Ztracená výprava: Co se přihodilo vzducholodi Italia?

Zatímco Střední Evropa si na konci května roku 1928 vychutnává příjemné jarní počasí, jeden Středoevropan bude v následujících dnech a týdnech bojovat o holý život v ledové pustině. Třicetiletý český fyzik František Běhounek je součástí polární expedice italského generála Umberta Nobileho, která právě překonala Severní pól prostřednictvím stometrového vzdušného kolosu. 

Osudová námraza

Cílem výpravy však není pouhý přelet nad Severním pólem. Ten už ostatně „dobyla“ Nobileho předchozí vzducholoď Norge. Nyní mají polárníci za úkol prozkoumat nepřístupné oblasti Severního ledového oceánu z hlediska zeměpisného, oceánografického a fyzikálního. 

Na palubě Italie je šestnáct členů posádky. Převažují Italové, ostatně Mussoliniho fašistický režim expedici významně podpořil. Kromě nich je zde už jen jeden Švéd a jeden Čech. Vyrazili z Milána za velké pozornosti veřejnosti i médií v polovině dubna. Po příletu na Špicberky podnikli několik průzkumných letů. Osudného 25. května však počasí výpravě nepřeje, byť už přeletěli nad Severním pólem a vracejí se zpět na základnu. Fouká silný vítr, je mlha a teplota sahá hluboko pod bod mrazu. A pak se ozve zoufalý výkřik: „Jsme příliš těžcí! Klesáme.“ Za všechno může námraza, která vzducholoď obalila.

Nobile se sice snaží na poslední chvíli kormidlo nasměrovat na rozlehlou vodorovnou kru a nouzově přistát, ale neúspěšně. Zadní motorová část naráží na zamrzlou hladinu a odlomí se. Odlehčená vzducholoď se nakloní na příď a smýká s ní po ledu. Přitom se utrhne kabina a část posádky vypadne ven. Deset mužů a jeden pes se ocitají na ledové ploše. Utržením kabiny se vzducholoď opět odlehčí a se zbytkem posádky začíná stoupat. Nešťastní trosečníci hledí za svými druhy, kteří zůstali na palubě a mizejí v dáli. „Oni se zachrání, my zahyneme bez jídla a pomoci v ledové pustině“, prolétne jim hlavou. Netuší, že právě oni dostali druhou šanci na život. Šestici na palubě už nikdo nikdy nespatří. Ani živé ani mrtvé.

A stav ztroskotané posádky? Jednomu ze strojníků už není pomoci, zahynul při nárazu. Nejtěžší zranění utrpěl velitel Nobile. Zlomil si ruku, nohu a ošklivě se pořezal na hlavě. Nohu má zlomenou také kormidelník Ceccioni. Kromě jednoho naraženého žebra a vykloubeného ramene vyvázl zbytek posádky bez vážnějších zranění. K těmto šťastnějším patří i František Běhounek.

Štěstí v neštěstí

„Doktor Běhounek je zdráv a těší se ze svého zachránění, ale vrátí se domů pozdě. Vidím ho v mlze na ledové kře, a to na kraji propasti, ale vrátí se zdráv. Jeho radost i já zde pociťuji.“ Máte pocit, že tak popsal situaci některý z očitých svědků? Jak se to vezme. 

TIP: František Běhounek: Dobrodružství českého Julese Verna

Do hledání trosečníků ze vzducholodi Italia se zapojili mnozí. Námořníci, letci i radisté. A v našich končinách také spiritisté. Výše zmíněná slova pronesla jistá Emilie Skálová, švadlena z Jilemnice, která platila za vyhlášené médium. Po zmizení Italie se během několikahodinové seance měla spojit na popud propagátora spiritismu, profesora Františka Jezdinského, s Františkem Běhounkem. A popsala velmi podrobně okolnosti ztroskotání posádky vzducholodi.

Trosečníci měli štěstí nejen v tom, že přežili. Když se oklepali z prvotního šoku, začali zjišťovat, co kromě nich ještě ze vzducholodi při nárazu vypadlo. A že toho nebylo málo. Mezi rozházenými krabicemi nacházejí stan pro čtyři osoby, několik párů kožešinových bot, zásoby jídla, pistoli se stovkou nábojů a také kouřovou signalizaci. Co víc si mohli přát? Snad ještě vysílačku. A ejhle, byla tam taky! A téměř v pořádku. Radista Biagi ji uvede do provozu a zanedlouho už jde jejich vzkaz do světa: „SOS, SOS, Italia, Nobile“. Nezbývá než čekat, kdy volání o pomoc někdo zachytí.

Žádná odpověď však nepřichází. A to i přes to, že v dosahu jejich vysílačky kotví podpůrná loď výpravy Citta di Milano. Prvotní nadšení, že záchrana může být jen otázkou hodin, nanejvýš dnů, rychle opadá. 

Kam zmizela Italia?

O tom, že se vzducholodí Italia je něco v nepořádku, se podpůrné plavidlo dozvědělo velmi brzy. Obě posádky spolu udržovaly pravidelné radiové spojení. Když se ve smluveném čase Italia neozvala, počkal velitel radistů do dalšího plánovaného spojení. Když i to selhalo, informoval kapitána. Podpůrné plavidlo však případné trosečníky na oceánu hledat nemůže. Není zkonstruováno na plavbu mezi ledovými krami. Jeho posádka se alespoň snaží zorganizovat záchrannou výpravu na pevnině.

Kontakt nadále není možný, trosečníci však díky radiostanici slyší zprávy, které se vysílají z lodi Citta di Milano. Vědí tak, že záchranná výprava se sice chystá, míří však do zcela jiných míst, než se ve skutečnosti nacházejí. Co si počít? Jít výpravě naproti! Je rozhodnuto, že se část nezraněných mužů vydá na pevninu a pokusí se najít pomoc.

Dva italské navigátory Adalberta Mariana a Filippa Zappiho doplňuje švédský fyzik a meteorolog Finn Malmgren. Na cestu se vydají 30. května, pět dnů po ztroskotání. Zbylí trosečníci zůstanou na místě a doufají, že se jim podaří navázat radiové spojení. Po následující dny o to však usilují marně. Teprve 8. června si mohou oddechnout. Radistovi Biagimu se podaří prostřednictvím sovětského radioamatéra konečně spojit s lodí Citta di Milano. 

Zachráněni!

Mezitím se už chystají záchranné výpravy. Zapojí se do nich Norsko, Švédsko, Finsko i Sovětský svaz. Ten dokonce vyslal dva ledoborce. Mnohým zachráncům se jejich snaha stane osudnou. Například slavný polárník Roald Amundsen, který s Nobilem dříve spolupracoval, zorganizoval leteckou akci. Nikdy se z ní však nevrátil a osud jeho i letadla s ostatními členy posádky je dodnes nejasný. 

I když trosečníci záchranná letadla několikrát spatří, piloti je na ledové ploše nejdříve nevidí. Mohou na sebe sice upozornit kouřovými signály, jenže ty jsou bílé, takže na větší vzdálenost zcela neviditelné. Pomůže až zrcadlo ze staniolu, kterým na piloty pouštějí „prasátka“. Letadla však nemohou na hrbolaté zamrzlé planině plné ker přistát. Shodí proto trosečníkům alespoň zásoby potravin. Záhy se k Nobileho skupině přiblíží jeden rozlehlejší ledový blok, na který může dosednout malé letadlo. Stane se tak v noci z 23. na 24. června. V pilotní kabině třímístného letadla sedí švédský nadporučík Lundborg s navigátorem.

Je rozhodnuto, že jako prvního odvezou zraněného Nobileho. Bylo sice zvykem, že velitel je zachráněn jako poslední, ale i přes Nobileho odpor zbytek trosečníků i pilot rozhodnou, že má odletět právě on. Jednak má nejtěžší ranění a pak je také natolik lehký, aby jej letadlo s dvoučlennou posádkou uneslo. Což se o druhém zraněném Ceccionim říct nedá. Všichni navíc předpokládají, že Lundborg se pro ostatní, tentokrát už bez navigátora, ještě té a příští noci postupně vrátí. Počasí je ideální a nic nenasvědčuje tomu, že by plán neměl vyjít. Jenže když Lundborg přiletí pro další „várku“, havaruje a sám se tak k trosečníkům přidá. 

TIP: Tajemství lodi HMS Terror: Tragédie Franklinovy polární expedice

Mezitím se už k Nobileho skupině blížil ruský ledoborec Krasin. Než k ní stačí dorazit, zachrání 12. července skupinku, která se vydala hledat pomoc. Už není tříčlenná, Švéd Malmgren cestou zahynul. Ještě téhož dne večer ledoborec Krasin nalezl kru se stanem trosečníků a zachránil i je. Posléze se ještě vydal pátrat po druhé části výpravy, která zmizela společně se vzducholodí. Marně. Italia ani její posádka nebyli nikdy objeveni.

Jaký osud je potkal? Zachránění muži jsou přesvědčeni, že vzducholoď shořela krátce poté, co ji spatřili naposledy. Svědčil by o tom nepatrný sloup kouře, který v dálce uviděli přibližně půl hodiny po svém ztroskotání. Z šestnácti členů posádky se ze svého zachránění mohlo radovat jen osm.