Krach plánů Marca Aurelia: Proč se Morava nestala součástí Římské říše?
Ač byli Markomané mocným soupeřem, dokázal si s nimi Marcus Aurelius poradit. Chybělo málo, aby se stali pevnou součástí říše v nové římské provincii Marcomannia. Proč k tomu nakonec nedošlo a hranice impéria zůstala na Dunaji?
Od doby, kdy germánské kmeny vpadly do Itálie, uplynulo dlouhých dvanáct let vyplněných válkou. V létě roku 178 stál Marcus Aurelius v čele druhé mocné ofenzivy za Dunajem, aby dokončil práci minulých let. Chtěl jednou provždy ukončit vleklou válku s Markomany a zároveň předejít možným budoucím potížím. Nejprve se císař vypořádal s Markomany a v letech 179/80 vytáhl proti Kvádům, kterým uštědřil drtivou porážku u Laugaricia (osada na území dnešního Trenčína) a poté znovu hlouběji na území barbarika.
Plány Marka Aurelia
„Válku s Markomany, Hermundury, Sarmaty a Kvády vedl po tři roky, a kdyby byl žil jen o rok déle, byl by učinil z jejich zemí provincie,“ píše o Marku Aureliovi jeho životopisec Julius Capitolinus. Ano, také na našem území měla vzniknout římská provincie. Morava jako součást nové provincie Marcomannia
tak mohla být začleněna do římské říše. Proč k tomu nedošlo?
Císař Marcus Aurelius zemřel 17. března 180 ve Vindoboně (Vídeň). „Úspěšně bojoval proti Germánům. Sám dokončil vleklou válku s Markomany, která se svým rozsahem vymyká lidské paměti,“ vzpomíná Julius Capitolinus. Konečné vítězství bylo na dosah, ale císařův syn a nástupce Commodus neměl zájem ve válce pokračovat, uzavřel mírové dohody a stáhl se do Říma.
Oblast za středním Dunajem s klíčovým strategickým bodem Hradiska u Mušova hrála ve 2. století důležitou úlohu v římských plánech na vytvoření nové provincie Marcomannia, zahrnující části Dolního Rakouska, Slovenska a Moravy. Na základě řady analogií můžeme toto území přirovnat k oblasti za anglickým Hadrianovým valem, jehož úlohou bylo oddělit Římany od barbarů, podobně jak to dokázala přirozená hranice toku Dunaje. Markomané způsobili Římu spoustu potíží. Aby se to již neopakovalo, hodlal Marcus Aurelius poražené barbary plně kontrolovat a zároveň romanizovat. Oblast byla navíc pro Řím ekonomicky zajímavá, bylo tedy logické, že ji chtěli pevněji připoutat k říši.
Commodův mír
Podle současného stavu poznání Římané podnikli přípravné kroky k trvalému ovládnutí markomanského území. Vybudovali předsunutý vojenský post na Hradisku u Mušova, zajištěný řadou krátkodobých táborů, které měly zabezpečovat další úspěšný postup v germánském barbariku a konečné vytvoření nové římské državy. Možná existovaly budoucí plány na jejich přebudování na stálé posty, které by zajišťovaly klid nové provincie. Mušovskou vojenskou základnu můžeme v tomto směru přirovnat k římským předsunutým základnám na území dnešního Skotska, vhodným příkladem může být strategická pevnost v Newstead (antické Trimontium), která s přestávkami zajišťovala předpolí po téměř dvě staletí, kromě jiného i za Marka Aurelia.
Ať už byly úspěchy Marka Aurelia jakkoliv velkolepé a plány propracované, s jeho smrtí bylo vše opuštěno. Císař Commodus uzavřel s Germány mír a stáhl se zpět za Dunaj. Vyměřil jim roční obilní daň, museli odevzdat zbraně a spolu s Kvády poslat do římského vojska určený počet válečníků. Navíc jim zakázal svévolné shromažďování a útočení na sousedy. Tím pokládal dlouhé období válek za vyřešené a uzavřené.
Polozemnice v úrodných úvalech
Germánské osídlení dnešní Moravy se soustředilo především do oblasti úrodného Dolnomoravského a Dyjsko-svrateckého úvalu. Právě zde byla prokázána největší hustota sídlišť a řada bohatě vybavených hrobů, které svědčí o zdejším mocenském centru Markomanů. Svá nevelká sídliště Markomani zakládali na vyvýšených místech v blízkosti řek, taková známe například z Pasohlávek nebo Mušova – Na pískách. Zbudování římské pevnosti na strategicky položené lokalitě Hradisko u Mušova bylo tedy dobře promyšleným krokem, vedoucím k potřebné kontrole nad barbary zalidněným krajem.
Typickým germánským obydlím na prozkoumaných sídlištích byly prosté obdélníkovité polozemnice s výměrou kolem 15 m², v jejich blízkosti byly vyhloubeny jámy, sloužící k ukládání obilí či odpadu. Obživu Markomanům zajišťovalo především zemědělství a chov domácího zvířectva (krav, ovcí, koz či prasat), ale z dochovaných nálezů také víme, že se věnovali hrnčířství a zpracovávání kovů.
