Jižní Tyrolsko: Palmy v podhůří Alp
Krajina v údolích Dolomit nemá daleko ke středomořskému klimatu. Stačí však vystoupat o dva tisíce metrů výš a ocitnete se v arktickém pásmu, kde ledovce neroztávají ani v létě. Tento unikátní kontrast, spolu s pestrou historií, řadí Jižní Tyrolsko mezi „nej“ turistické destinace Itálie
Erb na dvoubarevné jihotyrolské vlajce se dělí na čtvrtiny, z nichž dvě vyplňuje znak regionu Trento (černé orlice) a dvě náležejí oblasti Bolzano (červené orlice). Při návštěvě Jižního Tyrolska však tuto vlajku příliš často neuvidíte – daleko častější je červenobílá standarta rakouského Tyrolska, s erbem používaným již v roce 1280.
Severoitalský region v posledních deseti letech doslova vystřelil vzhůru na žebříčku popularity mezi turisty a patří mu druhá příčka, hned po Benátkách. Počet návštěvníků se zvýšil víc než o třetinu, takže oblast o rozloze Plzeňského kraje přivítala loni bezmála sedm milionů lidí.
Senzace pod ledem
Pouhých 500 tisíc místních obyvatel však nemá důvod si stěžovat: Příliv zahraničního kapitálu učinil z Jižního Tyrolska nejbohatší provincii celé Itálie. Není proto divu, že se zde turistům vychází vstříc ve všech ohledech. Dosud bylo vytyčeno 4 600 km cyklistických tras, 1 220 km sjezdovek a 13 000 km značených stezek, vinoucích se převážně chráněným územím – přírodních rezervací tu vzniklo celkem osm.
Výzva zdolat třítisícové alpské štíty ovšem nenechává chladnými ani místní. Patří k nim také světoznámý horolezec Reinhold Messner, rodák z Brixenu. Sám v regionu žije a otevřel tam už pět horských muzeí. Popularita vysokohorských výšlapů stála před 28 lety rovněž za zrodem archeologické senzace století. Dvojice rakouských turistů objevila náhodou v Ötztalských Alpách překvapivě zachovalou mumii – později se ukázalo, že jde o muže, který zhruba tři tisíce let před naším letopočtem vykrvácel po zásahu šípem do ramene. Podle místa nálezu dostal přezdívku Ötzi a jeho tělo je dnes vystaveno v Archeologickém muzeu v Bolzanu, kde si jej ročně prohlédne na pět milionů zájemců.
Jablka, špek a sýr
Jižní Tyrolsko představuje ojedinělou kombinaci dvou zcela odlišných vlivů, které v uplynulých staletích formovaly jeho současnou podobu. Ačkoliv už sto let tvoří součást Itálie, románská kultura tu nedominuje. Ostatně italsky mluví zhruba jen čtvrtina obyvatel, zatímco rodným jazykem téměř 70 % místních je němčina a zbývající 4 % ovládají ladinštinu, příbuznou švýcarské rétorománštině.
Německý jazyk ovšem není jedinou památkou na Rakousko-Uhersko, k němuž Jižní Tyrolsko kdysi patřilo (viz Stručné dějiny): Zbyl po něm například i specifický ráz kuchyně, značně odlišné od té tradiční italské. Vedle rozsáhlých vinohradů charakterizují jihotyrolskou krajinu také nekonečné řady jabloní. Každé desáté jablko prodávané v Evropské unii vyrostlo právě v místních sadech, a zmíněné plody si dokonce vysloužily chráněné označení, podobně jako zdejší špek a sýr. O tom, jak bravurně Jihotyrolští ovládají kulinářské umění, svědčí mimo jiné 23 michelinských restaurací.
Inspirace ve vyhnanství
S Jižním Tyrolskem se pojí život českého spisovatele Karla Havlíčka Borovského, který ve městě Bressanone, známějším jako Brixen, strávil čtyři roky ve vyhnanství. Nicméně fyzicky nestrádal: Vláda mu poskytovala slušnou roční mzdu, a horský vzduch navíc pomohl vyléčit jeho tuberkulózu. Právě při pobytu v Tyrolských Alpách vytvořil Borovský některá ze svých nejznámějších děl, včetně Křtu svatého Vladimíra.
Stručné dějiny
Nález mumifikovaného těla člověka z doby bronzové poodhalil, jak dlouho je oblast Tyrolských Alp obydlená. Nejstarší osídlení datují archeologové k roku 5000 př. n. l. Od té doby neměli lidé důvod region opustit: Nabízel příhodné podmínky pro rozvoj svébytných kultur, takže počet obyvatel a nových kmenů rychle rostl.
Tavicí kotlík národů
Po pádu římského impéria, které z oblasti vytvořilo svou provincii, se ve velké části Evropy odehrávalo intenzivní stěhování národů. S přílivem obyvatel se do Jižního Tyrolska dostalo hned několik nových etnik včetně Gótů či Slovanů, takže se vliv Římanů podařilo takřka vytlačit. Jedním z mála dochovaných reliktů zůstává latině příbuzná ladinština, kterou dosud hovoří zhruba 4 % místních.
Strategická poloha v podhůří Alp učinila z regionu příhodnou obchodní křižovatku, a jeho význam tak trvale stoupal. Správu nad oblastí si mezi sebou dlouho předávala tyrolská hrabata, než roku 1363 zemřel poslední mužský potomek rodu. Znamenalo to počátek habsburské epochy trvající až do roku 1918, během níž tvořilo Tyrolsko součást rakousko-uherské velmoci.
Sporná rakouská otázka
Po první světové válce se Jižní Tyrolsko dostalo do područí Itálie, která jej de facto násilně anektovala a převzala jeho správu od rozpadajícího se Rakouska-Uherska. Současní politici však možná rozhodnutí svých předchůdců stále častěji litují: Už od 50. let totiž zaznívají hlasy požadující změnu mocenských poměrů. Během nedávné finanční krize se středomořská země značně zadlužila a zejména německá menšina si nadále nepřeje být součástí státu, který ji musí svým ekonomickým výkonem dohánět. Usiluje proto o opětovné připojení k Rakousku.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: 530 000; očekávaná doba dožití: 83,9 roku; prům. počet dětí: 1,63 na ženu; věková struktura: 17,65 % obyv. do 19 let, 21,53 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Bolzano má 107 300 obyv.; náboženství: 96,1 % katolictví, 3,9 % ostatní (zejména židovství a také menšinová islámská komunita); oficiální jazyky: italština, němčina a ladinština; obyv. pod hranicí chudoby: 7 %; gramotnost: 99 %.
Politika
Státní zřízení: italská provincie; guvernér: Arno Kompatscher; volby: parlamentní volby se konají každé čtyři roky.
Ekonomika
HDP na hlavu: 42 600 USD (odhad z r. 2018; ČR – 35 500 USD); měna: euro.
Geografie
Rozloha: 7 400 km², zhruba jako Plzeňský kraj; charakter území: velmi hornaté – střídají se vysoké štíty Dolomit a obydlená údolí; zalesněné; podnebí: liší se podle nadmořské výšky – zatímco v horách je subarktické s drsnými zimami a krátkými, chladnými léty, v nižších polohách je vlhké středomořské klima s teplými léty a mírnými zimami; min. noční / max. denní teploty (°C) v Bolzanu: leden–březen 0–3 / −6 až −9, duben–červen 7–17 / −2 až −6, červenec–září 16–19/6–8, říjen–prosinec 1–11 / −3 až −7; nejnižší a nejvyšší bod: Erl (465 m) / Ortler (3 905 m).