Kanadský národní park Yoho: Ráj mezi skalami

Nebudu ani první ani poslední, kdo o kanadském národním parku Yoho a zejména oblasti jezera O´Hara a vysokých štítů kolem něj napíše: „Kdo hledá ráj na zemi, má velkou šanci, že jej objeví právě zde.“

Konečně na místě

Až neskutečně nádherná oblast Národního parku Yoho střeží své krásy před možnými zájemci jako žárlivý milenec svoji milou. K nepřístupnosti dané přírodním profilem je nutné připočíst, že pro výjezd co nejvýše do hor si musíte minimálně tři měsíce předem rezervovat jízdenky na jediný dopravní prostředek, který se v místních horách smí pohybovat. Klasický „žlutý školní autobus“ vyveze všechny turisty po dvanáctikilometrové prašné cestě, kde mimo jiné není dovoleno jet ani na kole. Pohybovat se zde můžete pouze pěšky. Počet návštěvníků se tak rozhodně sníží na minimum a příroda si zachová své panenské půvaby.

Pohledy, které se naskytnou návštěvníkům národního parku Yoho v oblasti jezer Lake O´Hara a Lake McArthur lze prostřednictvím stránek časopisu jen přiblížit. Skutečnost předčí jakýkoli popis. Když jsme stavěli stan, musel jsem se pořád dívat přes stromy vzhůru na nebe. Nádherná modrá s bílými nadýchanými mráčky slibovaly skvělé záběry. S bušícím srdcem jsem poprvé prošel kolem Lake O´Hara s průzračně čistou vodou. Měsíce dopředu jsem studoval prostřednictvím internetových map místo nad Mary Lake směrem pod vrcholkem Mount Shäffer. Mým jediným přáním teď bylo, abych konečně vystoupal nad úroveň stromů a dostal se ke skalám.

Krása i ve sněhové bouři

Na mnoha místech Kanadské přírody existuje reálná možnost setkání s medvědem grizzlym. Jak jsme měli brzy poznat, patří mezi tato místa i park Yoho. Ráno před příchodem do kempu nám průvodce sdělil, že místní huňáč si v brzkých ranních hodinách přišel zkontrolovat teritorium u našich stanů. Na bližší seznámení s námi naštěstí neměl náladu a odebral se do hustého porostu vysoko do hor.

Také my jsme se vydali do vyšších nadmořských poloh a při stoupání vzhůru se mi vybavily výstupy v Himálajských velehorách. Kanadské hory si s nimi mnohde prudkostí nezadaly. Konečně jsme na místě. Otáčím se a přede mnou se otevírá nádherná scenérie. Vidím současně jezero Lake O´Hara, těsně pode mnou Lake Mary a v pozadí se hrdě vypíná Wiwaxy Peak, vrchol, jehož část zvaná Grassi Ridge je vyhledávanou lezeckou lokalitou.

Hledám a nalézám luxusní plácek pro stativ, chystám celou výbavu pro panoramatickou fotografii a čekám na světlo při západu slunce. Při pohledu na tu nádheru jsem snad na chvíli přestal dýchat a úplně ztratil pojem o čase. Obrovitý Mount Huber a po pravé straně Lefroy se svými 3 423 metry vytvářejí skutečný přírodní kotel. Už teď si vyhlížím místo, kam vyrazím zítra brzo ráno. Tahle oblast je tak fotogenická, že se tady dá fotit zřejmě i když prší, sněží, fouká čí pálí slunce.

Za soumraku se dávám na sestup a při pomyšlení na možné setkání s medvědem mne nepříjemně mrazí. Do kempu přicházím za tmy s rozsvícenou čelovkou a jdu spát o hladu, protože jsem zapomněl, že na noc se jídlo před grizzlym zamyká do železných skřínek. Nevadí, rozhodně lepší, než sám posloužit jako pozdní chod. Za to, co jsem měl ten den možnost vidět, prázdný žaludek určitě stojí.

Nehybné jezerní zrcadlo

Brzo ráno vstávám a vyrážím lesní cestou. K jezeru na dopředu vyhlédnuté místo to mám asi dva kilometry a hustý porost kanadských smrků a borovic spolu s hučící mohutnou bystřinou dávají zapomenout na spánkový deficit. Dostávám se k jezeru O´Hara a brodím se vodou, abych mohl vyšplhat na odlehlou skalku.

Naproti nad jezerem se začíná do zlatová zabarvovat Mount Shäffer. Hladina se ani nehne a odraz hory je vidět jako ve vyleštěném zrcadle. Musím v sobě tlumit chvíle nepopsatelného štěstí a radosti, abych nenarušil jezerní hladinu. V duchu se ptám, zda má ještě cenu vracet se ke zbylým členům výpravy, když je mi tady tak dobře. Žádní lidé, jen vy, hory a jezera, to je skutečné Yoho. Po „zlaté hodince“ se kolem 6:45 ale stejně vracím zpět do kempu, dávám si teplý čaj a sušenky.

Sluníčko začíná pořádně topit a rozehřívá nás na alpskou túru. Vyrazíme přes Wiwaxy Gap až k Lake Oesa, kde se rozdělíme. Já mám pak ještě namířeno na osmikilometrový okruh kolem Opabin plato, kde chci vylézt na skály Mount Yukness. Ve večerním světle bude jezero O´Hara nejbarevnější. Pravdu mají všichni kdo tvrdí, že tohle jezero je sice obtížně přístupné, ale námaha stojí za to.

Ledovec a ledová voda

Příkré stoupání od břehu jezera směrem na Wiwaxy Peak nám s každým krokem ubírá energii a teplota vzduchu se dostává na neuvěřitelných 26 °C. Po hodině a půl vystupujeme na sedlo Wiwaxy Gap, které nabízí jeden z nejhezčích výhledů na již důvěrně známé jezero O´Hara. Nad námi se vypíná Mount Huber a dál směrem na západ vidíme špici Mount Cathedral.

Odpočíváme a sbíráme další potřebné síly. Stezka „Wiwaxy Gap Alpine Route“ je odtud dobře čitelná, takže se připravujeme na to, co budeme muset překonat. Pohled na Lake Oesa je nádherný a tyrkysově modrá barva láká, aby se člověk alespoň dotknul dlaní křišťálově čisté vody. Obdivujeme i tající ledovec, ze kterého po stranách stékají ohromné proudy vody.

Je odpoledne a já se rozhoduji, zda jít zpět do kempu spolu s ostatními, nebo sám vyrazit pod Yukness Mountain na Opabin plato, které slibuje nabídnout další potravu pro oči a duši. Touha objevovat nakonec vítězí a tak začínám stoupat pod Yukness. Po necelých dvou hodinách se objevuje Opabin plato a já sestupuji ke stejnojmennému jezeru. U břehu ihned sundávám boty, kalhoty, triko … a lezu do vody, abych se osvěžil. Záhy ale mažu zpět na břeh – voda je tak ledová, že i za tu chvíli vůbec necítím nohy. Alespoň tedy nabírám vodu do dlaní a osvěžuji celé tělo ledovou vodou. Později obdivuji téměř kolmo pode mnou viděné jezero Mary Lake, k němuž za soumraku sestupuji. Opět po tmě s čelovkou přicházím do kempu, kde panuje skvělá atmosféra.

Odjezd z ráje

Naším cílem pro další den je Lake McArthur. Po rychlé a snadné snídani jsme zase v pohybu a stoupáme podél tekoucí bystřiny. Konzultace s mapou a pak další divoké stoupání mezi skalami. Netrvá ale dlouho a jsme na obrovské plošině, odkud teprve teď vidíme dvě možné varianty – spodní nebo vrchní cestu. Volíme vrchní, která vypadá dobrodružněji a pořád z ní je co obdivovat. Opět narážíme na skalní útes a lezeme přes něj. Po čtyř stech metrech se zastavujeme a vidíme na vlastní oči modré jezero McArthur. Dole u břehu potkáváme čtyři turisty z Ameriky a společně pějeme chválu na kanadskou přírodu. Vše je umocněno nádherným, řekl bych až netradičně teplým a slunným dnem.

TIP: Kanadský národní park Banff: Barvy javorového listu

Pochod nazpět nám ubíhá dvakrát rychleji. Potkáváme dva velké sviště, kteří mají snad metr. Jsou velmi ostražití a nepřibližují se k nám. Scházíme úplně dolů k jezeru O´Hara a ještě jednou si prohlížíme zdejší krásu. Odjezd připraveného autobusu dole k záchytnému parkovišti je naplánován na 15:30. Poslední minuty před odjezdem na všechny padá jakási nostalgie. Nechce se nám dolů do civilizace.