Jihoafrický zoborožec kaferský: Šlechtic afrických savan

Zoborožci kaferští (Bucorvus leadbeateri) žijí zejména v křovinatých savanách a na suchých pláních tropické jižní části Afriky. Tady chodí větší část dne po zemi a vyzobávají z trávy a další nízko rostoucí vegetace kořist v podobě širokého spektra drobných živočichů – počínaje bezobratlým hmyzem, měkkýši, kroužkovci a pavoukovci až po obratlovce v podobě ještěrek, želv, hadů nebo veverek a dokonce i savců velikosti zajíce. Někdy se však s chutí pustí také do vosích a včelích hnízd. Velmi obratným koncem zobáku si přitom dovedou poradit i s nebezpečnou drobnou kořistí, vyzbrojenou jedem nebo žihadly. Kořist obvykle hltavě polykají po předchozím nadhození do vzduchu.

Zobák pod dohledem

Zobák tohoto „šlechtice“ afrických savan je mírně zahnutý, ze strany zploštělý a zesílený po obvodu. Představuje nejdůležitější zbraň i pracovní nástroj zoborožce. Hřeben na horní straně zobáku je mnohem vyvinutější u samců než u samic. Tato ozdoba, signalizační zařízení a zároveň jisté zesílení zobáku (kterému pták vděčí i za svůj český název) je typickým znakem všech pozemních druhů ptáků, živících se aktivní kořistí – zobák v tomto případě funguje jako velmi účinná zbraň a uchopovací zařízení.

Zajímavé je, že zoborožec jako jeden z mála současných ptáků zřejmě vidí na okraj svého zobáku, který má ve spodní části zorného pole. Může tak lépe a jistěji manipulovat s objekty. To je velmi neobvyklý jev, který nejspíš pomáhá zoborožci odhadovat vzdálenosti a potřebnou sílu stisku. Poměrně těžkou hlavu s velkým zobákem drží prodloužené svalové úpony a vyšší počet krčních obratlů, z nichž první dva jsou navíc pevně srostlé. Opět jde o neobvyklý ptačí znak, který podtrhuje fakt, že zoborožci patří k nejkurióznějším současným zástupcům třídy ptáků.

Vyšší ptačí společnost

Zoborožci mají poměrně dlouhé a velmi silné nohy. Předpokládá se, že v běhu dokážou vyvinout rychlost až kolem 30 km/h, což je v poměru k jejich velikosti úctyhodné. Kromě pohybu po pevné zemi však obratně zvládají i let, ačkoliv jsou spíše neochotnými letci. Obvykle žijí ve skupinách, tvořených zhruba deseti jedinci, kde vedoucí úlohu zastává dominantní pár.

Reprodukčně neaktivní jedinci – nedospělí členové společenstva obou pohlaví a dospělí samci – pomáhají hnízdícím párům s péčí o mláďata v hnízdě. Takto pomáhat přitom může až dvanáct dalších jedinců, přičemž všichni jsou do určité míry příbuzní a dobře se navzájem znají. Tito inteligentní tvorové využívají množství sociálních interakcí a typů chování, například zastrašování, spolupráci s vybranými jedinci, hry pro utužení vztahů ve skupině, vzájemné čištění peří apod. Díky výše zmíněnému je nepochybné, že musí jít o velmi inteligentní živočichy, vykazující podobně jako krkavcovití ptáci vysokou míru schopnosti složitého uvažování a učení.

Ohrožení afričtí kmeti

Pár zoborožců spolu může údajně žít i 18 let bez jediného zahnízdění. Když se však navrší biologická potřeba rozmnožování, vybírá si samice místo pro hnízdo v uzavřených dutinách stromů nebo skal. Vzhledem k ničení přirozených prostředí, zejména vhodných stromů s dutinami, je tento pták kvůli své pomalé reprodukci ohroženým druhem. V rámci Červeného seznamu ohrožených druhů je sice na většině míst výskytu veden jako málo dotčený nebo zranitelný, skutečnost je ale bohužel jiná. Dnes se mu totiž v Africe daří už pouze v přírodních rezervacích a národních parcích, kriticky ohrožený je pak zejména na jihu černého kontinentu.

Pomalé rozmnožování je na druhou stranu vyváženo dlouhověkostí. Zoborožci kaferští patří nejspíš k vůbec nejdéle žijícím ptákům, pravděpodobně překračují i 30. rok života. Navíc existují údaje z chovu v zajetí, které jim přisuzují dokonce až 70 let.

Hluční rváči

Dalším zajímavým znakem chování je u zoborožců nevraživost mezi jednotlivými, věkově smíšenými skupinami těchto ptáků. Když totiž dojde ke kontaktu jedinců dvou skupin, končí takové setkání často hašteřením na zemi nebo i bojem a aktivním pronásledováním ve vzduchu.

Zoborožci jsou typičtí také tím, že velmi málo pijí, jejich organismus tedy dobře hospodaří s tělesnými tekutinami. K pití ostatně nemají ani mnoho příležitostí – jsou vázáni na prostředí extrémně suchých savan s řídkým porostem stromů a absencí stálých vodních toků. Zoborožci také rozhodně nejsou tichými obyvateli svých prostředí. Vokálně jsou velmi dobře vybaveni a hlučně se ozývají v celých skupinách. Podle terénních výzkumů může být jejich pronikavý hlas slyšet až do vzdálenosti tří kilometrů. Také tato schopnost slouží sociálnímu dorozumívání – jednotlivé konkurenční skupiny si totiž křikem vymezují rozsah teritoria. Ten přitom v závislosti na typu prostředí může mít rozlohu i stovky kilometrů čtverečních.

Bohaté dědictví minulosti

Zoborožci jsou velmi výraznými obyvateli Afriky. Není proto divu, že zanechali hluboký otisk v mentalitě a rituálech domorodých afrických kmenů. Tradiční folklór byl ovlivněn vjemem majestátnosti, velikosti a hlučným projevem těchto opeřenců, kteří se pro domorodce stali symbolem příchodu období dešťů. Pro zoborožce šlo o šťastnou shodu okolností, protože až do nedávné doby byli díky tomu do značné míry ušetřeni lovu. Zabíjet tohoto nápadného příslušníka živočišné říše bylo dokonce mezi domorodými lovci pokládáno za tabu. Jak už to tak bývá, tato zvyklost se výrazně změnila s příchodem moderních civilizačních prvků (nezanikla zcela, ale rozhodně je již značně oslabena). Omezení rozsahu výskytu těchto úžasných opeřenců způsobuje kromě občasného lovu zejména šíření zemědělské plochy a spolu s tím i neustálý úbytek vhodných habitatů – savan s dostatkem velkých a mohutných stromů, poskytujících možnost hnízdění a hustší nízké přízemní vegetace, skýtající hlavní obživu zoborožců.

Zoborožec kaferský je pozoruhodným všežravým pozemním běžcem s výraznou převahou masité stravy. Nejspíš se vyvinul z předků obývajících vyšší stromová patra tropického pralesního prostředí a následoval tak evoluční trajektorii, velmi podobnou té naší – lidské. Primáty tito ptáci připomínají také svým výkonným mozkem a složitým sociálním chováním. Jak nám ostatně biomolekulární a fylogenetické rozbory již před časem potvrdily, všichni dnešní ptáci jsou přímými potomky druhohorních plazopánvých dinosaurů. Právě zoborožec patří k zajímavým druhům současných opeřenců, kteří toto své evoluční dědictví dalšími desítkami milionů let vývoje zcela neodvrhli.