Jak dlouho by Slunce zářilo, kdyby náhle ustaly jeho termojaderné reakce?

Správná odpověď rozhodně nezní „osm a půl minuty“. Světlo od Slunce sice k Zemi skutečně letí 8,3 minuty, ale naše centrální stálice není žárovka, kterou lze v okamžiku vypnout a opět zapnout.

Pomiňme, že daný proces není fyzikálně možný, ale kdyby přece jen termojaderné reakce v útrobách Slunce náhle ustaly, začalo by se jeho nitro přetvářet. Ubylo by působení tlaku záření, jenž hraje důležitou roli v udržování rovnováhy proti vlastní gravitaci hvězdy. Zároveň však proti ní působí i tlak plynu a ten by nevymizel. Slunce by se gravitačně smršťovalo, jak by mu to právě tlak plynu dovolil, přičemž by se uvolňovala gravitační potenciální energie a měnila by se v teplo i záření.

TIP: Tajemné Slunce: Nevyzpytatelný vládce Země

Uvedený proces, tzv. Kelvinova-Helmholtzova kontrakce, by pak naši mateřskou stálici udržel v nezměněné svítivosti 20 milionů let. Popsaná situace ovšem nepředstavuje žádné sci-fi: Mladé hvězdy před vstupem na hlavní posloupnost „pohání“ dlouhé miliony let výhradně gravitační kontrakce.