Kapustňáci a jejich příbuzní: Kořeny nesourodé rodiny obrů i trpaslíků

Do širšího příbuzenstva kapustňáků, dugongů a korounů, kteří tvoří řád sirén, patří tvorové, do nichž bychom to na první pohled rozhodně neřekli – sloni a damani. Tato zdánlivě zcela nepříbuzná zvířata jsou někdy řazena do skupiny označované jako Paenungulata, což bychom si mohli do češtiny volně přeložit jako „skorokopytníci“.

Pohled do pravěku

Každá ze tří současných evolučních větví skorokopytníků má za sebou dlouhý, samostatný vývoj, jehož počátky spadají do druhohor. Společný předek damanů, kapustňáků a slonů byl tedy současníkem dinosaurů.

Za evolučně nejstarší větev skorokopytníků vědci považují damany žijící dnes v Africe a na Středním východě. Zástupci čtyř druhů damanů váží obvykle od 2 do 5 kilogramů a dorůstají délky od 20 do 70 centimetrů. Podobají se svišťům nebo přerostlým morčatům.

TIP: Floridští kapustňáci širokonosí aneb Na podmořských pastvinách

V pravěku však předci dnešních damanů nabízeli mnohem pestřejší podívanou. Největší druhy dorůstaly velikosti menšího koně a nejmenší nebyli větší než myš. Někteří pravěcí damani si zvolili život v bažinách, jezerech a řekách podobně jako největší současní hlodavci kapybary. Tyto „pra-damany“ pak evoluce zformovala na předky dnešních sirén a slonů.

Teplomilní kapustňáci

Předci kapustňáků se vydali na podobnou cestu jako kytovci a přizpůsobili se životu ve vodě. Na souš už vůbec nevystupují a dokonce i porod se odehrává ve vodě. Jejich ocas je proměněn ve veslovitou „ocasní ploutev“ a převzal hlavní roli při pohánění těla vpřed. Zadní končetiny zakrněly a zbyly z nich jen malé výstupky zarostlé ve svalech trupu. Na rozdíl od kytovců se kapustňáci specializovali na rostlinnou potravu. Ta není tak vydatná jako masitá potrava kytovců a nezajišťuje kapustňákům velký přísun energie. Z úsporných důvodů proto mají kapustňáci nízkou úroveň látkové výměny a nejlépe se jim daří v teplých vodách. V chladných oblastech by měli velký problém s udržením stálé tělesné teploty.

Přesvědčivý příbuzenský důkaz

Velcí, na vodní živel přivyklí pravěcí předci damanů stáli také u evoluční kolébky největších současných suchozemských savců – slonů. Před 37 miliony lety žili předci slonů podobně jako hroch. Na rozdíl od předků sirén se však z vodního prostředí vymanili a specializovali se plně na život na souši.

I když jsou nálezy fosílií pravěkých předků dnešních damanů, sirén a slonů neúplné a neskýtají ucelený obraz jejich evoluce, většina vědců o pevném příbuzenském poutu mezi těmito třemi skupinami savců nepochybuje. Velmi pádně dokazují jejich příbuznost především genetické analýzy. Ty potvrzují, že kapustňáci společně s dugongy mají blíže ke slonům než damanům. Dědičná informace dnešních damanů, slonů a sirén si je ale navzájem tak podobná, že tito savci zkrátka museli mít v druhohorách společného předka.

Sirény současné i ty z minulosti

Kapustňáci a dugongové patří mezi savce z řádu sirén (Sirenia). Jméno dostali podle Sirén, jež v antických bájích vábily mořeplavce zpěvem do záhuby, i když hlasové projevy těchto vodních živočichů mají do luzného zpěvu jejich bájných jmenovkyň hodně daleko.

Rod kapustňáků (Trichechus) je zastoupen třemi druhy. U břehů Severní a Jižní Ameriky žije kapustňák širokonosý (Trichetus manatus) a v povodí Amazonky se vyskytuje kapustňák jihoamerický (Trichetus inunguis). Zatím nejméně ověřených informací mají zoologové o kapustňáku senegalském (Trichetus senegalensis), jenž obývá pobřeží a velké řeky západní Afriky. Někteří vědci jsou přitom přesvědčeni, že existuje i čtvrtý druh – kapustňák trpasličí (Trichetus pygmaeus). Ten by se měl vyskytovat v povodí řeky Aripuaná, jež je přítokem Amazonky.

Rod dugongů (Dugong) má dnes jediného zástupce – dugonga indického (Dugong dugon), který žije v pobřežních vodách Indického oceánu.

Ještě v 18. století žil na Zemi další zástupce sirén – koroun bezzubý (Hydrodamalis gigas), který byl větší než kapustňáci a dugongové. Dorůstal délky kolem 9 metrů a vážil asi 10 tun. Bylo možné spatřit jej na Komandorských ostrovech u Kamčatky, kde jej objevila výprava mořeplavce Vituse Beringa. Podle zoologa Georga Wilhelma Stellera byl koroun také označován jako Stellerova mořská kráva. Tvor objevný pro vědu v roce 1741 byl za pouhých 27 let zcela vyhuben bezohledným lovem.