Zpackaná odplata za Heydricha: Atentát na Edvarda Beneše 1945 (1)

Plán atentátu, ke kterému mělo dojít začátkem května 1945, se údajně „vylíhl“ v hlavě SS-Obersturmführera Dr. Aloise Krannicha, jednoho z německých poradců ve vedení Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, majícího na starost „duchovní výchovu“. Osobně vybral také jeho hlavního vykonavatele. Tím se stal 24letý Jan Svoboda, bývalý vlajkař, nebezpečný konfident gestapa, funkcionář Kuratoria a přesvědčený český nacista. 

Vzorný kolaborant

Svoboda se narodil 25. ledna 1921 v Brně v rodině právníka. O 10 let později se rodina přestěhovala do Prahy, kde vychodil arcibiskupské gymnázium – maturoval roku 1939, přičemž v té době byl již dva roky členem Vlajky. V jejích řadách zřejmě patřil k pronacistickému křídlu, které se již před podepsáním mnichovské dohody formovalo kolem Jana Ryse-Rozsévače a jeho přátel. Po maturitě se zapsal ke studiu na medicínu, ale 17. listopad 1939 a uzavření vysokých škol jeho další vzdělávání ze dne na den ukončily.

Na okupační režim však Svoboda nezanevřel – právě naopak. Dal se zcela do jeho služeb a stal se vedoucím Mládeže Vlajky v rodném Brně. Od října 1941 působil v pražském ústředí Vlajky, avšak již v únoru 1942 patřil ke skupině vlajkařské mládeže, která pod vedením MUDr. Františka Teunera přešla do nově zřizovaného Kuratoria. To znamenalo i odchod z řad Vlajky, neboť hlavní duchovní otec Kuratoria protektorátní ministr Emanuel  Moravec byl pro tuto organizaci protivníkem číslo jedna.

Agent-provokatér

V dusných týdnech po atentátu na Heydricha odjel Svoboda na „I. školní tábor vedoucích české mládeže“ na Slapy a v srpnu 1942 spolu s dalšími mládežnickými aktivisty na „studijní cestu“ do Německa. V té době se stal zaměstnancem organizační sekce ústředí Kuratoria na plný úvazek. Z logiky věci začal také spolupracovat s nacistickými bezpečnostními složkami. Díky nesporné inteligenci a fanatické víře ve vítězství třetí říše se z něj stal nebezpečný agent-provokatér. Podílel se na udání členů ilegálních skupin Svaz československé mládeže a Malá strana. Třináct z patnácti zatčených se domů již nikdy nevrátilo.

Pod krycími jmény „Jan Nováček“ a „Pater“ pracoval pro zástupce vedoucího referátu Český pravicový odboj kriminálního asistenta Ericha Pfitsche. Zavinil i zatčení funkcionáře Kuratoria Stanislava Reichmanna a několika dalších osob. Svoboda přitom nepředstavoval pouhého řadového konfidenta, nýbrž rezidenta, který pro gestapo kromě cenných zpráv získal i řadu dalších spolupracovníků. Také v Kuratoriu se činil. Stal se vedoucím spojovacího referátu ústředí, měl vliv na personální záležitosti, byl aktivní v inspekci a ke konci války zastával funkci zvláštního pověřence pro otázky uprchlíků a opevňovací práce. U příležitosti 6. výročí vzniku protektorátu byl 15. března 1945 vyznamenán Čestným štítem protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava (tedy takzvanou Svatováclavskou orlicí).

Beneše nebo Gottwalda 

Nedlouho poté, počátkem dubna 1945, si Svobodu předvolal Krannich a otevřeně mu sdělil: „Válka skončí v neprospěch Německa, a proto je nutné docílit toho, aby Čechy s Moravou zůstaly oddělené od Slovenska. Potřebujeme, aby se emigrace a lidé doma rozdělili na dvě části: na část orientovanou na Východ a na Západ.“ Toho mělo být dosaženo atentátem na prezidenta republiky Edvarda Beneše, který se 3. dubna 1945 vrátil po více než šestiletém exilu na osvobozené území a následujícího dne jmenoval ve východoslovenských Košicích první domácí československou vládu.

Jako náhradní cíle připadali v úvahu i náměstek předsedy vlády a generální tajemník KSČ Klement Gottwald nebo ministr zahraničních věcí Jan Masaryk. Ten však byl v té době na ustavující konferenci OSN v San Francisku, takže se v ohrožení nacházel jen Beneš a Gottwald. Krannich měl blízko ke zpravodajské službě SS, tedy k Sicherheitsdienstu (SD). Právě v jeho intencích, respektive její zahraniční součásti, kterou v Praze vedl Dr. Hammer, měl být atentát proveden.

TIP: Protektorátní vládní vojsko: Vlastenci, či kolaboranti?

Svoboda dostal za úkol skupinu vést a mohl si vybrat i část dalších spolupracovníků. Jako prvního oslovil svého přítele a spolužáka z arcibiskupského gymnázia Jiřího Málka. Ten byl před válkou členem Junáka, ale v pozdějších letech v podstatě kopíroval politické názory a „kariéru“ svého o rok staršího kamaráda. Také on se stal členem Vlajky, později zaměstnancem Kuratoria a konfidentem nacistických bezpečnostních složek. Třetím atentátníkem byl Vladimír Koucký, jehož otec zahynul jako vlajkař při zpackaném pumovém útoku na kroměřížskou synagogu v červenci 1939. Také on byl, jak jinak, funkcionářem Kuratoria a nacistickým konfidentem.

Dokončení v úterý 21. srpna