Největší aktivity dosahují Perseidy kolem 10. srpna a s ohledem na datum se jim říká také „slzy sv. Vavřince“. Bezpochyby jde o nejznámější meteorický roj – ovšem nikoliv proto, že by byly nejaktivnější, nýbrž proto, že si lidé za teplých letních nocí všímají oblohy lépe.
Meteory představují světelný úkaz, jenž souvisí se vstupem malého tělíska (prachového zrna) do atmosféry. Kamínek se pohybuje rychlostí desítek kilometrů za sekundu, prudce se o plynný obal tře, ohřívá jej na teplotu tisíců stupňů a nutí ho zářit. Ohnivou stopu pak pozorujeme jako meteor.
Prachová tělíska za sebou v naší soustavě typicky nechávají komety prolétající v blízkosti Slunce a zrna pak vytvářejí jakési tlusté prachové trubice. Pokud se Země se zmíněnou trubicí střetne, sledujeme nárůst počtu meteorů, které zdánlivě vylétají z jednoho místa na obloze: Tehdy mluvíme o meteorickém roji. Naše planeta se s kometární trubicí setkává při svém oběhu pravidelně, tudíž se i aktivita rojů opakuje. Jména nesou podle souhvězdí, z nějž meteory vylétají – Perseidy tedy „opouštějí“ Persea. Dodejme, že jejich původcem je kometa 109P/Swift–Tuttle, která se k naší centrální hvězdě vrací jednou za 133 let.
