Kanadské Toronto: Město mezi vodou a zelení
Toronto, hlavní město provincie Ontario a největší sídlo Kanady, by mohlo sloužit jako vzor kosmopolitní metropole. Jedinečným způsobem se v něm snoubí přírodní krásy, moderní architektura, úcta k historii i láska k umění. Etnické kořeny jeho obyvatel přitom sahají do celého světa.
Toronto proslulo svou rozmanitostí, díky níž si každý návštěvník přijde na své: V jednom z největších měst Severní Ameriky můžete zavítat do slavných muzeí i řady galerií, projít se po historickém tržišti i novodobých nákupních centrech, obdivovat supermoderní architekturu i viktoriánské stavby v malebných uličkách dlážděných kočičími hlavami. Sportovní fanoušky nadchne hokejová síň slávy, rodiny s dětmi zas oblíbené Ripleyho akvárium. A nedaleko duní ikonické Niagarské vodopády…
S indiánským jménem
Jako první Evropané pronikali do oblasti dnešního Toronta Francouzi, kteří tam od první poloviny 18. století zřizovali střediska obchodu s kožešinami. O počátky samotného města se ovšem postarali Britové: Guvernér John Graves Simcoe nechal v roce 1793 u Ontarijského jezera postavit pevnost Fort York, aby chránila kolonii Horní Kanadu – dnešní Ontario – před útoky ze Spojených států, jež si roku 1776 vybojovaly nezávislost. V roce 1812 vyhlásily USA někdejší mateřské Británii válku, a o rok později dokonce americké jednotky krátce okupovaly York, pozdější Toronto. Teprve po třech letech ukončila boje mírová smlouva z Gentu.
V 19. století nastal ve vývoji města významný posun: Dočkalo se vlastní univerzity a v roce 1834 také přejmenování z Yorku na Toronto, mimo jiné aby se předešlo možným záměnám s New Yorkem. Název má přitom původ v jazyce severoamerických domorodců a nejčastěji se spojuje s Hurony či Mohawky, kteří lokalitě říkali „taronto“ – neboli „místo, kde stromy stojí ve vodě“. Výraz se vztahoval k jezeru Simcoe, kde původní obyvatelé stavěli pasti na ryby z kůlů usazených do vody. Uvedené pojmenování města mělo tedy zdůraznit vazbu na jeho domorodé kořeny.
Přívětivá metropole
V polovině 19. století se do Kanady přestěhovaly masy Irů, které vyhnal z vlasti hladomor způsobený bramborovou snětí. Stali se tak důležitou součástí obyvatelstva nejen v Bostonu a New Yorku, ale také v Torontu. V roce 1899 ve městě vznikla impozantní radnice podle návrhu „stavitele Toronta“ Edwarda J. Lennoxe, ale přestože šlo o tamní nejvyšší budovu, brzy přestala rozrůstající se aglomeraci stačit. Proto už roku 1965 vyrostla naproti nová radnice, mající podobu dvou elegantních obloukových věží. Bouře protestů proti stavbě časem utichly a dnes jde o jeden ze symbolů metropole.
Opravdovým velkoměstem se Toronto stalo v roce 1998, kdy se k němu připojilo pět rozsáhlých předměstí. Navzdory své rozloze působí celá aglomerace přívětivě, k čemuž přispívá krásná poloha u jezera Ontario, množství zeleně i na přilehlých ostrovech či dobře organizovaná hromadná doprava.
Technický div
Kde jinde začít objevovat Toronto než z jeho dominanty – 553 metrů vysoké CN Tower, která představuje nejvyšší samostatně stojící věž na západní polokouli a třetí nejvyšší na světě. Stavbu zadala společnost Canadian National Railway a mezi léty 1973 a 1976 na ní po dobu čtyřiceti měsíců nepřetržitě pracovalo na 1 500 dělníků.
Věž má pověst mistrovského technického díla a patří k moderním divům planety. Prosklený výtah, pohybující se po vnější straně, vás za necelou minutu vyveze do 114. poschodí, kde se nachází první terasa nabízející impozantní výhled. Odvážlivci mohou vyzkoušet i tzv. Edge Walk neboli procházku po okraji věže – samozřejmě s jištěním na laně. Jiným výtahem se dá vystoupat dalších třiatřicet poschodí, na nejvyšší vyhlídku dostupnou veřejnosti. Na věži však můžete zavítat také do otočné restaurace nebo se projít po skleněné podlaze, odkrývající pohled do hloubky 342 metrů.
Canadian National Railway se postarala i o další městskou atrakci: Budova nedalekého nádraží Union Station tvoří krásnou upomínku na doby, kdy vlaky sloužily jako nejdůležitější dopravní prostředek v zemi. Od svého otevření v roce 1927 přitom ikonická stavba s téměř třicet metrů vysokou halou neztratila nic z původní nádhery.
Úkryt v podzemí
Slavná Yonge Street, která město dělí na západní a východní část, dlouho platila za jednu z nejdelších ulic světa. Táhne se na vzdálenost zhruba 86 kilometrů a spojuje jezera Ontario na jihu a Simcoe na severu. Historicky se však uváděla jako ulice vedoucí až k městu Rainy River na hranici s Minnesotou, čímž by její celková délka činila téměř dva tisíce kilometrů.
Pryč jsou však doby, kdy se návštěvníkům Yonge Street nedoporučovalo z ní po setmění odbočovat do postranních uliček. Dnes jde o pulzující tepnu se vším, co může velkoměsto nabídnout. Na křižovatce s Dundas Street například stojí nákupní komplex CF Toronto Eaton Center s více než 250 obchody, restauracemi a kavárnami. Skleněná střecha propouští do arkádové galerie spoustu světla a najdete tam i jeden ze vchodů do rozsáhlé podzemní sítě známé pod názvem PATH. Její tunely vedou všemi směry k pamětihodnostem i dalším nákupním cílům, a víc než třicet kilometrů dlouhý systém chodeb a tunelů tak lidem umožňuje téměř nevystrčit nos do tuhé kanadské zimy.
Jako v jiném světě
Milovníci nakupování a jedinečných zážitků míří východně od Yonge Street na Kensington Market ve čtvrti, kde bije místní multikulturní srdce. Na tamních ulicích se totiž potkávají prodávající i nakupující snad z celého světa. Sousední rušná čínská čtvrť pak nabízí možnost se dobře a poměrně levně najíst v některé z celé řady čínských, vietnamských, thajských a japonských restaurací.
Asi kilometr východně od Yonge Street čeká další atrakce, kterou byste si neměli nechat ujít: Čtvrť Distillery Historic District se rozkládá v areálu bývalého lihovaru, jenž tvořil v 19. století největší palírnu whisky na světě. V pečlivě zrestaurovaných průmyslových budovách dnes sídlí kavárny, restaurace, galerie i ateliéry a viktoriánský industriální charakter podtrhuje původní dlažba v ulicích. V létě se ve čtvrti konají festivaly, v zimě zas oblíbené vánoční trhy. A lokalita s jedinečnou atmosférou přitahuje i filmaře: Vznikly tam například scény z filmu Chicago či série X-Men.
Dům na kopci
Originální zážitek nabízí rovněž legendární zámek Casa Loma, kde dnes sídlí muzeum. Při pohledu na stavbu stojící na vyvýšeném místě nedaleko centra a připomínající evropské středověké hrady snadno zapomenete, že se nacházíte na americkém kontinentě. Jeden z největších soukromých domů v Kanadě navrhnul již zmiňovaný Edward J. Lennox pro magnáta sira Henryho Pellatta, jehož společnost dodávala městu elektřinu. Stavba inspirovaná skotským zámkem Balmoral byla dokončena v roce 1914, jenže vysoké náklady na údržbu neblaze přispěly k bankrotu majitele.
Velkolepý luxus a na svou dobu špičkové technické vybavení vyvolávají úžas dodnes – ať už jde o vstupní halu vysokou osmnáct metrů, bohatě zdobený interiér, klenuté stropy, vitráže a rozlehlé zahrady, či dokonce o tajné chodby a podzemní tunely. Západní věž v normanském stylu pak nabízí okouzlující výhled na město.
Za vědou i uměním
Se dvěma univerzitami, pěti technickými vysokými školami a množstvím nakladatelství, muzeí i galerií reprezentuje Toronto rovněž významné centrum vzdělanosti a kultury. Důležitému postavení v dané oblasti se těší Royal Ontario Museum a Art Gallery of Ontario. První jmenovaná instituce se věnuje historii lidstva i přírody a obdivovat tam můžete přes šest milionů exponátů – od koster dinosaurů přes mumie nebo čínské umění až po „pravý“ anglický salon či pozoruhodnou sbírku předmětů ve stylu art deco. Obzvlášť děti pak ocení nabízené interaktivní doplňky. O spektakulární rozšíření původní budovy se v roce 2007 postaral slavný americký architekt Daniel Libeskind: V části stavby přiléhavě nazvané Crystal, s unikátními okny, nenajdete jediný pravý úhel.
Art Gallery of Ontario v centru města pro změnu skýtá pastvu pro uměleckou duši, a to již od roku 1900. Vlastní přes devadesát tisíc děl a řadí se ke světové špičce. Kromě kanadských autorů tam můžete obdivovat také vrcholné počiny evropských umělců, od Tintoretta přes Vincenta van Gogha až po Pabla Picassa. Pozoruhodný je rovněž soubor francouzských impresionistů či světově největší sbírka děl Henryho Moorea. Jeho osmitunovou sochu Large Two Forms, stojící před budovou, dokonale vyleštily ruce nesčetných návštěvníků.
