Známé neznámé Velikonoce: Jaká je historie tradic svátků jara?

Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem a oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pro pořádek si tedy připomeňme, co se před 2 tisíci lety Jeruzalémě stalo. 

Ježíš sem přijel i se svými učedníky na Květnou neděli oslavit svátek pesach. Zahrával si ovšem s ohněm. Část svých spoluobčanů si rozhněval vyhnáním penězoměnců z jeruzalémského chrámu, velké spory měl i s farizeji a jinými židovskými náboženskými skupinami. Navíc hlásal příchod božího království, čímž se stal politicky nepohodlný vládnoucím Římanům.

Velikonoce den po dni

• Ve středu, která dostala později přízvisko „škaredá“, vyzradil Jidáš velekněžím, kde se skupinka nachází.
• Ve čtvrtek uspořádal Ježíš v Getsemanské zahradě za hradbami Starého města pro své blízké slavnostní večeři – a to už něco tušil. Po jídle zůstal vzhůru a v úzkostech se modlil k Bohu. O několik hodin později ho vojáci zatkli, poznávacím znamením měl být polibek, který mu Jidáš vtiskl na tvář.

Apoštolové se rozutekli, Petr, který se holedbal, že svého pána nikdy neopustí, jej dokonce ze strachu z uvěznění třikrát zapřel.

• V pátek byl „Ježíš Nazaretský, židovský král“ odsouzen k smrti a po bolestném stoupání s křížem na zádech byl na vrchu Golgota popraven ukřižováním. Jeho tělo si vyžádal Josef z Arimatie a uložil jej do skalního hrobu.
• V sobotu podle pozdějších výkladů sestoupil do říše smrti.
• Už třetí den, v neděli, ale vstal Kristus z mrtvých. Ukázal se nejprve Máří Magdaleně, ačkoli ta jej zpočátku nepoznala. Poté navštívil i své apoštoly a uložil jim dál šířit víru.

Celou historií se táhnou i spekulace, kdy přesně ke Kristovu zmrtvýchvstání došlo. Isaac Newton podle astronomických dat určil jeho ukřižování na 7. dubna roku 30, 3. dubna 33 nebo 23. dubna 34, k poslední z variant se přikláněl nejvíc. Roku 1990 ohlásili dva oxfordští vědci Colin Humphreys a W. D. Waddington, že částečné zatmění úplňku, o němž mluví evangelia, mohlo nad Jeruzalémem nastat v podvečer 3. dubna 33 a skončilo 51 minut po východu slunce. Z hrobu tedy vstal Ježíš 5. dubna roku 33.

Egyptský jídelníček

I když by to pozdější křesťanští činovníci nejraději vymazali, Ježíš byl Žid se vším všudy a místo Velikonoc pochopitelně slavil pesach, připomínku na zachránění hebrejských kmenů z egyptského otroctví. Cokoli židovského však bylo pro Ježíšovy pozdější vykladače nežádoucí, proto bylo už v 5. století ustanoveno, že se termín Velikonoc nesmí s tímto významným svátkem izraelitů křížit a je vypočítán na nejbližší neděli po prvním jarním úplňku. Sílu tradic se ale nepodařilo zlomit, proto si mnohé zvyky a symboly „vypůjčili“ i křesťané.

Jan Křtitel nazval Krista Beránkem Božím, jehněčí pečínka ale není svérázným projevem kanibalismu. Pečená jehněčí kost s kusy masa byla pro hebrejce zpodobněním silné ruky boží vykonávající poslední z ran egyptských – vyvraždění provorozených synů Egypta. Taková spotřeba jehňat by ovšem brzy zdecimovala chovy, nehledě na to, že v 19. století jehněčí podražilo. Proto se místo pečeně připravuje beránek ze sladkého těsta. Pro křesťany ovšem zosobňuje čistotu a obětování.

Vejce jako symbol plodnosti a pospolitosti

Vejce na svátečním stole představovala Izraelcům život a naději. Uvařená natvrdo měla symbolizovat sílu člověka odolávat ranám osudu a příkořím. Podobný význam – oslavu plodnosti – mají vejce i u Velikonoc. Každá rodina prý měla sníst alespoň jedno vejce společně, aby po celý další rok držela při sobě. 

TIP: Beránci, mazance a jidáše: Co symbolizuje tradiční velikonoční pečivo?

Naopak pojídání mazanců údajně pochází z ještě starších, pohanských dob. Také vám jeho tvar nápadně připomíná slunce? Původně se ovšem sluneční bochánky pekly z vajec a sýra, sladkou příchuť dostaly až v 18. století. 

Do velikonočního jídelníčku přešla i mladá zelenina a byliny, jejichž hořká chuť upomínala Židy na strádání v egypském zajetí a symbolizovala i probuzení přírody. A právě oslava jara je pro většinu Čechů to jediné, co dnes z Velikonoc zbylo...