Náboženský neklid, který zavládl v českých končinách na počátku 17. století, nepřivedl zemi pouze na práh třicetileté války. Vzájemné boje mezi katolíky a protestanty zasáhly také osoby, které byly ve špatný čas na špatném místě. Takový byl i osud holešovského kněze Jana Sarkandera, který 17. března 1620 podlehl následkům mučení za zradu, které se nedopustil.
O tom, že se jednalo o pravověrného katolíka, není pochyb. Právě víra ho ale přivedla do olomouckého vězení. Aby ochránil Holešov před drancováním polských vojsk, která měla za úkol moravské nekatolické stavy a jejich počínání „srovnat“, ve chvíli, kdy se blížila k městu, vyšel jim za zpěvu náboženských písní v ústrety. Když kozáci procesí uviděli, seskákali ze svých koní, knězi se poklonili a odjeli pryč.
Moravští protestantští direktoři ale vnímali tento krok jako zradu, za kterou měl Sarkander tvrdě zaplatit. Kněz byl zatčen, uvězněn v Olomouci a vyslýchán útrpným právem. K domnělému selhání se i přes všechnu katovu snahu nepřiznal. Mučení mu ale způsobilo vážná zranění, která ho stála život.
