Podle vzdáleností, v nichž exoplanety obíhají kolem mateřských hvězd, a podle jejich vypočítané povrchové teploty je dělíme do tří skupin: na horké (hot), teplé (warm) a studené (cold). Na základě velikosti (či hmotnosti) je pak můžeme rozčlenit na planety srovnatelné se Zemí – menší označujeme jako minizemě, větší jako superzemě –, dále na exoplanety typu neptun s rozměry podobnými Uranu či Neptunu a typu jupiter, jejichž velikost odpovídá největší planetě Sluneční soustavy.
Z výše uvedeného vyplývá, že exoplaneta typu horký neptun odpovídá velikostí a hmotností Neptunu, ale krouží velmi blízko mateřské hvězdy. Má tudíž nejen krátkou oběžnou dobu (jeden „rok“ v délce několika dnů), ale i vysokou povrchovou teplotu (respektive teplotu atmosféry). Takové planety mohly v minulosti přijít v důsledku tlaku hvězdného záření o svůj hustý plynný obal, přičemž zůstalo pouze horké obnažené jádro. Tímto způsobem pravděpodobně vznikly exoplanety typu horké superzemě.
