Zita byla dcerou posledního vládnoucího parmského vévody Roberta a Marie Antonie z královského rodu Braganca. Narodila se 9. května 1892 v Pianoze v italském kraji Lucca. Vyrůstala ve velkém kruhu sourozenců na otcových statcích v Pianoze a ve Schwarzau am Steinfelde v Dolních Rakousích. Byla vychována vícejazyčně a přísně katolicky. Od mládí byla vedena k přesvědčení o „panovnické moci z milosti Boží“ a k odmítání všech revolučních zvratů, v čemž ji ještě utvrzovalo vědomí o osudech jejích příbuzných z rodu Bourbonů a Braganca, kteří byli v minulosti z trůnu násilím svrženi.
Po boku následníka rakouského a uherského trůnu arcivévody Karla se roku 1916 stala rakouskou císařovnou a uherskou královnou. V této úloze projevila velkou rozhodnost, energii a cílevědomost a často stála v pozadí některých rozhodnutí císaře Karla, na něhož měla silný vliv. Osobně se velmi podílela na snahách o obnovení vlády v Maďarsku roku 1921.
TIP: Dáma v černém: Osudy ovdovělé císařovny Zity Bourbonsko-Parmské
Po smrti císaře Karla na Madeiře se věnovala výchově dětí a všestranně podporovala nejstaršího syna arcivévodu Otto v jeho snahách o restauraci vlády Habsburků v Rakousku. S dětmi žila nejdříve ve Španělsku, od roku 1929 v Belgii a po vypuknutí války v Kanadě a USA. Do Evropy se vrátila kvůli rodině v roce 1952, Rakousko však směla navštívit až o třicet let později. Zemřela 14. března 1989 v klášteře Zizers ve Švýcarsku a pohřbena je v Kapucínské kryptě ve Vídni po boku ostatních Habsburků.
