Královna Konga: Prostitutka Caroline Lacroix okouzlila o půlstoletí staršího belgického krále
Jak se obyčejná pařížská pouliční prostitutka stane multimilionářkou a málem i panovnicí? Šestnáctiletá Caroline Lacroix neváhala, když jí osud přihrál do cesty o 48 let staršího belgického krále.
S morganatickými sňatky se na konci 19. a počátku 20. století doslova roztrhl pytel. Za jednoznačně nejskandálnější bývá považováno druhé manželství belgického krále Leopolda II. Jeho nevěsta Caroline Lacroix sice bývala oficiálně vedena jako bardáma či tanečnice, nicméně to byla jen zástěrka. Provozovala totiž ve skutečnosti nejstarší řemeslo světa. Caroline může sloužit jako příklad toho, kam až to může žena jejího ražení při trošce šikovnosti dotáhnout. V mládí měla pověst krásky, nicméně podle dnešních měřítek by nejspíš tolik neuspěla.
O jejím dětství či mládí se skoro nic neví. Snad jen to, že se narodila do velmi početné a zoufale chudé rodiny v Bukurešti v roce 1883. Zůstává otázkou, kdy vlastně začala v Paříži šlapat chodník, když už v šestnácti letech ulovila nejbohatšího panovníka v Evropě. Jejímu novému amantovi bylo o 48 let více. Leopold proslul svými četnými avantýrami, kterými prakticky od svatby bezohledně zraňoval svou manželku Henriettu Habsbursko-Lotrinskou. Jeho záliba v lehkých ženách byla přímo legendární.
Masový vrah
Prostitutka Caroline ale nebyla jedinou příčinou toho, proč král Leopold II. ztratil morální kredit. O to se postaral on sám svou chamtivostí a brutálním vykořisťováním obyvatel Konga, své „soukromé kolonie“. Jak k ní přišel? Protože Belgie vznikla teprve v roce 1830, nedisponovala přirozeně žádnými koloniemi. To se změnilo, když v roce 1884 svolal kancléř Bismarck do Berlína konferenci, na níž se jednalo o Africe. V únoru následujícího roku pak zúčastněné státy za určitých podmínek Leopoldovi jako jedinému „neutrálovi“, nevlastnícímu žádné kolonie, Kongo přidělily.
Leopold se stal svrchovaným králem Svobodného státu Kongo. Nechal s velkou pompou postavit železnici a v nepřístupných oblastech cesty. Oficiálně mohly mocnosti držet kolonie pouze na základě dohody s místními vládci a musely v zemi udržovat pořádek. O to se postaral Leopoldem najatý anglický dobrodruh a novinář, všeho schopný Henry Morton Stanley. Ten se v Africe dobře orientoval a vlastně na bohatství Konga Leopolda upozornil.
Stanleyovi muži pak nic netušící kmenové náčelníky nechali podepisovat listiny, že postupují svá území výhradně Leopoldovi do soukromého vlastnictví. Tím se konžští obyvatelé stali jeho přímými poddanými a museli dřít za nelidských podmínek až do úplného vyčerpání. Poslušnost byla vynucována bitím či mučením.
Kdo už dál nemohl pracovat, ztratil právo žít a byl zastřelen jako zvíře. A protože se kulky fasovaly na příděl, museli vykonavatelé těchto hrůzných činů jako důkaz předkládat v koších useknuté ruce popravených. Jenže střelivo bylo nedostatkovým zbožím, které si kolonizátoři nechávali pro sebe, a tak usekávali Afričanům ruce „zaživa“, jak se ukázalo na později pořízených fotografiích. Dílo zkázy pak dokonaly rychle se šířící tropické nemoci. Údaje o počtu zabitých či zmrzačených lidí se v různých zdrojích liší, většinou se uvádí deset, někdy i patnáct milionů obyvatel Konga.
Senilní monarcha
Do tohoto bezohledného, ale velmi bohatého muže se tedy mladá prostitutka Caroline „zamilovala“. Začala ho doprovázet coby společnice na cestách nebo při lázeňských pobytech po Evropě. Někdy ji Leopold vzal dokonce i na oficiální akce. Docela to přehnal, když měl tu drzost a vzal ji coby svůj doprovod na pohřeb královny Viktorie. Vyvolal pořádný skandál! Ačkoli své milenky belgický král nikdy neskrýval (a že jich měl požehnaně), pro Caroline měl nezvyklou slabost. Informace o jejich vztahu pronikly na veřejnost až v roce 1903, tedy rok po smrti jeho první ženy Marie Henrietty Habsburské. Caroline tím rozhodně nezískala sympatie belgických poddaných.
Král ji zahrnoval penězi, šperky a luxusními dárky, věnoval jí několik nemovitostí a přepsal na ni konžské dluhopisy a akcie. Na Azurovém pobřeží pro ni koupil vilu Leopolda, která je největší a nejluxusnější stavbou Francouzské riviéry. Jen tak mimochodem v roce 2010, kdy se prodávala, musel její nový majitel sáhnout do kapsy pro 400 milionů eur!
Jak v pohádce
Caroline byla velice marnivá žena. Své chudé dětství si bezostyšně vynahrazovala na úkor svého štědrého sponzora. Jednou prý v jistém pařížském obchodním domě dokázala utratit jen za šaty tři miliony franků! Trápila ji jediná věc: poslední rychlík z francouzské metropole odjíždí do Bruselu tak zoufale brzo! Potřebovala na nákupy mnohem víc času! Jak se ukázalo, zas takový problém to nebyl. Král Leopold nechal změnit jízdní řád a vlak odjížděl o hodinu později.
Caroline porodila Leopoldovi dva syny – v roce 1906 Luciena a o rok později Phillippa. Když čekala své první dítě, pobývala zrovna na Riviéře. Leopold proto nelenil a dohodl se s francouzskou vládou, aby společně uhradili výstavbu nové silnice vedoucí přímo k jejímu domu. Měla přece právo na větší pohodlí! Po porodu prvního syna ji panovník odměnil povýšením do šlechtického stavu. Od tohoto momentu používala titul baronky Vaughan, stejně tak jako oba její synové.
Leopold II. byl zejména s blížícím se stářím velice háklivý na své zdraví. Nechal si dokonce vyrobit vodotěsný kryt na svůj pověstný vous, aby mu za deště nepromokl a on nechytl rýmu. Každé cizí kýchnutí v něm vyvolávalo obavu, že onemocní. Jeho hypochondrii dokázali umně využít Leopoldovi pobočníci. Když si od něj chtěli na den dva odpočinout, předstírali, že se o ně pokouší nějaká choroba. Leopold jim v takovém případě přísně zakázal, aby se k němu přibližovali. A dokázala toho využívat i Caroline. Také ona občas předstírala nemoc, aby měla od „staříka“ pokoj. Podobným způsobem se dokázala zbavit potenciálních konkurentek. Stačilo naznačit, že ta a ta dáma má zrovna nějaké zdravotní problémy.
Svatba natruc
Skandální vztah vyvrcholil v roce 1909, kdy Leopold onemocněl neprůchodností střev. Nemoc měla rychlý průběh a lékaři králi nedokázali pomoci. Pět dnů před smrtí natruc Belgičanům i svým třem legitimním dcerám z prvního manželství učinil Caroline svou zákonnou manželkou. Proběhl jen církevní obřad, a i když svazek uznal i Vatikán, podle belgických zákonů, které vyžadují civilní uzavření manželství, nebyl právoplatný. Jinak by se mohl na trůn dostat Carolinin starší syn – Leopoldův jediný legitimní syn z prvního manželství totiž zemřel v deseti letech na zápal plic poté, co spadl do rybníka.
Ze zákona sice nemohla Caroline nic zdědit, ale Leopold myslel na všechno. O ni i své syny se zavčas velkoryse postaral. Dal na ni přepsat ohromné množství svého movitého i nemovitého majetku a učinil z ní multimilionářku. O to větší nenávist u Belgičanů vzbudila. Leopoldovy dcery z prvního manželství s ní vedly dlouhá léta soudní spory.
Caroline v Bruselu dlouho nezůstala. Přesídlila do Paříže a provdala se tam za svého bývalého pasáka. Ten jí do Francie pomohl převést nejen její ohromný majetek, ale vydatně se podílel i na jeho utrácení. Manželství nakonec skončilo rozvodem a poté se už Caroline neprovdala, i když o nápadníky rozhodně nouzi neměla. Dožila v nezměrném luxusu jako multimilionářka a své jmění uhájila před belgickým parlamentem i Leopoldovými dcerami. Zemřela v roce 1948 v Cambo-les-Bains v Pyrenejích.
