Jed nebezpečných štírů rodu Androctonus umí spouštět srážení lidské krve. Objev by mohl inspirovat nové léky

Jed štírů je známý především svými neurotoxickými účinky, které dokážou narušit činnost nervové soustavy. Nový výzkum ale ukazuje, že u některých druhů těchto členovců se skrývá ještě jeden nečekaný účinek: schopnost spustit rychlé srážení krve. Právě tento mechanismus nyní popsali vědci z Queenslandské univerzity a jejich objev může přispět nejen k lepší léčbě uštknutí, ale i k vývoji nových diagnostických a terapeutických nástrojů.

Experimenty s krevní plazmou

Profesor Bryan Fry a jeho kolegové se zaměřili na jed štírů rodu Androctonus, kteří žijí především na Blízkém východě a v severní Africe a patří mezi nejnebezpečnější štíry na světě. Jejich jed obsahuje silné neurotoxiny, které mohou paralyzovat nervovou soustavu a v krajním případě vést až k selhání srdce.

Podle doktoranda Sama Campbella, který se specializuje na evoluci jedu štírů, klinické zprávy už dříve naznačovaly zvláštní jev: u některých pacientů po bodnutí štírem docházelo k neobvyklým poruchám srážení krve. Dosud však nebylo jasné, jak přesně k tomuto efektu dochází.

Výzkumný tým proto provedl laboratorní testy, při nichž přidal jed štírů do lidské krevní plazmy. Ukázalo se, že jed dokáže výrazně urychlit proces srážení krve.

Podrobnější analýza odhalila, že toxiny aktivují klíčové složky srážecí kaskády – zejména koagulační faktory VII a X. Celý proces přitom závisí na tom, zda je aktivovaný také faktor V, který hraje důležitou roli při tvorbě krevní sraženiny. Tento mechanismus je překvapivý, protože podobné zásahy do srážecího systému jsou známé spíše u některých hadích jedů než u štírů.

Jed jako zdroj nových léků

Vědci také testovali běžně používaný protijed, který se podává pacientům po bodnutí těmito štíry. Výsledky však ukázaly nepříjemnou skutečnost: sérum sice dokáže neutralizovat neurotoxické účinky, nezabraňuje ale srážení krve, které jed vyvolává. To znamená, že lékaři by měli u pacientů po bodnutí těmito štíry sledovat také možné poruchy koagulace a provádět odpovídající krevní testy.

Při dalších pokusech se tým zaměřil na látky, které by mohly tento efekt potlačit. Testovali dvě malé molekuly – marimastat a prinomastat, známé inhibitory enzymů zvaných metaloproteázy. Obě látky dokázaly v laboratorních podmínkách neutralizovat prokoagulační (podporující srážení krve) účinek jedu. To vědcům zároveň napovědělo, že za aktivací srážecí kaskády stojí právě enzymy z této skupiny.

Podle autorů studie publikované v odborném časopisu Biochimie by podobné látky mohly v budoucnu sloužit jako doplněk léčby v případech, kdy samotný protijed nedokáže potlačit všechny účinky jedu.

Podle Bryana Frye jedy živočichů představují mimořádně cenný zdroj biologicky aktivních molekul. Tyto látky se během evoluce vyvinuly tak, aby velmi přesně zasahovaly do lidské fyziologie. Objevení nového mechanismu proto neznamená jen lepší pochopení účinků štířího bodnutí. Může také poskytnout molekulární nástroje pro vývoj nových léků nebo diagnostických metod.

Vědci dokonce naznačují, že podobné molekuly by jednou mohly pomoci například kontrolovat krvácení při operacích nebo po vážných zraněních.
Studie tak ukazuje, že jed některých štírů dokáže biochemicky „převzít kontrolu“ nad základními procesy srážení krve – podobně jako to dělají některé hadí toxiny. Tento nečekaný objev otevírá nové možnosti výzkumu evoluce jedů i jejich využití v medicíně.