Indonéské Bali: Sopečný ostrov bohů
Tropický ráj v srdci Indonésie si díky bohaté kultuře, překrásné přírodě a pohostinným obyvatelům právem vysloužil přízvisko „ostrov bohů“. A navzdory novým výzvám, jež přináší moderní doba, si Balijci stále uchovávají hluboké spojení s přírodou i tradicemi.
Bali dostalo do vínku nádhernou a rozmanitou krajinu. Dominuje mu sopečný reliéf, jelikož ostrov tvoří součást tzv. Ohnivého kruhu, tedy pacifického pásma s intenzivní vulkanickou aktivitou. Nejvyšší a nejposvátnější hora Agung představuje činnou sopku a naposledy se probudila v roce 2017. Podle seismologů lze u ní během příštích sto let velmi pravděpodobně očekávat mohutnou erupci. A právě sopečná povaha ostrova přispěla k jeho výjimečné úrodnosti. Horské masivy táhnoucí se ze středu Bali na sever navíc zajišťují četné srážky, jež umožňují velmi produktivní zemědělství.
Rýže je posvátná
Přírodní bohatství Bali zahrnuje nejen hory a sopky, ale i husté tropické lesy, vodopády a úchvatné rýžové terasy. Balijci rýži považují za posvátnou plodinu, a terasovitá pole zvaná subak tak znamenají nejen zdroj jejich obživy, ale také symbol místní kultury a víry. Ikonická políčka zavlažovaná složitým systémem kanálů se stala dokonce součástí kulturního dědictví UNESCO.
Ostrov se rozkládá v oblasti tzv. Korálového trojúhelníku, kde panuje velká rozmanitost mořských živočichů, včetně karety pravé, manty obrovské či žraloka kladivouna. Pobřeží omývané křišťálově čistou vodou a obklopené korálovými útesy tak dělá z Bali ráj potápěčů a milovníků podmořského života. Na souši lze potom běžně spatřit velmi rozšířeného makaka jávského, z hadů pak kobru královskou a krajtu mřížkovanou. Mezi vzácnější obyvatele ostrova patří kočka bengálská či luskoun ostrovní a zřejmě ještě počátkem 20. století se tam vyskytoval levhart i endemický tygr balijský.
Kulturní srdce
I když Bali proslulo především svými venkovskými oblastmi a plážemi, nachází se na ostrově rovněž několik významných měst, tvořících kulturní a ekonomická centra. Vstupní bránou pro většinu turistů se díky mezinárodnímu letišti stalo největší a hlavní město Denpasar. V pulzující metropoli s pestrou historií a moderní infrastrukturou najdete spoustu muzeí i tržnic, včetně Pasar Badungu, největšího tradičního trhu na Bali.
Kulturní srdce ostrova zas tepe v Ubudu, jenž si získal proslulost mimo jiné díky starobylým tancům a řemeslným trhům. Můžete tam tudíž zažít esenci balijské kultury včetně chrámů, tanečních vystoupení a uměleckých dílen. Okolní džungle a rýžová pole potom nabízejí malebné prostředí, lákající jak turisty, tak umělce.
Turismus dává i bere
Balijci prosluli hlubokou spiritualitou a silnou vazbou na tradice. Přes osmdesát procent místních obyvatel vyznává hinduismus, což je v rámci převážně muslimské Indonésie výjimečné. Balijský hinduismus se však od toho indického liší, neboť obsahuje prvky animismu a šamanismu. Náboženství přitom hraje v každodenním životě Balijců klíčovou roli, což se odráží v nespočtu chrámů, obřadů a svátků.
Dnes patří Bali mezi nejvíc prosperující regiony Indonésie, a to hlavně díky cestovnímu ruchu. Krásné pláže, exotická příroda a unikátní kultura lákají každoročně miliony návštěvníků z celého světa. Turismus přináší zhruba čtyři pětiny příjmů ostrova a zaměstnává značnou část tamní populace. Bali si nicméně uchovalo i původní zemědělské postupy, zejména již zmíněné pěstování rýže; a místní se věnují také výrobě tradičních textilií, soch, šperků i dalšího zboží, velmi oblíbeného u zahraničních návštěvníků. Globalizace a masivní rozvoj turismu však zároveň přinášejí nové výzvy, s nimiž se musí okouzlující indonéský ostrov vypořádat.
Nové století, nové výzvy
V 70. a 80. letech zažívalo Bali masivní rozšiřování turistické infrastruktury, přičemž vznikající hotely, silnice i letiště podnítily větší zájem o ostrov zejména ze strany australských, evropských a amerických turistů. V roce 2023 navštívilo Bali přes pět milionů lidí, nicméně rychlý rozvoj cestovního ruchu samozřejmě nepřinesl pouze ekonomické výhody, ale také environmentální problémy – jako úbytek přirozené krajiny, odlesňování a znečištění pláží i vod. Hrozbě čelí rovněž původní systémy zavlažování rýžových polí, neboť expanze měst odčerpává vodu potřebnou pro zemědělství.
K negativním dopadům turismu patří také komercializace tradiční kultury. V posledních letech proto stále víc místních obyvatel a organizací usiluje o ochranu přírody i ekologičtější přístup k turistickému ruchu, zahrnující například zákaz používání plastových tašek a další opatření k redukci odpadu.
