Kde hledat ve vesmíru život? Vyprahlý Mars a ledový svět Pluta
Jestli bude lidstvo vůbec někdy připraveno pátrat po životě na jiných tělesech Sluneční soustavy, je nepochybně dobré vědět, kde se po něm poohlédnout. Vědci proto sestavili seznam míst, která se jeví nejnadějněji
Odborníci nejprve definovali hlavní předpoklady poskytnutí útočiště pro život, jak jej známe. Po shromáždění velkého množství dat se shodli na šesti základních faktorech, a sice na teplotě, tlaku, UV záření, ionizačním záření, pH a salinitě prostředí. Na základě zkušeností ze Země přitom víme, že organismy mohou přežívat pouze v úzkém pásu hodnot uvedených činitelů, které tak slouží jako východisko pro posuzování příznivých environmentálních podmínek.
Příznivé extrémy
Vědci rovněž shromáždili data o živých formách, jimž se daří v extrémech každého z uvedených šesti faktorů – od bakterií, které mohou přežívat v prostředí s pH vyšším než 12,5, až po organismy odolávající tlakům přes 125 MPa. Pozemské extremofilní bakterie poskytují dobrou představu o schopnosti života čelit různým podmínkám na jiných vesmírných tělesech.
Odborníci tak dokázali stanovit základní hranice prostředí podporujícího život známého typu. Vytvořili seznam potenciálně biologicky zajímavých lokalit, jež umožňují přetrvání živých forem na naší planetě, přičemž zahrnoval zaledněné póly, povrch kontinentů, jejich podpovrchové oblasti, podpovrchové ledy, okolní moře a oceány, hluboká oceánská dna a hydrotermální průduchy. Každé z daných prostředí na Zemi poskytuje útočiště pro určité organismy, takže autoři předpokládají, že podobně tomu může být i na jiných tělesech. Nakonec určili několik potenciálně obyvatelných objektů Sluneční soustavy. Pojďme se na ně podívat blíž...
Mars: Jen vyprahlá pustina?
Podle současných znalostí patří mezi základní předpoklady pro vznik života voda. A právě rudá planeta ukrývá rozsáhlou síť starodávných údolí, vyhloubených tekoucí vodou v průběhu dlouhých geologických období. Z nových studií vyplývá, že v minulosti měl Mars mnohem víc kapalné vody, než se dosud astronomové domnívali. „Naše nejkonzervativnější odhady celkového objemu sítě tamních údolí a množství vody, které bylo potřeba k jejich vyhloubení, jsou přinejmenším desetkrát vyšší než většina dříve udávaných hodnot,“ líčí jeden z autorů výzkumu Wei Luo.
Na sousední planetě tedy existoval aktivní vodní cyklus, tak jako na Zemi. Voda se odpařovala z moří a oceánů do atmosféry, coby pára putovala nad pevniny, kondenzovala a vypadávala v podobě srážek. Na povrchu pak utvářela řeky a rozsáhlé rezervoáry, přičemž důkazy se rozkládají napříč marsovským povrchem jako síť vyschlých říčních koryt a stop gigantických povodní: Zřetelně je zachycují snímky z oběžné dráhy a sondy spolu s přistávacími moduly i pojízdnými laboratořemi objevily rovněž minerály, jež mohly vzniknout pouze za přítomnosti tekuté vody.
Pod povrchem
Ačkoliv na povrchu rudé planety voda v kapalném stavu v současnosti existovat nemůže, pod ním panují vhodnější podmínky. Po mnohaletém průzkumu pomocí radaru na palubě sondy Mars Express odhalili vědci několik slaných jezer pod vrstvami ledu a prachu v oblasti jižní polární čepičky. Také evropsko-ruský automat Trace Gass Orbiter (TGO) zaznamenal výrazné množství vody v srdci údolního systému Valles Marineris. Ve svrchní vrstvě horniny ji detekoval ruský přístroj FREND alias Fine Resolution Epithermal Neutron Detector, jenž se zaměřuje na sledování množství vodíku.
„FREND odhalil oblast s nezvykle vysokým množstvím vodíku. Pokud bychom předpokládali, že je veškerý zmíněný prvek objevený v místě vázán ve vodních molekulách, tvořila by voda až čtyřicet procent materiálu blízko povrchu,“ objasňují badatelé. Přesto se domnívají, že tam životodárná látka existuje především ve formě ledu.
Kam zmizela?
Současný povrch Marsu je poměrně suchý. Kam se tedy veškerá voda, jež vyhloubila tamní obrovské kaňony, poděla? Někteří odborníci předpokládali, že se odpařila do vesmíru. Planetární vědci z Caltechu však dospěli k závěru, že její podstatná část zůstala v podzemí vázaná v minerálech. Tým výzkumníků z čínské akademie věd navíc díky roveru Zhurong (Ču-žung) objevil důkazy, že se kapalná voda na povrchu planety vyskytovala déle, než se dosud soudilo.
Přítomnost životodárné tekutiny je z pohledu hledání stop organismů mimo Zemi nesmírně vzrušující. Jde také o jeden z cílů nejnovějšího roveru Perseverance. Zatím není jasné, zda vůbec na Marsu podobné známky najdeme, či se tam naopak živé formy nikdy nevyvinuly. Pro definitivní odpověď stále víme jen málo, a zmíněné vozítko tak čeká ještě hodně práce, abychom se k ní přiblížili.
Pluto: Kde je voda, je i naděje
Pluto je s průměrem 2 376 km příliš malé, než aby zadrželo dostatek tepla k existenci tekutého jádra. Radioaktivní ohřev poskytl pouze padesátinu energie v porovnání se Zemí. I dané množství přesto postačovalo k roztavení lehčích prvků, takže těžší silikátové minerály klesly do středu tělesa. Výsledkem se stalo kamenné jádro o průměru 1 700 km, obklopené vrstvou vody a ledu o síle 100–180 km.
TIP: Jak rozpoznat mimozemský život? Vědci doporučují zaměřit se na metan
Povrch Pluta je tak studený, že ho pokrývá sníh a led z tuhého dusíku, metanu a oxidu uhelnatého. Spektrometrická data ze sondy New Horizons naznačují, že podloží tvoří vodní led. Průměrná hustota pak ukazuje, že trpasličí planeta obsahuje zhruba 70 % hornin a 30 % ledu. A teplo z jádra může oblast hluboko v plášti udržovat v podobě směsi rozbředlého sněhu a vody. „Na základě pozorovaných aktivit dospěli vědci k závěru, že má Pluto hmotné kamenné jádro obklopené ledovým pláštěm,“ popisuje William McKinnon z Washington University v St. Louis. „Zvyšuje to šanci, že pod tlustou vrstvou ledu existuje tekutý vodní oceán.“ A kde je voda, tam trvá naděje…
