Člověk mamuty po tisíciletí využíval pro maso, kosti i kly. S koncem pleistocénu, asi 10 000 let př. n. l., se ovšem populace zmíněných chobotnatců začaly prudce zmenšovat, až vymizely docela. Poslední stopy vedou do roku 1650 př. n. l., kdy vymřeli i mamuti obývající Wrangelův ostrov v Severním ledovém oceánu. Žili tedy ještě několik století poté, co spatřily světlo světa pyramidy v Gíze.
Příčinu jejich vyhynutí neznáme, nejčastěji se ovšem skloňuje rozšíření lovu, změna klimatu či sopečná aktivita. S překvapivým závěrem však nedávno přišli badatelé ze Swedish Museum of Natural History, kteří srovnávali genetickou výbavu dvou populací mamutů – jedné ze severovýchodní Sibiře, jež zanikla před 45 tisíci lety, a druhou právě z Wrangelova ostrova. Analýzou genomů dokázali vědci určit velikost obou společenstev: Zatímco sibiřská skupina čítala asi 13 tisíc jedinců, na zmíněném ostrově žilo zhruba jen 300 zvířat.
TIP: Vědecký spor o mamuty: Mohl je vyhubit člověk?
Studie dále ukázala, že během 40 tisíc let dělících obě populace ztratili mamuti až pětinu genetické diverzity, což vedlo u chobotnatců z Wrangelova ostrova k narušení řady důležitých funkcí: Přišli například o geny ovlivňující čich a vnímání feromonů – hormonů působících na chování jedinců v rámci stáda. Kvůli poškození dalšího genu se také zhoršila kvalita jejich srsti: Z tuhé a nepropustné se změnila v jemnější lesklou pokrývku. Zmíněné faktory mohly tedy zvířatům zasadit poslední ránu.
