Jak se určuje stáří hvězdy?
Stáří hvězd lze určit pouze nepřímo. Využívá se k tomu několik metod, přičemž žádná z nich není univerzální a výsledek je vždy pouze přibližný
Obecně platí, že pro odhad stáří hvězdy musíme znát její hmotnost, kterou je tedy třeba z pozorování určit v první řadě. Metody určování věku stálic vycházejí typicky ze závěrů matematických modelů. Například se můžeme zaměřit na polohu hvězdy v Hertzsprungově-Russelově diagramu. Na hlavní posloupnosti roste s věkem stálice její zářivý výkon podle známých škálovacích zákonů, z pozice hvězdy je tak při její známé hmotnosti možné odhadnout i věk.
Podobně pokud je stálice ve fázi rudého obra, lze získat spodní odhad jejího věku. Stadium rudého obra totiž trvá z hlediska života hvězdy velmi krátce, a výsledná chyba je proto velmi malá. Prochází-li hmotná stálice obdobím, kdy vyvrhuje mohutné výrony prachu (jako například Eta Carinae), je zřejmé, že se nachází ve finální etapě života. Pokud naopak hvězdu slunečního typu obklopuje protoplanetární disk, bude zřejmě velmi mladá.
TIP: Co všechno lze vyčíst ze spektra hvězdy?
Zcela unikátním způsobem můžeme stanovit věk stálic v hvězdokupě. Ze zastoupení hvězd různých hmotností v různých vývojových stadiích je možné – za předpokladu, že všechny členky kupy vznikly téměř současně – určit s vysokou spolehlivostí stáří těchto stálic i samotné hvězdokupy.
Ke stanovení věku objektů podobných Slunci lze použít i změřenou rotaci hvězdy – uvedená metoda se označuje jako gyrochronologie a předpokládá, že rotace Slunce je pro stálice typická s určitým známým vývojem v čase; naše hvězda tedy slouží ke kalibraci metody. Ačkoliv se zdá zmíněný předpoklad velmi přehnaný, poskytuje významně spolehlivější odhad věku osamocených stálic než jiné postupy.
