Jak poznaly, že jsou „v tom“? Těhotenství se v minulosti určovalo bizarními způsoby

Podívejte se s námi na sedm podivuhodných metod, kterými se v historii určovalo těhotenství. Lidé totiž už od starověku tušili, že jiný stav je nějak provázán s močí. I dnešní těhotenské testy jsou založené na zjišťování přítomnosti hormonu hCG, který nenajdeme jinde, než v moči žen v očekávání. Objev hormonů je ale až záležitostí poslední stovky let. Nemůže nás překvapit, že poznat včas ženskou graviditu bylo i v minulosti zcela zásadní. Ať už šlo o početí v královských rodinách, nebo o včasné zjištění následků náhodného románku či záletů. Lidé se proto spoléhali na mnohdy i zcela bizarní metody, jak těhotenství zjistit ještě dříve, než se projevilo zakulaceným bříškem. A že to leckdy byla vskutku „věda“!

Čurání na obilí 

Nejstarší záznamy o pokusech vyvinout spolehlivý těhotenský test pocházejí z Egypta. V době tzv. Nového království (16.–11. století př. n. l.) doporučovali tehdejší mudrcové ženám připravit si dva oddělené snopy ječmene a pšenice. Co dál? Inu, vyčurat se na ně. A pak? Čekat. 

Egypťané věřili, že těhotná žena v sobě nosí jakousi životodárnou substanci, kterou také vylučuje ve svých tělesných kapalinách. Výsledky bylo možné zjistit až po několika dnech. Pokud dříve vyklíčil ječmen, žena čekala chlapečka. Pokud pšenice, matka se mohla těšit na dívku. A pokud nevyklíčilo nic? Diagnóza zněla jasně: nejste těhotná. 

V roce 1963 moderní vědci tento experiment zopakovali, aby historické rozepře rozsoudili. Zjištěné výsledky přinesly překvapení: v 70 % totiž obilí opravdu vyklíčilo, pokud byla žena těhotná! Naopak nijak nereagovalo na moč mužů či žen, které nepočaly. Staří Egypťané to prostě měli dobře vypozorované! 

Pivní test 

Ještě jednou Egypt. Jak zjistit, je-li žena v očekávání? Posaďte ji do necek plných piva! Alespoň tak to popisují jisté staroegyptské svitky. Ženu usadili do lázně s pivem a zkvašenou mladinou. Je známo, že těhotné ženy od raných fází trpívají poněkud citlivějším žaludkem. Předpokládalo se, že pokud žena začne z kombinace kvasných odérů zvracet, mohla by být těhotná! Z toho, jak moc jí bylo nevolno, se pak posuzovalo, kdy přijde očekávaný potomek na svět. 

Cibulový odér 

I starověcí Řekové šli na zjišťování těhotenství poněkud méně konvenčně. Oblíbenou metodou bylo vložení cibule do pochvy domnělé matky. Aby toho nebylo málo, bylo třeba ji tam nechat přes noc. Jak se tedy těhotenství poznalo? Pokud žena ráno vyluzovala cibulový odér z úst, bylo stanoveno, že těhotná není. Řecká logika v tomto směru měla jasno. Pakliže by se měl v jejím lůnu nacházet plod, ten by jistě zamezil tomu, aby ženskými útrobami prošel zápach vnořené cibule. Naopak pokud žena ráno voněla, bylo to jasné – uvnitř se musí nacházet miminko, kvůli kterému se cibule „neprovoněla“ až do pusy! 

Existovaly ale i přívětivější variace tohoto testu. Obdobným způsobem se užívaly třeba parfémované látky. Nejen pro ostatní členy domácnosti to jistě bylo o něco příjemnější. I v Řecku se ale praktikovaly rozličné močové testy. 

Magický prsten 

Zatímco mnohé předvědecké metody se zakládaly na poznání, že těhotenství je nějakým (byť dosud nerozpoznaným) způsobem provázáno s ženskou močí, různé méně vyspělé kultury po celém světě se spoléhaly spíše na magii. Metoda kouzelného prstenu se objevuje u národů napříč celou planetou i časem. Zřejmě se jedná o způsob zjišťování těhotenství, který se praktikoval už v pravěku.

Experiment spočívá v pozorování výkyvu prstenu zavěšeného na šňůrce. Tento prsten (mnohdy snubní) se jako kyvadlo umístí nad břicho nebo pohlavní ústrojí ležící ženy podezřelé těhotenstvím. Pokud se prsten rozpohyboval, žena měla být těhotná. Podle směru a rychlosti kmitání se předpovídaly další aspekty těhotenství, ale i budoucí charakter potomka.

Močoví proroci 

Ve středověké a raně novověké Evropě opravdu existovala specializovaná profese lékařů, kteří sami sebe nazývali močovými proroky. Jejich hlavním vyšetřovacím nástrojem byl zrak. Jednalo se tedy o takzvanou uroskopii. Důkladnou analýzou barvy a konzistence moči určovali podle složitých klíčů pravděpodobnost těhotenství. Důležitou roli ale sehrál i čich. Určitý pach mohl nasvědčovat pozitivnímu či negativnímu výsledku. Zdali proroci využívali i chuti, o tom se záznamy nedochovaly. Z roku 1552 pochází popis moči matky požehnané potomkem: „Čirá, barvy světlého citronu až bělavá, s pěnou na povrchu.“ 

Senzorické zjišťování ale nebylo jediným nástrojem močových proroků. Víme třeba o takzvaných jehlových testech. Do mísy s ženskou močí se na noc vložila kovová jehla. Pak už stačilo počkat, jestli šicí pomůcka zrezaví, či ne. Pokud se na jehle objevila rez, dalo se očekávat, že rodina se brzy dočká nového potomka. 

Další metodou bylo pozorování reakce ženské moči a vína. Detailů o této metodě se dochovalo jen málo, ale předpokládáme, že z výše uvedených mohl být tento způsob nejspolehlivější. V 16. století například uroskopologové doporučovali, aby se směs moči a vína nalila do láhve. Po třech dnech se v ní měly začít objevovat jakési útvary podobné vším. Podle jejich barvy se prý dokonce dalo zjistit pohlaví plodu. To už ale vskutku zavání spíše ezoterikou. Nicméně! Moderní věda prokázala, že ženské těhotenské hormony opravdu reagují s alkoholem. Uroskopie a rezavá jehla nicméně vykazovaly spíše nízkou průkaznost výsledků. 

Umřel králíček 

Dostáváme se na pole seriózní vědy. Před sto lety začali moderní vědci seriózně experimentovat se zjišťováním gravidity. A nejdůležitější roli v tom opět sehrávala ženská moč. Ve 20. letech minulého století byl objeven hormon, který prokazoval těhotenství. Za objevem stáli němečtí židovští vědci Bernhard Zondek a Selmar Aschheim. Těhotenský test, který vymysleli a který byl v tomto ohledu vůbec první opravdu vědeckou metodou v historii, by ale dnes zřejmě jen stěží došel etického schválení. 

Aschheim a Zondek injekcí vstřikovali ženskou moč do králičích samic. Poté ovšem bylo nutné nebohý testovací subjekt usmrtit a provést pitvu. Výsledky přinesly šokující zjištění: pokud vědci použili moč budoucí maminky, mohli u mrtvého králíčka pozorovat nápadně zvětšené vaječníky! Metoda vykazovala 98% úspěšnost. V následujících letech se tak v Evropě rozšířilo poněkud makabrózní rčení, jakým moderní ženy manželům oznamovaly, že se jejich rodina rozroste: „Zlato, králíček umřel!“ 

Žabí pandemie 

Přední světoví vědci hledali způsob, jak těhotenské testy co nejvíce urychlit. Na projev zvětšování vaječníků u králičích samic se muselo čekat alespoň deset dní. Co takhle zkusit třeba žabky? A opravdu! Ve 40. letech gynekologové přišli na to, že pokud moč těhotných žen vstříknou pod kůži afrických žabek Xenopus laevis, zvířátko během pouhých pár dnů snese vajíčko! Začal světový hon na žáby, které se staly nejnovějším trendem ve zjišťování těhotenství. Šlo o bezmála módní záležitost. Brzy byla líhní obojživelníků vybavena každá moderní nemocnice. Pokud si vaši předkové nechali až do 70. let dělat nějaké těhotenské testy, za jejich výsledky pravděpodobně stáli tito kvákající tvorové. 

TIP: Požehnání v urozených rodinách: Jak prožívaly dámy těhotenství a porod?

Rozšíření žabek po celém světě ale rozpoutalo neočekávanou katastrofu. Xenopus laevis totiž přenášejí fungální infekci zvanou Batrachochytrium dendrobatidis. Tato houba napadá pokožku různých obojživelníků. A jak známo, pokožka se u těchto zvířat zásadně podílí na jejich dýchání. Rozšíření této původně lokální nákazy vedlo k takřka kompletnímu vyhynutí až čtyř stovek druhů živočišné říše! Příroda za naši neukojitelnou nedočkavost zaplatila setsakramentsky krutou daň.