Asi nikdo nepochybuje, že je práce astronautů fyzicky i psychicky nesmírně náročná. Jsou to lidé, kteří na palubách kosmických lodí spoléhají na neomylnost technického vybavení, na kolegy a především sami na sebe. Při pobytech ve vesmíru prakticky neexistuje rychlá záchranná síť, jež by vyřešila problémy na místě. Od nejbližší nemocnice dělí posádku přinejlepším několik hodin a přesun by také znamenal překotné opuštění kosmické stanice. Týmy setrvávají ve stejné nepočetné sestavě celé měsíce s vědomím, že nemohou jen tak odejít. Každý okamžik může být fatální, a práci ve vesmíru tak provází extrémní stres.
To vše se může projevit psychickými potížemi, přičemž mezi nejčastější patří špatná adaptace na nové prostředí a režim. Výsledkem bývají příznaky podobné depresím či úzkostem a některé mohou somatizovat i do objektivních fyzických pocitů, nejčastěji bolestí nebo nevolností.
TIP: Co dělat se sebevražedným astronautem? NASA radí spoutat a podat sedativa
Sovětští vědci jako první popsali tzv. astenizaci, tedy adaptační reakci, při níž jsou členové posádky unavení, podráždění, nervově labilní a trpí poruchami soustředění. S potížemi přitom bojují jak samotní účastníci mise, tak řídicí středisko, které se jim snaží let všelijak zpestřit a zlepšovat jim náladu. Pro nouzové případy se pak v palubní lékárničce nacházejí psychofarmaka.
