Káně rousná: Hnědaví poslové tundry jsou spolehlivé rodinné typy

Káně rousná (Buteo lagopus) je pravidelným hostem prakticky na celém území naší vlasti. Káně se zdržují převážně v nižších polohách v nezalesněných oblastech, tedy na polích a lučinách. Navíc tudy nejen protahují, ale v Česku i zimují; zvláště v letech, kdy jsou na našich polích přemnožení hraboši a jiní hlodavci. Pokud je na lokalitě hojnost kořisti, často se sdružují i do menších hejn a v hejnech se někdy objevují i v době tahu.

Pravidelný zimní host

Káně rousná je přibližně stejně velká jako naše známá káně lesní středoevropská (Buteo buteo buteo); může se však jevit nepatrně větší. Na rozdíl od káně lesní má káně rousná světlejší spodní stranu ocasu a křídel, černou skvrnu na rameni a černou koncovou pásku na ocase. Středně dlouhý ocas je u kořene vždy bílý s nepřehlédnutelným tmavým pásem na konci. Nohy má káně rousná opeřené až po pařáty; kalhotky jsou příčně tmavohnědé a bělavě proužkované. 

Vlevo káně rousná, vpravo káně lesní. (foto: Wikimedia Commons, USFWS Mountain-Prairie, CC BY 2.0 + Wikimedia Commons, jace48, CC BY-SA 3.0)

V Česku můžeme káni rousnou zastihnout od listopadu (někdy i od poloviny října) zhruba do března či do poloviny dubna (podle vývoje počasí). Podle ornitologů zimuje na našem území 2 000 až 4 000 exemplářů. Výjimečně byli tito dravci na našem území zaznamenáni i mimo dané období, ale taková pozorování nebyla odborníky bohužel nikdy ověřena. 

Dravci severní polokoule

Stejně jako káně lesní se i káně rousná ozývá naříkavým „klíe“. V naší přírodě ji však s největší pravděpodobností neuslyšíte, protože se hlasově projevuje prakticky výhradně v období námluv a hnízdění a na zimovištích je takřka „němá“. Já jsem ji alespoň v Česku nikdy volat neslyšel. Obývá celou evropskou část arktického a paleoarktického areálu. Východní hranici tvoří řeka Jenisej, kde zasahuje k jihu asi k 66° severní šířky. 

Početnost kání v jednotlivých letech velmi kolísá a je v přímé úměře závislá na početnosti potenciální kořisti. Lze však říci, že průměrně hnízdí ve Skandinávii 11 až 24 tisíc párů, v Rusku pak asi 80 až 120 tisíc párů. Káně rousná však hnízdí i v tundrách a lesotundrách Severní Ameriky. 

Věrní manželé a vzorní rodiče

Samci a samice tvoří stálé páry, jsou tedy monogamním druhem. Velké hnízdo si staví přímo na zemi, na skalách nebo i na stromech. Do hnízda klade samička tři až čtyři vejce, jejichž barva je totožná se snůškou káně lesní – základní barva je namodralá nebo nazelenavá, s okrovými, šedými nebo fialově šedými skvrnami, na nich jsou rezavohnědé či rudohnědé skvrny. 

Vejce jsou snášena v intervalech dvou až tří dní a jejich inkubační doba je jeden měsíc. Na vejcích sedí již od prvního vejce výhradně samice a mláďata se tedy líhnou postupně. Potravu pro družku i pro mláďata loví samec, který na hnízdě předává kořist samici. Ta pak mláďata krmí sama. Mláďata opouštějí hnízdo zhruba po čtyřiceti dnech, ale jsou nadále více jak měsíc dokrmována rodiči.

Dravec a kořist

Káně rousná vyhlíží svou kořist za letu při kroužení, ale také třepotavým letem na místě (podobně jako poštolka). Na hlodavce rovněž číhá přímo na zemi. V tundře jsou pro káňata rousná jednoznačně nejdůležitější složkou jejich potravy lumíci. Kromě lumíků a jiných drobných hlodavců jsou tito dravci schopni výjimečně ulovit savce do velikosti zajíce a ptáky do velikosti bělokura. 

Káně rousná vyhlíží svou kořist za letu při kroužení, ale také třepotavým letem na místě, podobně jako poštolka. (foto: Shutterstock)

Na evropských zimovištích byla potrava kání podrobně sledována mnoha odborníky. Ti zjistili, že savci tvoří 97,1 % jejich kořisti, ptáci pouze 2,4 %, obojživelníci a plazi jen zbylého půl procenta. Ve velmi malé míře se v jídelníčku kání vyskytuje i hmyz. Rostlinné části se patrně do žaludků káňat dostanou společně s kořistí. Dominující složkou potravy kání rousných u nás je hraboš polní (nejméně 70 %). V době přemnožení hlodavců tvoří hraboš polní až 100 % jejich potravy.

Tradiční omyly myslivosti

V minulosti byla káně rousná považována za škodnou zvěř. Stejně jako káně lesní byla sice vyhláškou celoročně hájena, avšak byl povolen lov jedinců, kteří „opakovaně útočí na domácí drůbež nebo holuby“. Pod touto záminkou byla nesmyslně intenzivně lovena. Tak bylo v roce 1947 na území Československa zastřeleno 4 903 exemplářů a v roce 1950 dokonce 7 831 exemplářů.

TIP: Draví hosté ze severu: Sovice, káňata, sokolovití a puštíkovití

Výsledky výzkumu potravy prokázaly nesmyslnost tohoto počínání, neboť lovná zvěř (zajíc, koroptev či bažant) je v potravě káňat zastoupena jen nepatrně. Navíc je pravděpodobné, že se káně v těchto případech živí na mršinách. Z tohoto důvodu (a nejen z něj) nelze káni rousnou v současnosti v žádném případě lovit a je chráněna zákonem. Ostatně dělení zvířat na užitečná a škodlivá je pochybným dědictvím minulosti. A kam se můžete za těmito dravci vydat? Do nižších poloh polí a luk, neboť káňata rousná vyhledávají otevřené, bezlesé prostory s hromadným výskytem hlodavců.