Jihoamerický mravenečník velký: Dlouhonosý milovník hmyzu

Mravenečník velký má výborný čich, ale se zrakem a sluchem je to u něj špatné. Díky tomu se ke zvířeti můžete přiblížit na velmi krátkou vzdálenost a při velké dávce štěstí třeba i pozorovat, jak dobývá svůj oběd z „betonového“ termitiště




Po dlouhých horkých dnech, kdy byli všichni savci zalezlí ve stínu hustých křovin a vzrostlých stromů, se po celodenním intenzivním dešti ochladilo. Dokonce i my jsme v nečinnosti cítili zimu a příroda brazilského Pantanalu se v několika hodinách viditelně proměnila. Savci, kteří v horkých dnech nalézají úlevu ve stínu, se vydali hledat potravu. Mravenečníka velkého, kterého jsme první týden ani nezahlédli, jsme díky tomu potkali najednou během večera několikrát.

Slepec s dokonalým čichem

Musím přiznat, že ze savců, které jsem v Brazílii viděl, mě právě mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla) zaujal nejvíc. Líbilo se mi na něm všechno – dlouhé tělo s mohutným ocasem, drsné husté chlupy, trubkovitý čumák i překrásná šedočernobílá kresba na kožichu. A co teprve, když se dva metry dlouhé zvíře pustilo do rychlejšího pohybu. Všude vlály jeho chlupy a z dálky nepřehlédnutelný ocas se rytmicky pohyboval.

Jestliže mravenečníka objevíte a chcete se k němu přiblížit, rozhodně vám pomůže, když máte nějaké znalosti biologie tohoto druhu. Zejména důležitý je fakt, že mravenečník velký má výborný čich, ale zraku a sluchu mu příroda příliš nenadělila. Když fouká příznivý vítr, nebo zvolíte vhodný směr postupu, můžete se k chlupáčovi opatrným přibližováním dostat třeba na dva metry. V mnoha případech si toho ani nevšimne.

Musím ovšem přiznat, že když jsme se jej snažili vyfotit, o nějaké opatrnosti se vůbec nedalo mluvit. Byli jsme vzrušení a zbrklí, takže byl vlastně malý zázrak, že jsme tohle až 65 kilo vážící zvíře nezalehli.

Zběsilý mravenčí tanec

Mravenečníka najdete především v místech, kde on sám hledá potravu, tedy mravence a termity. Ze země je doluje dokonale uzpůsobeným čumákem, který navíc ukrývá až 60 cm dlouhý jazyk. Zatímco ale mravenečník je bezpochyby rád, když hmyz objeví, u člověka může setkání s mravenci vyvolat úplně jiné pocity. Zejména, když není v roli objevitele, ale spíše objeveného. Právě takové setkání jsem prožil.

Brazilští mravenci na to šli mazaně. Když jsem byl vleže na břiše zcela zabrán do fotografování, nenápadně si na mne vylezli bez jediného kousnutí. V okamžiku, kdy už jich na mých rukou a zádech byla první stovka, jako na povel začali. Mráz mi přeběhl po celém těle, ruce začaly brnět, chlupy se naježily a další znám jen z vyprávění kamarádů. Následující minuty jsem ze sebe zběsile setřásal mravence před mhouřícíma očima vyděšeného mravenečníka, který stál jen pár metrů ode mne. Ne, že by chundelatý savec člověka ještě nikdy neviděl, ale pochybuju, že měl už dříve příležitost shlédnout z bezprostřední blízkosti tak kvalitní taneční produkci.

Kamarádům se tímto ještě jednou omlouvám, že jsem jim pokazil fotografování. Pro mne měla příhoda delší dohru. Mravenčí kousance se již večer změnily v pálivé puchýřky a až po několika dnech se z nich staly strupy. Krásný suvenýr, který jsem společně s jizvami od kousnutí piraňou hrdě nosil několik týdnů.

Drápy a jazyk – dokonalá výzbroj

Mravenečník velký, někdy označovaný jako mravenečník tříprstý nebo hřivnatý, má dlouhý trubkovitý čenich a malý obličej s drobnýma očima a ušima. Přesouvá se na masivních předních a menších zadních nohou mimochodným způsobem a zlehka přitom došlapuje na klouby prstů, aby si před opotřebením chránil dlouhé drápy. To způsobuje jeho na pohled krkolomnou chůzi.

Drápy jsou vedle dlouhého čenichu a jazyka dalším nástrojem k dobývání potravy. Velikými drápy předních nohou rozrývá hnízda mravenců a termitů. Není to nic snadného, vždyť hnízda vybudovaná ze zeminy a slin hmyzu na slunci ztvrdnou jako beton. Pak přichází ke slovu jazyk pokrytý zahnutými trny a lepkavými slinami, které malou kořist neomylně zadrží. Mravenečníci nemají zuby, takže drtí potravu pomocí rýhovaného horního patra. Teprve pak ji polykají a silné stahy žaludku rozmělnění dokončí. Denně tak spořádají až desítky tisíc kusů malého, ale velmi výživného hmyzu.

Mravenečníci jsou samotáři, kteří ve dne i v noci prochází svůj areál, jenž může mít v závislosti na potravních možnostech rozlohu až 20 km2. Odpočinek hledají unavení mravenčí lovci v dutině nebo ve skrytu křoví a svým mohutným ocasem si překrývají hlavu a tělo. Setkat se s nimi můžete v řídkých lesích Střední a Jižní Ameriky. Jejich životní prostředí postupně mizí, což je společně s lovem největší nebezpečí zachování druhu.

Jména pro mravenečníky

Německá bioložka Lydia Möcklinghoff před lety zahájila ve spolupráci s několika univerzitami studium populace mravenečníků právě v okolí Fazenda Barranco Alto, kde jsme dva týdny strávili i my. Během tří měsíců roku 2010 pozorovala mravenečníky v 80 případech. Z celkem 17 různých jedinců se jí 15 zvířat podařilo i fotograficky zdokumentovat a každému dala jméno a číslo, aby mohla jejich život lépe studovat.

TIP: Vačice viržinská aneb Dokonalý zvířecí fakír předstírající smrt

Ke studiu používala bioložka fotopasti rozmístěné v terénu a v květnu 2011 dostalo několik mravenečníků i GPS přijímač, aby se mohl zaznamenávat jejich pohyb během celého roku. Studium poskytuje údaje nezbytné pro koncepci a strategii účinné ochrany těchto zajímavých zvířat.

Lydiina práce i fotografie se jmény mravenečníků se mi dostaly do ruky, ale ke zvířatům na mých snímcích se mi jména přiřadit nepodařilo. I tak ovšem po setkáních s mravenečníky nepochybuji o tom, že právě okolí farmy Barranco Alto je pro studium života mravenečníků asi nejlepší místo na světě.

Co byste o mravenečníkovi rozhodně měli vědět

Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla) je noční tvor se špatným zrakem, ale výborným čichem, který mu ukazuje cestu k hnízdům mravenců nebo termitů. Cestu ke kořisti si otevírá třemi mohutnými drápy na prstech předních nohou. Ostré deseticentimetrové pařáty mu slouží také k obraně před útočníky. V přírodě jsou jeho přirozenými nepřáteli jaguár a puma, ale hlavní hrozbu dnes představuje člověk. Mnoho mravenečníků je uloveno pro zábavu, další padnou za oběť srážkám s auty.

Klidová a provozní teplota

Teplota mravenečníků běžně kolísá až o tři stupně. V klidu nechávají tělo vychládat na 33 °C, při práci se naopak rozehřejí až na 36 °C. Vzestup temperatury o 3 °C by pro člověka znamenal vysokou horečku. Mravenečník ale nízkou tělesnou teplotou dokáže ušetřit spoustu energie. Na druhou stranu je jeho metabolismus ve srovnání s jinými savci výrazně nižší.

Pán, nebo paní?

Běžný pozorovatel má problémy odlišit samce od samice. Samičky jsou sice o něco menší, ale jiné nápadné rozdíly mezi pohlavími už nejsou na první pohled patrné. Samci mají varlata uložená uvnitř břišní dutiny poblíž močového měchýře. Nemají proto šourek typický pro samce jiných druhů savců. Samičky lze u mnoha savců poznat podle mléčné žlázy. Mravenečníci však mají bradavky mléčných žláz skryté v podpaží.

Pěšky, nebo na hřbetě

Po 190 dní dlouhé březosti samice rodí jediné mládě, které váží něco přes kilogram a je záhy po narození poměrně samostatné. Někdy se mládě vozí na matčině hřbetu, ale většinou cupitá po svých. Malý mravenečník provází matku až dva roky a její péči se těší, dokud samice znovu nezabřezne. Samice je schopná rodit mláďata v intervalu devíti měsíců, ale ve většině případů se sourozenci rodí s mnohem delší prodlevou.

Další pozoruhodné vlastnosti:

  • Nemá stálou noru, kam by se pravidelně uchyloval. Na potulkách si vyhledává přechodné úkryty, do nichž uléhá ke spánku přikryt vlastní huňatou oháňkou.
  • Při páření nezasouvá samec penis do pochvy samice. Zvířata se k sobě jen přitisknou pohlavními orgány a tak dojde k přenosu spermií.
  • Váží i přes 60 kilogramů, ale živí se miniaturní kořistí. Za den proto dokáže spořádat 30 až 40 tisíc kusů mravenců a termitů.
  • S mravenci spolyká velké množství kyseliny mravenčí, na jejíž přísun je odkázaný. Nevyrábí si v žaludku kyselinu chlorovodíkovou jako většina savců, ale pro trávení využívá právě kyselinu uzmutou mravencům.
  • Mravenečníkův jazyk je široký asi centimetr a na délku měří 60 centimetrů. Nevejde se zvířeti do tlamy, a proto jej musí mravenečník skladovat ve zvláštním „pouzdře“, které se táhne podél hltanu až do hrudníku. Proto také nemá na rozdíl od většiny savců jazyk přirostlý pod spodní čelistí ke kosti jazylce.
  • Jazyk pokrytý vláskovitými výběžky a obalený hustými slinami z obřích slinných žláz dokáže mravenečník vypláznout a slíznout z něj drobnou kořist až 150krát za minutu. Rychlost je důležitá, protože jen tak se mravenečník vyhne poštípání od rozzuřené kořisti.
  • Za jeden den mravenečník navštíví i dvě stovky mravenišť, které nikdy neničí, ale jen jim trochu „pustí žilou“.
  • Zdroj textu

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií

    Ondřej Prosický


Další články v sekci