Jihokorejský Pusan: Metropole, která neztratila duši

O jihokorejském Pusanu se mluví jako o jednom z ekonomických a finančních středisek Asie. Mnozí ho však zároveň označují za kreativní metropoli, plnou umělců, kulturních akcí a nejrůznějších představení. Pravda leží na obou stranách: Pusan patří k nejrušnějším přístavům a jedná se o obchodního giganta. Zároveň ovšem nepřišel o svou duši a nepochybně vás překvapí atmosférou, jež má daleko ke sterilnosti jiných „center kapitalismu“. Zahrnuje totiž unikátní mix dvou zcela odlišných světů, který si okamžitě zamilujete.

Kolem kráčí válka

Už od počátku letopočtu se takřka po celém poloostrově rozprostíralo království Silla a teprve v roce 935 se rozdělilo na tři menší celky. Samotný Pusan se v 15. století proměnil v jedno z nejdůležitějších obchodních center oblasti. Jelikož ovšem přístavní město a japonský ostrov Cušima dělí necelých sto kilometrů, začali si obyvatelé země vycházejícího slunce na bohatnoucí metropoli záhy činit nárok.

Následující imdžinská válka skončila vítězstvím čínsko-korejské aliance, takže význam Pusanu rostl dál a v roce 1876 se stal prvním mezinárodním přístavem Koreje. Ve 30. letech 20. století se jeho ulicemi proháněly parní tramvaje a poté přišla elektrifikace. Město tak předstihlo většinu svých protějšků na poloostrově, a jelikož se mu vyhnula korejská válka, jeho náskok se ještě zvětšil. Válečný konflikt však do jeho náruče nasměroval zhruba půl milionu utečenců… 

Hlavní město street foodu

Dnešní čtvrť Haeundae vás naláká především na písečné pláže: Z výšky na ně shlížejí mrakodrapy, a na chvilku si tam proto budete připadat jako v Abú Dhabí. Pokud na procházku k moři vyrazíte mimo sezonu, budete mít zlatavý písek v podstatě jen pro sebe a naplno si užijete výhled jak na moderní zástavbu, tak na členité pobřeží zakusující se do moře. V opačném případě se však připravte na davy výletníků z celé Jižní Koreje…

Ráno bývá čtvrť relativně ospalá, kolem oběda se pomalu probere, ale opravdu tepat životem začne teprve se soumrakem. Tehdy se hlavní třídy zaplní lidmi, z podniků a restaurací vytryskne neutichající hluk, boční uličky se promění v tržiště a prodavači pouličního jídla zahájí žně. Street food se v zemi těší nesmírné oblibě a nabízejí ho stánky i malé obchůdky. Nezřídka narazíte také na jídelní pult s rozpáleným grilem, kam prodavač položí to, na co si ukážete. Obzvlášť mořských plodů má přístavní město přebytek, a pokud jim tedy holdujete, budete si v Pusanu připadat jako v gastronomickém ráji. 

Kdo uživí rodinu?

K unikátům jihokorejské metropole patří tržiště Jagalchi, kde koupíte v podstatě všechno, co se dá vylovit z moře. Domácí moc dobře vědí, že pokud chtějí například čerstvé ryby, musejí vyrazit sem. Na největší trh v celé zemi, strategicky umístěný na okraji přístavu, jich tak proudí doslova zástupy.

Jeho historie sahá do roku 1945 a od začátku stavěl na tvrdé práci žen ve středním věku. Po druhé světové válce totiž Korejky kompenzovaly „nedostatek mužů“, kteří padli v boji. Někdo zkrátka musel rodinu živit a z nouze se následně stala tradice, udržovaná dodnes. I proto se Jagalchi občas přezdívá „ženské tržiště“. S rybami a dalšími mořskými tvory se tam zachází striktně profesionálně, a pokud náhodou natrefíte na stánek, který je nenabízí, obvykle v něm koupíte alespoň fermentovanou zeleninu, kimči nebo omáčky, jež se k rybám podávají.

Mezi horami a mořem

Na okraji města – kam už nedosáhnou výškové budovy, obytné čtvrti a záblesky moderní metropole – se rozkládá nádherný chrámový komplex Haedong Yonggungsa. První svatostánek tam zřejmě stál již v roce 1376 a jeho umístění nebylo náhodné. Traduje se, že právě oblast mezi posvátnými horami a mořskými dálavami navštívil na svém drakovi bódhisattva soucitu Kuan-jin. I bez mýtů a příkras jde každopádně o úžasné místo: O útesy se tříští vlny a vzduch voní jehličím stromů, které porůstají okolní pahorky.

Kromě původního chrámu zahrnuje areál několik menších staveb, náměstí i nádvoří a nechybějí ani sochy zachycující třeba břichatého smějícího se Buddhu nebo již zmíněného bódhisattvu. Interiéry svatostánků hrají barvami a pestré stropy doplňují lampiony i další výzdoba. Nad vším pak třepotají stovky papírků s přáními těch, kdo se přišli pomodlit, a stěny jsou poseté želvami, draky a buddhy v lotosovém sedu… 

V barevném slumu

K pusanskému koloritu neodmyslitelně patří i městečko Gamcheon, které dělí od centra metropole asi deset kilometrů. Před sto lety tam žili lidé pracující v přístavu a po korejské válce se v místě zabydlelo zhruba osm set nových rodin, přičemž ještě ve druhé polovině století šlo o chudý slum. Zlom nastal v roce 2009, kdy vedení města rozhodlo, že je potřeba Gamcheonu vdechnout život. Šedivé fasády se tak spojily do velké umělecké vize a nezajímavá osada se proměnila v poutavou turistickou atrakci.

Gamcheon se rozlévá po kopcích a pestrobarevné domy září do širokého okolí. Do městečka ročně přijíždí zhruba 1,5 milionu turistů a domácí jejich zájem vítají. Někteří z nich si pak na procházky ulicemi berou i tradiční kroje: Ženy nosí tzv. hanbok, jehož historie sahá až do 14. století, zatímco muži vytahují ze skříní široké klobouky gat a kabáty dopo. V Gamcheonu si každopádně budete připadat jako v galerii pod širým nebem: Během metamorfózy slumu se zdi mnoha domů proměnily v pomyslná plátna a dnes si můžete i koupit mapu, jež vás dovede k těm nejkrásnějším a nejznámějším.