Když čaruje vítr: Písečné duny najdeme i na dalších tělesech Sluneční soustavy
Známe je především z pozemských pouští: Písek v suchých oblastech přemísťují vanoucí větry a na jiném místě jej ukládají do podoby přesypů neboli dun. Najdeme je však i na dalších tělesech Sluneční soustavy
Země
Na zemském povrchu existuje řada oblastí, pro které používáme označení „poušť“. Jedná se o lokality s nedostatkem srážek a s absencí vegetace, obvykle s převahou písku. Mezi nejznámější patří Sahara, Gobi, Atacama, Karakum, Kyzylkum či Mojave. Několik „minipouští“ se pak nachází dokonce i v Česku – třeba tzv. písečný přesyp u Píst ve středním Polabí. Na pouštích se působením větru přemísťuje písek při jevu označovaném jako „saltace“, kdy se jeho zrnka valí po povrchu. Na určitých místech se pak ukládá a vytváří charakteristické duny, jež mohou být třeba parabolické, srpkovité, příčné či podélné.
Mars
Tmavé pruhy, působící jako remízky pozoruhodných stromů, zachytila na rudé planetě sonda Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) pomocí kamery HiRISE. Ve skutečnosti se jedná o tající narůžovělé písečné duny pokryté světlou jinovatkou, zaznamenané v oblasti blízko severního pólu. Tmavý písek uvnitř se stává lépe viditelným, jak na jarním slunci roztává zmrzlý oxid uhličitý. Když se vrcholek duny obnaží, písek se sesouvá a vytváří temné stopy, jež vypadají jako „stromořadí“. Oblast na snímku měří asi 1 km.
Venuše
Souvislá vrstva oblačnosti halící Venuši nedovoluje spatřit její povrch běžnými metodami. Na pomoc proto přišel radarový průzkum, s jehož využitím zmapovala sonda Magellan 98 % povrchu planety. Kromě jiných útvarů lze na pořízených snímcích rozlišit i písečné duny, ovšem vzhledem k vysokému tlaku tamního ovzduší se utvářejí poněkud odlišným způsobem. Vědci tedy nyní sledují proces formování dun na dně pozemských moří, kde panují obdobné podmínky. Snímek zobrazuje oblast Al-Uzza Undae, s písečnými dunami a pískem usazeným za překážkami.
Kometa 67P
Útvary podobné písečným dunám se podařilo objevit i tam, kde to nikdo nečekal: na jádře komety 67P/Čurjumov–Gerasimenko, a to díky fotografiím pořízeným sondou Rosetta Evropské kosmické agentury, jež vlasatici zkoumala z oběžné dráhy od srpna 2014 do září 2016. Komety nemají atmosféru, ovšem jejich gravitace dosahuje pouze 1/50 000 té pozemské. Na povrchu jádra dochází k výtryskům plynů unášejících prachové částice, které se – pokud neuniknou z vlivu jeho přitažlivosti – ukládají v okolí gejzíru, jak zachycuje snímek.
Titan
V polárních oblastech Titanu tečou řeky a napájejí jezera kapalným metanem. Naopak rovníkové regiony pokrývají rozsáhlé oblasti písečných dun, tvořených zmrzlým organickým materiálem. Vyplývá to z dlouhodobých výzkumů pomocí radaru na palubě sondy Cassini. Duny představují monumentální formace na povrchu největšího měsíce Saturnu: Dosahují výšky až 100 m, délky i 100 km a mimo jiné je utváří zmrzlý acetylen. Vlivem slunečního záření vznikají i za velmi nízkých teplot tzv. polycyklické aromatické uhlovodíky jako benzen, naftalen a další.
Pluto
I ve velmi řídké atmosféře halící Pluto se mohou na jeho povrchu formovat duny. Data ze sondy New Horizons ukázala, že zmíněné útvary v oblasti Sputnik Planitia měří na délku 0,4–1 km a vznikají při teplotě −230 °C z krystalků zmrzlého metanu o velikosti 200–300 μm. Přitom je modeluje vítr o rychlosti do 10 m/s, který tak pomáhá tvarovat povrch Pluta. K přemísťování ledových zrn přispívá rovněž sublimace povrchového ledu, jenž se mění přímo na plyn a umožňuje jejich pohyb. Zjištěná data napovídají, že je vzdálený svět mnohem dynamičtější, než jsme se dosud domnívali.
