítelem, jímž může být především pro malé vydry jaguár, puma nebo menší kočkovité šelmy. Mláďata ohrožují také kajmani černí (Melanosuchus niger) nebo kajmani yacaré (Caiman yacare). 

U dospělých vyder je ale poměr sil úplně jiný. Žijí ve skupinách o počtu 5–8 jedinců, které jsou neustále ve střehu při obraně svého teritoria a ostatních rodinných příslušníků. Takovýto rodinný klan je podle pozorování zoologů schopen ulovit menšího kajmana černého o velikosti do 1,5 metru a obdobně jim za potravu slouží nedospělí kajmani yacaré. Dospělý jedinec se dokáže nekompromisně postavit i vrcholnému predátorovi, jakým je jaguár americký…

Jaguár proti „vodnímu jaguárovi“

Jaguár je velmi přizpůsobivá kočkovitá šelma, která šplhá po stromech, neslyšně se pohybuje lesem a je skvělým plavcem. Přesto i tento vládce brazilských mokřadů velmi váhá, pokud se má ponořit do vody v blízkosti skupiny vyder obrovských. Organizace Panthera se věnuje ochraně kočkovitých šelem a po celém světě financuje výzkumy, které přispívají k jejich poznání. Jedna ze studií se dlouhodobě věnuje také jaguárům v brazilském Pantanalu a díky mnoha hodinám v terénu mohl Brazilec Fernando Tortato, jeden ze zaměstnanců organizace, popsat i následující mimořádné setkání.

Tým zoologů sledoval dvě jaguáří sestry, pojmenované místními průvodci Medrosa a Jaju, které ještě nedosáhly věku tří let. Jejich matka, přezdívaná Patricie, byla skvělou lovkyní kajmanů a je pravda, že při setkání s vydrami ji vědci nikdy dříve neviděli. Vzhledem k tomu, že se mladí jaguáři učí lovit a pohybovat ve svém prostředí napodobováním matky, je tedy pravděpodobné, že pro Medrosu a Jaju šlo o první seznámení s „vodním jaguárem“.

Sestry odpočívaly na břehu řeky Corixo Negro a v jeden okamžik se rozhodly využít kmene padlého stromu, aby po něm přešly nad větší hloubku a napily se vody mezi jeho větvemi. To ale nebylo po chuti dominantnímu samci vydry obrovské, jehož rodina kmen často využívala jako piknikové a odpočinkové místo. Začal vyskakovat z vody a zastrašovat jaguáří slečny hlasitými výkřiky, rychlými výpady a nevyzpytatelným pohybem pod vodní hladinou…

Vydry vs. jaguáři – 4:1 

Jaguáří sestry byly očividně zaskočeny a ve výrazu obličeje jako by se jim zračila směsice překvapení a zvědavosti. Vydří bojovník nebyl ochoten ustoupit a když viděl váhavý postoj velkých koček, podnítilo jej to k ještě zuřivějším výpadům. Tak uběhlo dobrých patnáct minut, po nichž se jaguářice rozhodly přenechat neúnavnému vydřímu samci jeho teritorium. Obrátily se k vodě zády a vydaly se podél břehu dál, zřejmě nejen s úmyslem klidně se napít, ale také najít nějakého odpočívajícího kajmana, nebo nic netušící kapybaru. 

Fernando Tortato zdůrazňuje, že ne všechna obdobná setkání zřejmě končí bez skutečné konfrontace se zapojením zubů a drápů, ale zároveň odkazuje na výzkum brazilské bioložky Caroline Leuchtenbergerové a jejích kolegů, kteří měli možnost vidět tři podobná měření sil. Jejich zakončení byla prakticky totožná: Dvakrát byli jaguáři odehnáni od vody skupinou vyder obrovských, jednou je odradil jediný úporně vzdorující exemplář. 

Teprve v březnu 2015 popsala další brazilská zooložka, Claudiane dos Santos Ramalheirová, první zdokumentovaný případ, při němž dospělá vydra obrovská padla za oběť jaguárovi. Šlo o osamělou samičku, která měla díky výzkumu probíhajícímu v brazilské Amazonii nasazený GPS lokátor. Jen proto objevili zoologové zbytky jejího těla na říčním břehu plném otisků jaguářích tlap. Jaguár zřejmě vydru překvapil na souši, v doupěti pod vyplaveným stromem. Zatímco ve vodním živlu jsou vydry nesmírně agilní a pohotové, na zemi jsou mnohem pomalejší a zranitelnější. Navíc byla tato samička zbavena výhody větší rodinné skupiny, na niž si obvykle netroufnou ani ti nejotrlejší jaguáří lovci. 

Cesty dalších generací

Jak dokumentují výše uvedené příklady, není vydra obrovská žádné roztomilé „zvířátko“, ale ladný a silný predátor, vědomý si vlastní nebezpečnosti. Stojí nejen za pohled, jenž se vám i při velké snaze nenaskytne nijak často, ale také „za poslech“ – hlasitá komunikace s dalšími členy rodiny probíhá devíti identifikovanými hlasovými projevy. Účel těchto zvuků nebyl dosud přesně určen, i když je jasné, že jde o různé varovné a dorozumívací signály.

TIP: Klíčový druh vydra mořská: Oběť vlastního kožichu

Některé z nich se pravděpodobně vážou i k páření, které se odehrává kde jinde než ve vodě. U vyder přitom zatím není známa žádná výhradní roční doba, kdy by k námluvám docházelo. Zdá se však, že nejvíce se o jedince druhého pohlaví vydry zajímají v období mezi červnem a srpnem. Následující březost trvá až deset týdnů a poté přivádí samice na svět dvě až tři kompletně slepá mláďata vážící sotva dvě stě gramů. V dospělosti vytvářejí vydry velice úzké partnerské vazby, kde dominantní role připadá samici. To ona také poprvé přivádí mláďata do vody, která se jim po celý život stane takřka výsostným územím.