Zrození daní: Povinnost platit daně má své kořeny ve Švédsku
Třicetiletá válka představovala konflikt nejen ohromně ničivý, ale především nesmírně drahý. Potřeba neustále obstarávat finance přiměla korunované hlavy po celé Evropě rozprodávat státní majetek, což v důsledku vedlo k bankrotům
Výkonné hospodářství tvoří motor každé války, tedy i té svaté. Evropské ekonomiky, fungující na chřadnoucím feudálním systému, však platby nedokázaly utáhnout – naturální dávky se ukázaly jako krajně nevhodné pro financování velkých žoldnéřských armád. Panovníci proto nedostatek peněz řešili zadlužováním, kdy zastavená půda často propadla věřitelům, nebo přímo obdarováváním šlechticů, kteří se vyznamenali na poli válečném či diplomatickém. Pro chudý stát šlo o jedinou možnou kompenzaci vojenských podnikatelů, platících obvykle zverbované jednotky ze svého.
V největší míře se rozdávání státní půdy projevilo ve Švédsku. Za vítězné tažení bylo potřeba odměnit stovky důstojníků žoldnéřských armád a připoutat tento nadnárodní konglomerát k tamní koruně. Nová území v Pobaltí, jižním Švédsku a severním Německu zaplavila cizí šlechta, ale ani tyto konfiskované statky nepostačovaly a muselo se sáhnout na korunní majetek. Mezi léty 1620 a 1650 se podíl půdy v držení šlechticů zdvojnásobil, ve Finsku a v Pobaltí vzrostl dokonce šestinásobně. Dary a prodeje probíhaly tak rychle, že se nestíhaly ani zapisovat do pozemkových knih, a nejednou tak byl statek darován dvěma osobám. V roce 1650 už pětinu švédské ekonomiky ovládalo 22 rodin.
Rozprodané Švédsko
Dopady rozdávání byly na chod státu fatální. Na výdaje se skládalo čím dál méně královských poddaných, protože šlechta byla od odvádění dávek osvobozena. Po celém Švédsku navíc vyrůstaly nové zámky, což příjmy státu dál zmenšovalo: Lidé v okruhu deseti kilometrů od šlechtického sídla totiž odváděli daně jeho vlastníkovi. Roku 1644 činily výnosy z poddanských dávek 6 630 000 tolarů, ale v roce 1650 klesly na 3 790 000 tolarů, přitom se daňové zatížení na osobu ztrojnásobilo. Bylo jasné, že stát musí najít zdroje jinde.
Na začátku roku 1650 se do Stockholmu sjely švédské stavy, aby o finančních problémech rokovaly. Tři neurozené třídy – měšťané, sedláci a duchovenstvo – zahájily frontální útok na šlechtická daňová privilegia. Daňové výjimky aristokracie měly skončit, a navíc se chystalo odnětí korunní půdy šlechticům a její navrácení panovníkovi. Sedláci toho léta odmítali robotovat a panská půda ležela ladem.
TIP: Jak fungoval berňák ve středověku a jakým způsobem se vypočítávaly daně?
Královna Kristina Švédská však nakonec k velkému překvapení měšťanů a svobodných sedláků šlechtě ustoupila. Výsledkem se tak nestala revoluce, nýbrž reforma daňového systému. Aristokracie zachránila své pozemky, měšťané získali monopol na obchod s cizinou a sedláci vybojovali ukončení robot. Stát však dané ústupky vyměnil za přechod od naturálních dávek k pravidelným daním – Švédsko tak jako první v Evropě přistoupilo k regulérním finančním odvodům.
