Katastrofa, která měla zničit lidstvo: Jak pravěcí lidé přežili výbuch supervulkánu Toba?
Největší sopečná erupce za poslední dva miliony let měla srazit lidstvo do kolen. Opravdu nechybělo mnoho, aby naši předci vymřeli? Nálezy z Indie dokazují, že pravěcí lidé se s katastrofou vypořádali nečekaně úspěšně.
Před 74 tisíci lety explodovala na indonéském ostrově Sumatra sopka, která vyvrhla na dva tisíce kubických kilometrů magmatu a osm set kubických kilometrů sopečného popela. Erupce byla dvanáctkrát mocnější než největší historicky zaznamenaný výbuch sopky Tambora, ke kterému došlo v roce 1815 na indonéském ostrově Sumbawa. Tehdy exploze Tambory zastínila prachem a popelem vychrleným do atmosféry zemský povrch natolik, že se rok 1816 zapsal do historie severní polokoule jako „rok bez léta“.
Výbuch supervulkánu Toby je považován za jednu z největších zkoušek, jakým kdy lidstvo čelilo. Má se za to, že bezprostředně po explozi následovalo šest až deset roků „vulkanické zimy“ a citelné ochlazení pozemského klimatu se pak táhlo další tisíciletí. Bezprostředně po výbuchu mohla průměrná teplota klesnout i o 15 °C. Dlouhodobý pokles teplot se pohyboval minimálně kolem 4 °C. Pravděpodobně však byl ještě výraznější. Podle některých odborníků odstartoval výbuch Toby dobu ledovou čili glaciál.
Vymírání
Vegetace tropů takové ochlazení nepřežila. Rozsáhlé škody vznikly i na lesích mírného pásu. Oblasti závislé na monzunových deštích trpěly suchem a měnily se na pouště a polopouště. Pro lidi znamenala tak razantní změna zemského klimatu těžkou zkoušku. V Asii, kde byly dopady výbuchu sopky nejtěžší, měli spolu s mnoha druhy zvířat vyhynout i lidé. Lidstvo mělo balancovat na pokraji vymření a přeživších mohlo být kolem tří až deseti tisíc. Celé lidstvo by se tehdy vešlo na jeden menší sportovní stadion.
Poslední pravěcí Homo sapiens měli přežívat v Africe. I tam ale čelili existenčním problémům. Vyřešili je ovšem dokonalejší organizací, upevněním společenských vazeb a rozvojem abstraktního myšlení. V duchu zásady, že co člověka nezabije, to ho posílí, vyšel Homo sapiens jako druh z klimatické krize silnější, než byl na jejím počátku. Právě vymoženosti zrozené v těžkých časech po výbuchu Toby měly člověku otevřít nové možnosti.
Když se lidstvo z katastrofy vzpamatovalo, umožnily mu četné inovace populační explozi. Rychle expandovalo mimo Afriku a nakonec osídlilo zbytek světa. Do Asie měli tito lidé proniknout podél pobřeží Indického oceánu v masivní migrační vlně někdy před 60 tisíci roků. Výsledky nejnovějších výzkumů z jižní a severní Indie ale odhalují zcela odlišný běh událostí. Homo sapiens zřejmě žil v Indii už před výbuchem Toby a katastrofu tam přežil.
Homo sapiens v Indii
Pravěký Homo sapiens se pokoušel odejít ze své africké evoluční kolébky mnohokrát. Většina jeho pokusů však končila nezdarem. Jednu takovou neúspěšnou misi dokumentuje nález lebky pravěkého Homo sapiens staré 210 tisíc let v jeskyni Apidima na jihu Řecka. Tito lidé sice pronikli na evropský kontinent, ale neudrželi se tu, a my je proto nemůžeme zařadit do svého rodokmenu. Přímí předci dnešních Evropanů dorazili na náš kontinent teprve před 50 tisíci roků. Nikdo dnes nemá nejmenší tušení, kolik podobných neúspěšných pokusů o invazi z Afriky do Evropy se před jejich příchodem odehrálo.
Podobně se zřejmě pokoušel osídlit pravěký Homo sapiens i Asii. Vykopávky v jihoindické lokalitě Jwalapuram odhalily v roce 2007 stopy po přítomnosti Homo sapiens, které jsou starší než migrační vlna po katastrofě vyvolané erupcí sopky Toba. V Jwalapuramu a dalších indických lokalitách se nedochovaly ostatky pravěkých lidí. Zbyly tu po nich pouze kamenné nástroje. Ty byly vyráběny stejnou technikou, jakou v té době používali lidé druhu Homo sapiens v Africe. To dokazuje, že i do Asie vyrazil Homo sapiens z Afriky hned několikrát.
Z nálezů v Jwalapuramu není jasné, co se s tamějšími pravěkými lidmi stalo po katastrofě vyvolané obřím výbuchem sopky na Sumatře před 74 tisíci roky. Odpověď na tuto otázku nabídl výzkum v severoindické lokalitě Dhaba, kam se výzkumný tým indických, německých, britských a australských vědců vedený Chrisem Clarksonem z australské University of Queensland přesunul z Jwalapuramu. Výsledky vykopávek v Dhabě zveřejnil před časem přední vědecký časopis Nature Communications.
Údolí řeky Son
Dhaba leží v údolí středního toku řeky Son, jež patří k významným jižním přítokům veletoku Gangy. Ani tady se nedochovaly ostatky pravěkých lidí. Jejich přítomnost opět dokládají nálezy kamenných nástrojů vyráběných tzv. levalloiskou technikou z rohovce, vápence a jílovce. Lidé si tak zhotovovali třeba hroty, nože nebo škrabky. Pro objasnění osudů lidí žijících v této oblasti má klíčový význam fakt, že se nástroje nacházejí ve vrstvách starých 80 tisíc až 65 tisíc roků. Vědci je našli jak pod, tak i nad vrstvou sopečného popela pocházejícího z Toby. Lidé tu tedy žili před i po explozi sopky. Nástroje z pozdějšího období nacházené ve vrstvách nad stopami po sopečné erupci jsou stejné jako nástroje z doby před sopečnou erupcí. Vědci z toho vyvozují, že lidé v Dhabě následky erupce Toby přežili.
„Lidé v Dhabě vyráběli nástroje podobné nástrojům používaným v té době lidmi Homo sapiens v Africe. Skutečnost, že tento typ nástrojů v době superexploze vulkánu Toba nevymizel ani se dramaticky nezměnil, dokazuje, že tu lidé tak zvanou katastrofu přežili, pokračovali ve výrobě nástrojů a měnili zdejší prostředí,“ říká Chris Clarkson.
Mírnější následky
Objevy z údolí řeky Son přispěly ke korekci názorů na následky exploze sopky Toba i na historii osídlení Země. Nahlodaly teorii o „vulkanické zimě“, kterou dnes zastává stále méně odborníků. Řada vědců se nyní kloní k názoru, že následky výbuchu vulkánu nebyly tak drastické a nezpůsobily dramatické ochlazení. Do zemského klimatu se zcela jistě promítly, ale s vysokou pravděpodobností nenastartovaly glaciál. Lidé Homo sapiens, kteří někdy před 100 tisíci roky opustili Afriku a vydali se podél pobřeží Indického oceánu do Asie, v důsledku sopečné katastrofy nevyhynuli. Jejich malé tlupy se změně klimatu přizpůsobily a přežily. Nelze vyloučit, že pronikly až do Austrálie.
V dědičné informaci současných obyvatel Asie, Indonésie či Austrálie však genetici žádné stopy po aktérech této dávné migrační vlny nenašli. Znamená to, že tito lidé sice přežili katastrofu vyvolanou výbuchem Toby, ale neodolali tvrdým zkouškám, jež na ně čekaly v následujících tisíciletích. Pomalu, ale jistě mizeli. Můžeme jen spekulovat, zda k jejich potomkům nepatřily trpasličí druhy pravěkých lidí žijících na indonéském ostrově Flores či na filipínském ostrově Luzon. Homo sapiens však definitivně osídlil Asii, Indonésii i Austrálii až v další mohutné migrační vlně před 60 tisíci roky.
