Jak zvířata bojují se všudypřítomným hlukem?

V dnešním hlučném světě se dostávají živočichové komunikující zvukem do svízelných situací. Často nacházejí příhodné podmínky k životu v blízkosti lidských sídel, ale musí se poprat s problémem, že se v rámusu tropeném lidmi navzájem neslyší. Někdy to řeší tak, že si více „křiknou“. Němečtí vědci zjistili překvapivě výrazný rozdíl v síle zpěvu berlínských a venkovských slavíků. Městští slavíci zpívající v hlučném prostředí, např. v parcích blízko komunikací se silným dopravním ruchem, přidávají na hlasitosti oproti slavíkům obývajícím odlehlé tiché kouty až 14 decibelů. Nejsilnější slavičí zpěv, jaký němečtí zoologové naměřili, dosahoval 95 decibelů! Srovnatelnému náporu čelí naše ucho, když se na něj ze vzdálenosti jednoho metru valí hluk motorové pily nebo rachot náklaďáku.

Jinou strategii uplatňují australské žáby. Mnohé z nich se ozývají hlubokými hlasy, které se sice v nenarušené přírodě dobře nesou nad vodní hladinou, ale v městech a v blízkosti silnic zanikají v hluku aut. Například hlas samečka australské paropuchy Limnodynastes dumerilii mívaly samičky šanci zaslechnout až na vzdálenost 800 metrů. Dnes ale zaniká v hluku dopravy a samičky vzdálené více než 100 metrů už samečka neslyší. Do výhody se proto dostaly žáby s vyššími hlasy, protože ty je v nízkofrekvenčním hluku lépe slyšet. V australských městech tak už posunuly své volání o něco výše žáby rosnice Litoria ewingii. Některé žáby žijící v hlučném přírodním prostředí přešly na komunikaci v extrémně vysokých frekvencích a dorozumívají se aspoň z části ultrazvukem.