Jedovatý maniok by se mohl stát světovou plodinou budoucnosti

Kromě základních plodin, které důvěrně známe u nás v mírném pásu, jako jsou kukuřice, rýže nebo pšenice, existují i významné plodiny tropů, které jsou v chladnějších oblastech téměř neznámé. Přední místo mezi nimi zaujímá maniok jedlý (Manihot esculenta), známý též jako kasava.

Jde o klíčový zdroj živin pro obyvatele tropů. Kasava byla domestikována již před zhruba 10 tisíci lety na území dnešní jižní Brazílie. V jejím případě to ale bylo poněkud obtížnější než u většin jiných plodin. Kasava totiž náleží mezi pryšcovité rostliny a jako hodně druhů v této pozoruhodné čeledi je i kasava toxická.

Jedovatá budoucnost

Rostlina, včetně kořenových hlíz, které se využívají k obživě, totiž obsahuje jedovaté látky, především dva kyanogenní glykosidy – linamarin a lotaustralin. V kasavě je současně také enzym linamaráza, který může zmíněné látky rozštěpit a vznikne prudce jedovatý kyanovodík. Přesto se lidé v tropech naučili kasavu využívat a důmyslnými způsoby se vypořádat s její toxicitou.

Vyšší koncentrace toxických látek se nachází ve slupce manioku a zpracování proto zahrnuje loupání, důkladné omytí a vaření. Někdy bývá také zpracováván fermentací. Při průmyslovém zpracování bývá maniok kombinací zmíněných postupů upravován na mouku nebo škrob.

Antropolog Stephen Wooding z Kalifornské univerzity nedávno představil maniok jako velmi slibnou světovou plodinu budoucnosti. Svět se otepluje a rostliny teplých oblastí jako je právě maniok, dostanou podle něj mnohem více příležitostí. Podle Woodinga ho velká odolnost předurčuje k úspěšnému růstu v různých typech prostředí. Maniok prosperuje i méně úživných půdách a je také přirozeně odolný vůči širokému spektru škůdců, což snižuje potřebu používat při jeho pěstování problematické pesticidy. Pokud jde o jedovatost manioku, moderní technologie si při jeho zpracování poradí s jedovatými látkami ještě podstatně lépe než domorodci v Amazonii.