Izraelský Nazaret: Město dvojí víry a křivolakých uliček
V izraelském Nazaretu se unikátním způsobem pojí moderní město s dávnými křesťanskými legendami. Arabové tam hrdě nosí zlaté křížky, zatímco nad obcí se tyčí minaret mešity.
Jih Izraele je suchý a kamenitý, kdežto na severu, kde se rozprostírá oblast Galilea, leží nejúrodnější a nejzajímavější část země: Krajina se tam krásně vlní do pahorků, její půda přitom uživí desetitisíce lidí. Nejvýznamnějším místem Galileje je pak samozřejmě Nazaret, který vyrostl nedaleko známé hory Tábor.
Nejen zmíněným městem, ale i celou Galilejí doslova prostupují zázraky či biblické příběhy, které se vážou k životu Ježíše Krista. Na své si tam však vedle poutníků přijdou i další návštěvníci, neboť přímo v Nazaretu se unikátním způsobem pojí starobylý Orient s moderní arabskou metropolí. Napříč staletími se město „rozuteklo“ po vysokém pahorku a svou zástavbou zaplavilo i několik přilehlých kopců a údolí.
Pokojné soužití
Nazaret se člení jednak na několik čtvrtí, jednak na horní a dolní město. Nejvyššímu pahorku dominuje moderní mešita se zlatou kopulí a hranatá kostelní zvonice zdobená křížem, jež stojí těsně vedle sebe – na důkaz, že tam spolu křesťané a muslimové žijí už stovky let v míru. Ke křesťanství se dokonce hlásí řada nazaretských Arabů: Fakt, že se jim na hrudích lesknou zlaté křížky, však nikoho nepřekvapuje ani nepohoršuje.
Ikonou celého Nazaretu se stala obrovská kopule baziliky Zvěstování. Svatostánek stojí takřka uprostřed města a podobně jako další důležité stavby jej měl údajně projektovat Antonio Barluzzi. Jeho návrh však neprošel a odmítnutí prý italského architekta uvrhlo do depresí, z nichž se už nevzpamatoval.
Dům Panny Marie
Moderní stavba byla vysvěcena až v roce 1969 – důležitá však není budova samotná, ale spíš skutečnost, že vyrostla v místě někdejšího příbytku Panny Marie: Archanděl Gabriel tam nastávající bohorodičce zvěstoval, že čeká Ježíše Krista. Lidé proto přicházeli vzdávat místu hold již od počátků křesťanství a svou posvátnost si udrželo dodnes.
Kopuli přitom nepřehlédnete ani z druhého konce města. Některým novodobý vzhled svatostánku k srdci příliš nepřirostl, jenže právě moderní tvář má podle architektů spojovat dnešní národy v místě, které je svaté už od úsvitu křesťanství. Na nádvoří baziliky snadno potkáte několik arabských křesťanů, skupinku věřících z Afriky, Korejce, Číňany, Tamily z indického Čennaí a zaslechnete tam i polštinu či italštinu. Zdá se tedy, že architektům jejich záměr skutečně vyšel…
Také interiér chrámu se nese v moderním duchu, tudíž tam nenajdete žádnou velkolepou výzdobu – uvnitř vládne jen atmosféra klidu a rozjímání. Někteří návštěvníci dokonce klesají k zemi a po kolenou kráčejí ke kamenné jeskyni, jež má představovat Mariin příbytek. Z druhého patra baziliky lze vyjít na nádvoří, kde se za stromy ukrývá kostel sv. Josefa: Ten pro změnu údajně vyrostl v místech, kde měl kdysi tesařskou dílnu Mariin druh Josef.
Všeobjímající súk
Z nejstarších čtvrtí města sice doslova dýchá historie, přesto v nich mnoho turistů nenajdete. Právě díky jisté „zastrčenosti“ si starý Nazaret udržel autentickou atmosféru a při toulkách kamennými uličkami narazíte mezi oprýskaností a špínou především na duši krásného arabského města.
Ve zmíněném labyrintu vede téměř každá křižovatka za dobrodružstvím. Kamenné cesty stoupají a klesají, jako by ani kousek starého města nestál na rovině. Život se odehrává převážně kolem malých obchůdků vtěsnaných do zástavby. Mnohé uličky jsou tak úzké, že do nich téměř neproniká denní světlo – zvlášť když místní mezi domy ještě rozvěsí prádlo. Uprostřed obyčejných příbytků nezřídka narazíte i na staré rodinné paláce: Zůstaly však opuštěné a chátrají, i když by se z nich při troše úsilí mohly „vyloupnout“ přitažlivé památky, případně hotely či restaurace.
Tradiční súk neboli tržiště plné nejrůznějšího zboží se rozlévá mnoha uličkami, doslova pohlcuje kus města a zaslechnete tam arabštinu i hebrejštinu. Z údivu nad koloritem arabské tržnice vás pak vytrhne brána zdobená dvěma kříži a stará židovská synagoga: V jejích útrobách údajně kázal Ježíš Kristus, místním se však jeho názory zdály až příliš pokrokové, takže se dokonce ocitl v ohrožení života. Od té doby se říká, že doma není nikdo prorokem…
Země zahalená válkou
Večer se život přesune ze súku do ulic – tam, kde se nabízí jídlo, káva a čaj. Kavárny tvoří nedílnou součást arabského koloritu a Nazaret není výjimkou: Několik podniků se ztrácí i v uličkách starého města a muži ve středních letech posedávají u sklenky kávy s vůní kardamomu. Občas vytáhnou také vodní dýmku, ale už jich není tolik jako dřív – před lety dělala společnost každému muži.
„Doba je zlá,“ prohodí při čaji Ahmad. „Pamatuju časy, kdy jsme mohli jít do Dženínu, do Náblusu nebo bez problémů navštívit Hebron, ale dnes člověk nemá šanci,“ stěžuje si na omezení, která panují kvůli bojům s Palestinou a rozdělují území betonovými zdmi či kontrolními body. Zmíněná oblíbená místa jsou tak pro Nazaretské takřka nedostupná. Přestože je však země zahalená válkou a rozdělená zdmi, Arabům v Nazaretu se žije nesrovnatelně lépe než těm z Gazy.