Kde se vzala pizza? Od antických placek až po královnu Margaretu
Pizza se v nejrůznějších podobách peče už tisíce let. Ale první skutečná pizza vznikla ve zcela konkrétní den k jedné konkrétní příležitosti.
Jak může být pizza založená na rajčatové omáčce typicky středomořským jídlem, když rajčata se do Středomoří dostala z Ameriky až v šestnáctém století? Jednoduše. Tradiční na pizze je totiž těsto, které má i mimo Itálii mnoho různých podob od německého zwiebelkuchen po francouzský quiche.
Na královninu počest
Pravá pizza, tedy těsto potřené rajčatovou omáčkou, obložené bílým sýrem a posypané zelenou bazalkou, má ale na rozdíl od většiny zmíněných tradičních kulinářských specialit naprosto jasně doložitelné datum narození: první pizzu připravil v roce 1899 neapolský kuchař Raffaele Esposito na počest královny Margarety Savojské.
Přivezl ji na letní slavnost do Capodimontu a dal si záležet, aby byla vyvedená právě v italských národních barvách - proto červená omáčka, zelená bazalka a bílá mozarella. Královská společnost byla nadšena a základní pizze se začalo na počest dobře najedené královny říkat margarita.
Pizzu miloval i Dumas
I pizza má ale své praprababičky. Archeologové dokázali, že kulaté placky se pekly na Sardinii už před třemi tisíci lety, znali je staří Egypťané i Římané. Toskánské kmeny dokonce věřily, že domácí plackou mohou uctít duchy a ti je pak nebudou chodit strašit. Řekové zase pekli placatý domácí chleba potřený česnekem a bylinkovým máslem. Přesně tak vypadala i původní neapolská pizza před dovezením rajčat z Ameriky.
Pizzové placky byly vždycky jídlem pro chudé. Prodávaly se na ulici za pakatel, buď suché nebo maštěné sádlem či olivovým olejem. Ve svých Zápiscích z cest zmiňuje pizzu i Alexandre Dumas, věnuje jí dokonce velkou část osmé kapitoly, a popisuje i přísady, kterými je možné chlebovou kynutou placku v Itálii potřít. „Pizza může být jen s olejem nebo i s rajčaty, s mořskými plody nebo se sýrem. Její cena závisí na tom, co na ni dáte a také na dostupnosti surovin, takže se mění podle ročního období a podle toho, kdy je čeho dostatek,“ píše Dumas.
Pizza se rozšířila z chudinských předměstí do vyšších kruhů a stala se oblíbeným jídlem hlavně díky turistům, kteří začali v devatenáctém století jezdit do Itálie a chtěli zažít skutečnou Neapol. Vydávali se do chudých čtvrtí a tam ochutnali pizzu. A začali ji vyžadovat i ve svých hotelích a restaurací.
