Život za katrem: 7 luxusních hotelů pro převýchovu

Otevřená brána

Věznice Suomenlinna, Finsko

Pobyt ve finském ostrovním vězení Suomenlinna, které funguje od roku 1971, lze bez problémů zaměnit za poněkud omezenou pracovní dovolenou – jedná se totiž o tzv. otevřené nápravné zařízení. Vězni si tam neodpykávají své tresty „za mřížemi“, ale právě naopak: Mají k dispozici velkou část ostrova, kde se mohou věnovat mnoha druhům práce. Žijí v dřevěných chatkách a každý má svou vlastní místnost, kam si může pronajmout miniledničku nebo televizi. Za poskytované služby nicméně musejí chovanci platit, což je motivuje k práci a k poslušnosti: Někteří vydělávají v přepočtu až 190 korun za hodinu. Životní volnost podtrhuje také absence přísných pravidel pro oblékání – vězni nemusejí nosit stejnokroj. Mnohým z nich dokonce nechává vedení věznice mobilní telefon. Každé dva měsíce mohou navíc chovanci pod dozorem GPS náramků odjet na třídenní dovolenou do nedalekých Helsinek.

Protože veřejně přístupnou část ostrova nedělí od té vězeňské žádný plot, jsou známé kuriózní případy, kdy někteří turisté nechtěně zabloudili až do nápravného zařízení. Jeden z nich se pak anonymně svěřil na internetu, že neměl tušení, že se na ostrově nachází vězení – a když se s přítelkyní vydali na procházku, nedopatřením minuli výstražné cedule. Nakonec prý skončili v samoobslužné restauraci v příjemné malé vesničce, na které jim bylo divné pouze to, že ji obývají výhradně muži ve středním věku. Šok se prý dostavil ve chvíli, kdy si jeden z nich přisedl a turistům vysvětlil, že nejsou v restauraci, ale ve vězeňské kantýně. 

Finsko patří v oblasti vězeňství k nejprogresivnějším zemím: Patnáct tamních nápravných zařízení má klasicky uzavřený systém, bez možnosti volného pohybu vězňů, zatímco ve dvanácti funguje podobně otevřený režim jako v Suomenlinně.

Ekologický žalář

Věznice Bastøy, Norsko

Ostrovní věznice Bastøy s minimální ostrahou stojí v místech, kde v roce 1900 zřídila norská vláda kontroverzní kárnici pro nezletilé. Brutální zacházení a útlak však nakonec vyústily v povstání, při němž mimo jiné lehla popelem stodola, a dokonce musela zasáhnout armáda. Roku 1970 se brány Bastøy zavřely definitivně, následovala rekonstrukce a v roce 1982 vzniklo na ostrově vězení se zcela odlišným přístupem k odsouzeným: Chovanci tam žijí – podobně jako v sousedním Finsku – v dřevěných chatách a jejich hlavní denní náplní je práce na farmě. Ve volném čase pak mohou jezdit na koni, chytat ryby nebo hrát tenis. Z ostrova se lze dostat pouze lodí, takže nehrozí, že by chovanci utekli – ačkoliv v noci hlídá 115 vězňů jen pětičlenný personál. 

Podle statistik se po propuštění z Bastøy vrátí k trestné činnosti jen 16 % delikventů – přičemž nejde o žádná neviňátka: Průměrná délka trestu dosahuje pěti let, zatímco průměrný věk se pohybuje okolo čtyřicítky. Tamní „šetrné“ zacházení tedy zřejmě nese plody.

Chovejte se jako doma

Centrum spravedlnosti Leoben, Rakousko

Centrum spravedlnosti Leoben stojí v rakouském Štýrsku a jeho moderní vzhled, který vzdáleně připomíná univerzitu, pochází z hlavy architekta Josefa Hohensinna. Komplex tvoří soud a věznice, jejíž brána se poprvé otevřela v roce 2004. Vězení se řídí heslem „Všichni jsou si rovni“ a jeho vedení se stará, aby nešlo jen o ozdobný nápis na zdi.

V Leobenu žijí odsouzení, kteří nespáchali násilné trestné činy. Mají vlastní cely s toaletou, malou kuchyňkou a televizí, přičemž z některých ubikací lze dokonce vyjít ven na balkon. Součástí zařízení je i posilovna, basketbalové hřiště a venkovní odpočinková zóna. Dohled není nijak přísný – na dvě stovky vězňů připadají pouze tři strážci, což má pozitivní vliv především na rozpočet zařízení. A podobně jako Suomenlinna je i Leoben benevolentní, co se týče pravidel odívání. Velmi mírná nařízení mají zajistit, že trestanci povedou co nejnormálnější život, čímž se usnadní jejich návrat do společnosti po vypršení trestu.

Přátelští strážci

Věznice Halden, Norsko

Norské nápravné zařízení Halden vzniklo v roce 2010 a je stylové: Součástí každé cely je vedle designového nábytku také lednička, televize, záchod a sprcha. Na venkovní svět se navíc mohou odsouzení dívat okny bez mříží. Vedení ústavu sází na poslušnost vězňů natolik, že zakazuje většině dozorců nosit zbraně, které prý chovance zbytečně zastrašují. Pracovníci vězení tedy fungují spíš jako „přátelští strážci“, kteří dokonce společně s trestanci sedávají u jídla, případně s nimi závodí v lezení na tamní horolezecké stěně. 

V areálu věznice se nacházejí i běžecké stezky, fotbalové hřiště nebo řezbářská dílna. Hudebně nadaní jedinci mají k dispozici rovněž nahrávací studio a muzika, která tam vzniká, posléze zní z lokálního rádia. A aby Halden neustrnul a neustále se vyvíjel, vyplňují všichni propouštění vězni při odchodu dotazník o svém tamním pobytu a navrhují případná zlepšení.

Snadný návrat

Nápravné zařízení Otago, Nový Zéland

Vedení novozélandské věznice Otago podporuje myšlenku, že by trestem neměly být špatné životní podmínky, nýbrž samotné odnětí svobody. Odsouzení proto žijí v plně vybavených celách s okny, nábytkem, televizí, záchodem i sprchou, a v zimě dokonce využívají podlahové topení. Pracovníci zařízení mají sice u vězňů přirozenou autoritu, zároveň je však nesmějí zastrašovat – a naopak s nimi musejí jednat jako se sobě rovnými. 

Součást areálu a hlavní zdroj práce představuje farma s pozemkem o rozloze 140 hektarů, kde se pase 370 krav. Pokud však někomu dobytek zrovna nevoní, může se uplatnit na řadě dalších odborných pracovišť, která slouží k rekvalifikaci a dodatečnému vzdělávání. Odsouzení mohou také trávit čas v obsáhlé knihovně či ve společenské místnosti s širokým výběrem stolních her. Pro vězně, jimž se blíží návrat na svobodu, připravilo navíc Otago resocializační program: Přesunou se do samostatně fungujících bytů až pro čtyři osoby, kde mají k dispozici vlastní kuchyň a starají se o sebe sami – jako v běžném životě.

Rodinné vězení

Věznice Aranjuez, Španělsko

Španělské vězení Aranjuez staví svou pověst na rodinných hodnotách. Zatímco v jiných zemích pobyt za mřížemi páry rozděluje a děti často končí v pěstounské péči, v Aranjuezu si mohou rodiče ponechat ratolest u sebe. A pokud přijde dítě na svět přímo ve vězení, zůstane s matkou na jedné z 36 „rodinných“ cel. Tam ovšem nečeká žádné depresivní prostředí, které by mohlo děti poznamenat do konce života – právě naopak: Dětské pokojíky mají pestrobarevnou výzdobu, ve výbavě speciálních místností nechybějí hračky a v areálu věznice vyrostlo i hřiště, kde se ratolesti všech uvězněných setkávají. Rodiče se navíc mohou potomkům věnovat prakticky celé dny – pravidla ústavu jim pouze nařizují, aby se hlásili při ranním a večerním sčítání. 

Oproti jiným vězením je Aranjuez výjimečný i svým smíšeným osazenstvem, přičemž se muži se ženami mohou setkávat. Platí při tom samozřejmě jistá pravidla, ale pokud se oba vězni chovají dobře, mají dovoleno se stýkat, vzít se a založit rodinu.

Bez peněz za mříže nelez

Věznice Pondok Bambu, Indonésie

Věznice Pondok Bambu dokazuje smutnou životní pravdu, že za peníze si lze koupit prakticky cokoliv. S náležitě napěchovaným kontem je v Indonésii docela jedno, co člověk provede, protože se následně může svézt na vlně „národní korupční tradice“. Namísto cely, kde si podávají ruce přeplněnost s otřesnými hygienickými podmínkami, jej pak přivítá luxus Pondoku. 

Správně cílená investice dokáže tamní ubikaci změnit v pokoj pětihvězdičkového hotelu, jehož nábytek navrhují známí designéři, zdi zdobí velké obrazovky plochých televizí a vzduch ochlazuje klimatizace. Aby se na sebe odsouzení rádi dívali do zrcadla i za mřížemi, mohou trávit dlouhé hodiny ve zkrášlovacím salonu nebo využít některou z lázeňských služeb. Specialitou Pondoku je také netradiční spojení s metadonovou klinikou, která vězňům pomáhá bojovat s drogovou závislostí. Krásní, spokojení a „čistí“ se pak mohou účastnit například večerních karaoke dýchánků.