Jak to bylo s domestikací? Umí také vlci aportovat?
Jako snad všechna mláďata, i vlčata jsou přirozeně velmi hravá. Že by ale dokázala aportovat, a to ještě člověku, kterého vůbec neznají? To by asi čekal málokdo
Že by vlci jevili přirozený zájem o aportování? Většina zoologů by tento nápad ještě donedávna odmítla jako nesmysl. Takové spolupráci s člověkem by podle obecně přijímané teorie musela předcházet dlouhodobá domestikace, k níž došlo přinejmenším před 15 000 let. Navzdory tomu se zdá, že někteří vlci mají aportování „v sobě“, podobně jako někteří psi.
Aport Wolfíku!
K výjimečnému objevu došlo náhodou, když si skupina zoologů ze Stockholm University, v čele s Christinou Hansen Wheatovou, vzala do práce 13 vlčat ze tří různých, v zajetí odchovávaných, vrhů. Vlčci měli původně sloužit jen jako jako kontrolní skupina v rozsáhlejším výzkumu zaměřeném na chování štěňat. Jeden z testů měl podobu aportu. K vlčatům přišel zcela neznámý člověk, který jim hodil tenisový míček a snažil se je povzbudit, aby mu balonek donesla zpět.
TIP: Realita vlčí demokracie: Měli jsme místo psů raději domestikovat vlky?
Výzkumníci vůbec nečekali, že by měl mít pokus s tenisákem nějakou odezvu a vlčci z prvních dvou testovaných vrhů o něj skutečně nejevili žádný zájem, natož aby jej aportovali. Když ale stejné zkoušce podrobili tři osmitýdenní vlčata z třetího vrhu, všechna se o míček začala zajímat a bystře reagovala na povzbuzování člověkem, kterého nikdy dřív nespatřila. Nakonec míč vždy aportovala stejně dobře, jako by to svedl stejně starý pes. To znamená, že takové chování vlků mohlo být kdysi jedním z faktorů, které domestikaci ovlivnily a nikoli jen jejím dlouhodobým produktem.
