Konec mýtu o mírných gorilách? Fosseyová možná nepozorovala „normální chování“
Už poměrně dlouhou dobu zkoumají zoologové chování v tlupách primátů a za tu dobu se v jejich poznání ustálily některé obecně přijímané vzorce. Mezi jiným se zoologové shodnou na tom, že agresivní chování mezi šimpanzi není nijak vzácné, zatímco mezi bonoby a gorilami je naopak výjimečné. U posledně jmenovaných goril ovšem teorie nedávno utrpěla vážné trhliny
Byla zveřejněna série pozorování, která odhalují případy agresivity mezi tlupami horských goril (Gorilla beringei beringei) v africkém pohoří Virunga. Případy, jichž byli vědci svědky, se odehrály v letech 2004, 2010 a 2013.
V prvním z nich se osamělý samec, pozorovateli pojmenovaný Inshuti, přiblížil k tlupě čítající 26 jedinců. Trojice samců začala Inshutiho odhánět a nejprve se zdálo, že se spokojí s jeho ústupem. Pak jej ale přitlačili k zemi a začali kopat, trhat z něj chlupy a s neobyčejnou zuřivostí kousat. Zbytek tlupy se k trojici rychle přidal a po čtyřech minutách se napadenému podařilo s mnoha zraněními uprchnout. Pozorovatelé popsali, že samec sice přežil, ale vděčí za to zejména své odolnosti, kterou mohli u tohoto jim dobře známého jedince již mnohokrát pozorovat.
Při incidentu v roce 2010 napadla tlupa 42 goril neznámého osamělého samce. Útok trval 18 minut a teprve pak se ubožák svým trýznitelům vyprostil. O dva týdny později bylo vědci nalezeno tělo uhynulého samce, které neslo stopy zranění odpovídající pozorovanému útoku.
Ve třetím případě (2013) napadla skupina devíti jedinců opět Inshuntiho, který jim po minutě utekl. Vzhledem k tomu, že tlupa obsahovala některé z jedinců zapojené do útoku v roce 2004 (kteří mezitím vytvořili samostatnou tlupu) a že cílem byl opět stejný samec, se nedá vyloučit nějaké abnormální chování Inshuntiho, na nějž ostatní pokaždé stejně reagovali. Zoologové každopádně uvažují, proč došlo k těmto třem útokům, do nichž byla vždy zapojena celá tlupa, složená ze samců, samic a mladých jedinců.
Gorilí agrese
Od 90. let minulého století došlo v rámci gorilích tlup k výraznému navýšení počtu členů. Zatímco Dian Fosseyová, průkopnice na poli gorilího výzkumu, zaznamenala v 60.–80. letech minulého století, že tlupy jsou spíše menší a složené z jednoho samce, několika samic a mláďat, nyní vědci vídají mnohem větší skupiny. Jedna z nich měla dokonce 65 členů, z toho 9 dospělých samců.
Při takovém rozložení sil je cizí jedinec (který je vnímán jako potenciální hrozba, zejména pro mláďata v tlupě) natolik přečíslen, že útočníkům hrozí jen malé nebezpečí, že budou sami zraněni. Napadnout jej je tedy méně riskantní a samci proto méně váhají, aby zasadili skutečně smrtící údery. Stojí za zmínku, že právě takováto nerovnováha sil je hybatelem v případě útoků šimpanzích tlup (potažmo mezi lidmi).
TIP: Setkání smrtícího druhu: Ekoturistika může lidoopy zachránit i zničit
Není tedy vyloučeno, že podoba gorilích tlup se od doby, kdy je Fosseyová sledovala a kdy byla jejich populace na pokraji vyhynutí, dostává do původních poměrů a agrese je ve skutečnosti „normální“ projev uvnitř „normálních“ gorilích tlup.
Na rozdíl od šimpanzů (a lidí), kde obvykle útočí pouze samci, se ale ataku účastnila celá gorilí tlupa. Dalším rozdílem je, že napadení nepůsobila připraveným dojmem, zatímco šimpanzi jsou známi tím, že aktivně vyhledávají osamocenou oběť v rámci jakýchsi „bojových výprav“, což platí pochopitelně i o lidech.
