Ztracené Kladsko: Země mnoha pánů
Kladsko je starým českým územím, které bylo dějinnými událostmi odtrženo od mateřské země a násilně připojeno k cizímu státu
Zprávy o nejstarších dějinách Kladska jsou velmi skromné. Víme, že v roce 1074, kdy hrozila válka s Polskem, nechal kníže Vratislav nově opevnit kladský hrad a umístil do něj silnou posádku. Protože polští panovníci jevili o tuto část Čech trvalý zájem a občas se jim nad ní podařilo ujmout vlády, budovala zde česká knížata nové pevnosti, jako například hrad Kamenec.
Pohnuté osudy starého hrabství
Velkými proměnami prošlo Kladsko v době vlády Přemysla Otakara II. Jelikož šlo o oblast řídce osídlenou, přivedl do ní poměrně značný počet německých osadníků, kterým navíc udělil četná privilegia. Osvobodil je od práva zemského i krajského a podřídil je právu manskému. Kladská šlechta se pak směla scházet na svých shromážděních a nemusela vysílat zástupce k českému sněmu. V čele kladské správy stál hejtman, jmenovaný králem.
Geografická poloha Kladska a jeho ohraničení horami z něj činilo jakýsi uzavřený celek, který sváděl k tomu, aby s ním čas od času bylo nakládáno jinak než s ostatními částmi Čech a králové jej podle potřeby postupovali do správy jiných pánů. Tak již po smrti Přemysla Otakara II. bylo doživotně postoupeno vratislavskému knížeti Jindřichovi IV., král Jan Lucemburský je zastavil českému pánovi Hynkovi Berkovi z Dubé a Karel IV. moravskému markraběti Joštovi.
Z ruky do ruky
Husitské války Kladsko těžce postihly a po jejich skončení jeho předávání z ruky do ruky pokračovalo. Jiří z Poděbrad jako zemský správce i jako český král si Kladsko velmi oblíbil a trávil zde poměrně hodně času. Kladsko mu oplátkou zůstalo věrno za války s Matyášem Korvínem. Jiří z Poděbrad v prosinci 1462 se souhlasem císaře Fridricha II. Kladsko povýšil na hrabství a všichni jeho synové získali právo nazývat se hrabaty kladskými. Ti však již v roce 1501 prodali tuto zemi rakouskému pánovi Oldřichovi z Hardeggu.
TIP: Navždy ztracené země Koruny české: Ztracená, neztracená Horní a Dolní Lužice
Počátkem 16. století začala do Kladska pronikat náboženská reformace, což se projevilo o sto let později tím, že se hrabství nejen připojilo k povstání českých stavů, ale navíc zůstalo věrno Fridrichu Falckému i po porážce na Bílé hoře. Teprve v roce 1622 je znovu obsadilo císařské vojsko, vůdcové vzpoury byli přísně potrestáni a započala tuhá rekatolizace. Po skončení třicetileté války se Kladsko vrátilo do rukou českých králů z rodu Habsburků a v této pozici zůstalo až do nástupu Marie Terezie na český trůn a útoku pruského krále Fridricha II.
